 |
| Hlavní stránka |
| Škola |
|
Doprava |
|
Táboření a kluby |
|
Reportáže |
|
Fotografie |
|
Témata |
|
Ostatní |
|
Rozcestník |
|
Ke stažení |
|
Sázky |
|
Návštěvní kniha |
|
Kalendář |
|
Kontakt |
 |
|
|
|
|
Zimní tábor Dobytí jižního pólu 2007 |
Jubilejním 30. táborem s Bobří stopou (tábory probíhají od roku 1992) se stal první zimní tábor nazvaný Dobytí jižního pólu. Shodou okolností se tábor po 15 letech konal opět na tábořišti, kde poprvé ve stanech týpí rozběhli řetěz táborů Bobří stopy kluci a holky, předchůdci dnešních klubařů. Zveme vás k malé reportáži z campu Bílá sova na potoce Mastná tráva, ke čtení z knihy Kare Holta Kdo dřív o dobytí jižního pólu.
V roce 1911 přistály u břehů šestého světadílu - Antarktidy - dvě lodi: britská Terra Nova, vezoucí početnou výpravu Roberta Falcona Scotta a norská Fram, která vysadila na Rossově bariéře devět polárníků pod vedením Roalda Amundsena.
Během následující zimy na jihopolární pevnině a především pak v létě se odvíjel napínavý závod o dobytí jižního pólu, který lze nahlížet z mnoha stran - jako zápas morální, zápas člověka s přírodou, bohatého impéria s chudým malým státem, či zápas dvou mužů velice rozdílných charakterů. Vítězem se stal o pouhých 35 dnů dravý Nor - Roald Amundsen, často ale bývá za morálního vítěze závodu označován Brit Robert Falcon Scott, gentleman, který však i se svými čtyřmi druhy na zpáteční cestě zahynul v ledové pustině. Dnes stojí na jižním pólu výzkumná stanice pojmenovaná Scott - Amundsen.
Pod vedením tří »zkušených polárníků« Ivči, Hyňase a Čápa se vydaly dvě výpravy dobýt jižní pól i letos - rok 2007 byl vyhlášen jako Mezinárodní polární rok a tak, i když o sníh téměř nezavadili, vyrazili Any, Jestřábek, Mýval a Svišť jako Scottova výprava a Káťa, Zásuvka, Šmoula a Marfy jako Amundsenův tým dobývat bílá místa na mapě britského polárníka Shakeltona, který se o dobytí pólu pokoušel předtím již dvakrát v letech 1907 a 1910 (zejména v okolí Říkonína).
První den šestidenního pobytu (12.2.2007 - 17.2.2007) byl ve znamení stavby tábora Bezpečí poblíž základny Framheim - tedy nového sedmimetrového týpí SPJF, pod kterým se nás uložilo všech jedenáct na kožešiny a do spacích pytlů po vzoru polárníků. Večer pak započalo čtení z dobrodružně-psychologické knížky Kdo dřív od norského spisovatele Kåre Holta, které nás provázelo rány večery v útulném týpí vystlaném kožešinami až do posledních chvil před dobytím pólu.
Úterní rozbřesk znamenal rozcvičku - vynášení sladké vody v puse na základnu vsoko ve svahu a výpravu na dřevo, která odpovídala zabezpečení tábora pro případ krutých mrazů. V týpí bylo totiž potřeba topit celou noc, což měly na starost hlídky. Odpoledne patřilo zkoušce motorových saní, obávaného Scottova pomocníka, které však nakonec polárníky zklamaly. Návštěvou nás poctil také někdejší táborník Bobří stopy Jauvajz, který chtěl táboru ukrást vlajku, avšak byl zajat a vězněn. K jeho cti však nutno uvést, že se mu podařilo (přestože byl přivázán a střežen) v noci z tábora prchnout! V úterý se také rozběhla hra, která měla prověřit vytrvalost, houževnatost a sebeovládání polárníků - každý den jsme tak dělali 100 dřepů a 100 kliků, viseli 45 sekund na větvi, koupali se před snídaní v ledové řece, čistili si zuby, běhali a hlavně (to byl asi nejtěžší úkol) vždy po probuzení zdravili vedoucího svého týmu: »Dobrý den pane Amundsene« nebo »Dobrý den pane Scotte«.
Středa se nesla ve znamení budování a hledání postupových skladišť potravin a petroleje, nutných k hladkému tažení k pólu, až začne jaro. S mapou se týmy vydaly do okolí a hledaly stopy, které jim dohromady ukázaly cestu k zásobám ukrytým před tuleni a tučňáky. Amundsenův tým tentokrát málem zůstal bez večeře, nakonec ale mohli další kapitolu z knížky vychutnat všichni v sytosti a do sytosti.
Čtvrtek přinesl sněhovou bouři (celodenní déšť) a tak polárníci trávili většinu času hrami v týpí nebo v blízkém okolí základny. Kopali jsme kanály v ledu, přenášeli omrzlé druhy, kteří nemohli chodit či kamarády postižené sněžnou slepotou, připravujíce se na páteční závěrečnou cestu, jejímž cílem mělo být dobytí samotného pólu. Ten bylo lze najít podle mapy, rozdělené na tři části, uschované v Shackeltonově základně na Crozierově mysu, v ledovcovém jezírku, kam bylo třeba se dobrodit, či získatelné za donesení skutečného sněhu (a že bylo potřeba pořádně hledat)! Po složení dalybody na mapě výslednou kružnici v jejímž středu -...- vykopali po delším snažení Scottovi polárníci s těsným náskokem před Amundsenem láhev od nápoje značky Amundsen obsahující dopis od polárníka pro norského krále Haakona. Historie se tedy nepotvrdila - prvensví patří těsně britskému týmu!
V sobotu již započal návrat na sever, s drobnými obtížemi se podařilo naložit veškerý materiál do auta (děkujeme Hyňasovi) a zbylí členové výpravy se rozdělili na odjíždějící autem, vlakem či pěšky směrem domů. Velký dík patří také skautům z Veverské Bitýšky, kteří nám zapůjčili tyče na týpí a brněnským trampům, kteří nám půjčili tábořiště i srub. |
