 |
| Hlavní stránka |
| Škola |
|
Doprava |
|
Táboření a kluby |
|
Reportáže |
|
Fotografie |
|
Témata |
|
Ostatní |
|
Rozcestník |
|
Ke stažení |
|
Sázky |
|
Návštěvní kniha |
|
Kalendář |
|
Kontakt |
 |
|
|
|
|
Pokoření Křtinského potoka ve 14 bodech |
Pokoření Křtinského potoka ve 14 bodechPrvní úvodPřišlo jarní tání a voda se vzedmula. Sněhy a ledy zkapalněly a z náhorních planin, vrcholů a kopců se vydaly do údolí, měníce se ve stružky, potůčky, potoky a řeky. Poklidné průzračné toky zhnědly a změnily se v bouřící živel. Voda se vylila z břehů, začaly padat stromy a příslušné úřady vyhlásily 1. stupeň povodňové aktivity. Tedy bdělost. A Stopař bděl! Nedlouho poté se rozezvonily telefony Hyňasovi, Ondrovi a mně. Pojedeme Křtinský potok!
Druhý úvodVe tři čtvrtě na osm jsem na sebe rychle hodil pár kousků starého oblečení, nezbytnou koženou budnu, do kapsy zimní rukavice a na hlavu čepici. Ještě jsem nepojedl svůj jogurt s rohlíky a už zvonil Ondra. Vytáhli jsme lodě a pádla z kůlny, kde odpočívaly přes noc a za chvíli už jsme na nádraží čekali společně s Hynkem a Stopařem na autobus. Z protější zahrádky se na nás mračily poslední zbytky zčernalého sněhu. Pan řidič byl příjemný a za pár minut jsme už vystupovali v Josefově u rybníka. Přímo tady, na autobusové zastávce, skončil dřív než začal náš minulý pokus o splutí Křtinského potoka před třemi roky. Nerudný městský policista z Adamova nám tenkrát zakázal splouvání potoka a když jsem se nebyl schopen legitimovat, odvezl mě se spoustou nadávek do města, kde jsem čekal skoro dvě hodiny na ověření totožnosti a vyslechl jsme si řadu urážek. Dnes byla cesta volná. Přeběhli jsme hráz rybníka a stanuli na břehu potoka. Bílá káva uháněla zběsilou rychlostí mezi dvěma stromy a točila se mezi kamenitými břehy. Nafoukli jsme postupně obě Pálavy, oblékli si vesty a sbalili věci do loďáků. Náhle se vynořilo na silnici nebezpečí v podobě dvou hasičských aut, ale zareagovali jsme včas a ukryli jsme se před ostražitými zraky strážců pořádku a bezpečí. Posledním překvapením před plavbou bylo, že se všichni domluvili na helmách, jen já jsem neměl lepší ochranu hlavy než pletenou čepici po babičce. Poučení první: Chceš-li splouti Křtinský potok, vyvaruj se kontaktů s policií a hasiči! Poučení druhé: Mají-li všichni kromě tebe na hlavě helmy, asi jsi něco důležitého zapomněl!
Bod 1: VyplouvámeNejlepším místem, odkud lze splout Křtinský potok, který je opravdu jetelný pouze za povodňového stavu, je josefovský rybník. O pár metrů výše totiž vyvěrá kalná voda z masivu Býčí skály a projíždět podzemní potoky a řeky na nafukovací kanoi se zejména v jarních měsících nedoporučuje. První vyrazila posádka číslo 1 ve složení: kapitán Hynek Cígler, plavčík: já. Poslední Hyňasovy instrukce zanikly v hučení proudu a pomalu jsme si oba začali zvykat na rychlost, kterou se pohybujeme, vodu v lodi, v botách i za krkem a neustálé nebezpečí překážky v dráze. Během prvních patnácti sekund jsme schytali nepříjmenou chladivou vlnu útočící přes příď a vzápětí bylo nutno se vypořádat s padlým stromem čnícím do poloviny toku. Než jsme se stihli víc rozkoukat, najeli jsme bravurním obloukem do kanálu před Švýcárnou a mohli jsme si dát skoro minutu pauzu, protože voda zde tekla rychle a spořádaně regulovaným korytem. Bod 2: Držeti se pádla jest doporučenoZrakem vodního čtenáře jsme se již z autobusu (který zde jede přímo po břehu) přesvědčili, že je úzký náhon potoka přes Švýcárnou stále ještě (a odnepaměti) přerušen zhruba metrovým prahem, přes který se valí voda ladnou křivkou a pod kterým se naopak motá v divokém válci. Bylo tedy radno zastavit nad kritickým místem a dobřé si prohlédnout terén, dřív než namíříme příď svého plavidla vstříc prázdnotě nad za splavem. Nadešla chvíle našeho prvního přistání v rychlém proudu. Od začátku jsme tušili, že to nebude žádná legrace, ale hloupost, kterou jsme udělal, budiž zapsána tučným písmem do knihy mých vodáckých zážitků. Jakmile příď narazila do křov na břehu, chytil jsme se silou větve, abych zabránil pohybu člunu, pročež jsem pustil pádlo, které se bleskurychle svezlo (zasmálo se mě uštěpačným smíchem), samo si sjelo schod a zmizelo ve vlnách pod Švýcárnou. Hyňas projevil svoji duchapřítomnost a rozběhl se po proudu potoka, následován mnou, sotva jsem vytáhl již bezpečně kotvící loď na břeh. Za deset minut je kupodivu našel vyplavené v příbřežním větvoví. Poučení třetí: Pohybuješ-li se s plavidlem po Křtinském potoce, drž v ruce pádlo.
Bod 3: První koupelO první cvaknutí na naší velkolepé akci jsme s Hyňasem žel přišli, neboť po našem návratu z lovu na pádlo už Ondra ždímal svoje svršky. Samozřejmě jsme se hurónsky smáli a současně přemýšleli, jak člověku asi je, když nejprve políbí v tak rychlém proudu dno, poté udělá pod vodou kotrmelec, jak mu nohy strhne proud a když vyleze na břeh, namísto sluníčka ho čeká mrholení. Asi zima. Starosti nám činil strom, který spadl do potoka tak nepříjemně, že hradil cestu bezprostředně za naším schodem. Nejprve jsme přetěžký akát povytáhli na břeh, ale dál už jsme s ním nebyli schopni pohnout a ani po mnoha pokusech jsme nedokázali zlomit větve nořící se nebezpečně pod hladinu. Nakonec se druhá posádka rozhodla, že místo obejde i se člunem po souši a navíc se Ondra nabídl, že nám svojí vahou zatíží nejnebezpečnější větev a my se pokusíme skočit zhora na ni a přeplout ji. Rozjeli jsme se v proudu, přeletěli jsme metrový schod a hurá - větev zmizela pod přídí rychlostí blesku a to už nás zdraví most před Švýcárnou, rychle jsme se prosmýkli zatáčkou, kde se rozbouřený proud vrhal vstříc skále a uháníme dál! Poučení čtvrté: Na Křtinském potoce už není vyšší schod. Bod 4: Druhá koupel, tentokrát v kliduNásledující plavba byla asi nejdelším nepřerušeným a technicky nádherným úsekem. I když v obtížnějších místech člověk jede spíš podle intuice než podle nějaké techniky. Dvakrát jsme zastavili a změnili pořadí posádek a lodí a plavba začala být opravdovým požitkem. Jen Ondra se podruhé vykoupal, protože se už mezitím stihl zahřát a asi mu bylo v bundě a vestě příliš horko. Doporučit k podjetí nelze most před Kamenným kolem, který je důkladně zavětrován do všech směrů příhradami nad hladinou i pod hladinou. Poučení páté: Pro plavbu je nejvhodnější kožená bunda, zimní rukavice a čepice. Goráče a moiru nech doma.
Bod 5: VcucA co by to bylo za plavbu, kdybychom nezažili aspoň jedno drama. Před Kamenným kolem se v zatáčce vyloupl přes hladinu ležící strom. »Doprava!«, stihl jsem ještě zařvat, ale už jsme nestihli doprava opravdu dojet. Následující scénář zná každý vodák. Nejprve do kmene narazíme přídí a snažíme se vytrvat co možná nejdéle (v této fázi vystupují ženy a děti, jsou-li na palubě), následně proud loď stejně strhne bokem ke kmeni (vystupují muži) a vcucne ji pod kmen (vystupuje kapitán). Hynek sice opravdu opustil člun poslední, ale naštěstí ještě nad hladinou. Vzápětí jsme, stojíce na slizkém kmeni) pozorovali, jak se Pálava kroutí a mizí pod kmenem i pod hladinou. Začala rvačka s proudem, ve které jsme ponejprv vedli, ale vodní živel byl silnější a když byla loď konečně uvolněná, vytrhl nám ji, ta sa smýkla pod kmen, proplula dnem vzhůru pod stromem a rychle se vydala po proudu. Poučení šesté: Když ti proud strhává loď pod kmen, nech ho. Poučení sedmé: Mokré kmeny bývají kluzké.
Bod 6: VýcucZačal sběsilý běh, ve kterém nám pomohl i Stopař, jenž si lehl na břicho na mostek před penzionem a zachytil člun rukou. Proud měl ale sílu a tak Pálava jen zpomalila a zamířila rovnou do zatáčky pod vrbami. Vtom se však vrhá do rozbouřeného živlu Hyňas, po pás ve vodě drží Pálavu a cosi řve, loď se mu opět vytrhává a míří mezi větve, kde ji nakonec též do půli těla v potoce zachytávám já. Podobnost s krocením divé zvěře je jistě na místě. Teprve když jsme člun konečně vytáhli z vody, všimli jsme si asi dvacetihlavého shluku ubytovaných hostí před penzionem, který nám tleskal a zval nás jedním hlasem na panáka. Poučení osmé: Čím větší blbost na lodi uděláš, tím lepší bude odměna, kterou ti pak nabídnou. Bod 7: VodárnaMostky, před kterými nás penzionovaní občané varovali, se nekonaly a tak jsme vyrazili po vodě dál. Mě a Hyňase, plující druhé v pořadí, vyděsila skrumáž kmenů a vtokový objekt vodárny natolik, že jsme zastavili nárazem přídí do nábřežního stromu, ale Ondra se Stopařem posléze tvrdili, že si ničeho zajímavého ani nevšimli a projeli pod stromem, kde nad borty zbývalo sotva 50 cm bez mrknutí oka. Já jsme tedy mrknul. A opět se proud rozjel a uháníme dál vsříc Adamovu! Poučení deváté: Pokud leží strom nízko nad hladinou, ohni se. Bod 8: ZahrádkaDalší očekávaná past se ukrývala v Karlově a opravdu, sotva jsme vytáhli lodě z vody, už nás místní varovali před zrádným mostkem na své zahradě. Z domu vylezla početná rodina včetně předškoláků, kteří už se na nás těšili, neboť zpráva o našem příjezdu se rozšířila údolím rychlostí blesku. Poskytli nám vlastní zahradu, na jejímž horním konci jsme za mostkem nasedli do lodě, abychom na dolním skončili před košatou korunou stromu zabořenou ve zpěněných vlnách. Bohužel každá posádka skončila na jiném břehu a oba byly neprůchodné a obehnané ostnatým drátem. Aspoň jsme si procvičili koníčkování a lezení po plotech. Poučení desáté: Roztrhneš-li si o ostnatý drát kalhoty, neříká se tomu rozparek. Bod 9: Konečně pořádný mostBez příhradových konstrukcí, s rozumnou výškou, bez drátů, traverz, kmenů a Bodců. Pod mostm označeným číslem 9 jsme propluli s nejvyšší bravurností, abychom v přírodním poldru o kousek dál zabředli do bažiny.
Bod 10: Do Adamova bažinouMěsto Adamov> nás nepřivítalo hudbou, koberci a vínem, ba ani prostou cedulí s vlastním názvem, nýbrž bažinou. Při další s pravidelných zastávek a obhlídek náročných úseků se noha nejednoho plavce ponořila do bahna s libozučným mlasknutím. Bylo třeba se probahnit přes rozbřelou půdu k silnici, abychom zjistili, že průjezd zahradami je více než volný a můžeme se tak vrhnout na poslední etapu plavby po našem veletoku. Ostatně už táhlo na dvanáctou hodinu! Poučení jedenácté: Zapadneš-li do bažiny, tak z ní raději zase vypadni. Bod 11: ČesleVšichni jsme věděli, že tam jsou. Všichni sjme věděli, že jsou nebezpečné. Dokonce jsme všichni věděli, že musíme zastavit v dostatečné vzdálenosti, aby nás voda nevtáhla až k nim. A přesto se druhé posádce, která byla zrovna první, málem staly osudnými. Mezi garážemi, plácky a zahradami na okraji města protékal potok distingvovaně jako dáma na plese a rychlý proud byl přímý a klidný jako pohyblivý pás. Jenže s každým dalším metrem jsme si víc a víc uvědomovali, že v tomto úseku bez kořenů, větví a padlých stromů nebude lehké zastavit. A nebylo. S vypětím sil jsme se na čtvrtý pokus konečně s napjatými svaly udrželi přitáhnutí k vrbě na břehu, od které zbývalo k mostku a vražedným česlím na vtoku do Adastu už opravdu jen pár metrů. Stopař a Ondra však zastavili ještě o kus dále, s pohledem obráceným vstříc vodní mase valící se do areálu bývalých strojíren. Tisíce tun vody nebezpečnou rychlostí uháněly vstříc ocelovému roštu, který se v úhlu 45 ° ve směru proudu nořil pod hladinu se svými ostrými Bodci. Kdy by skončil naražený mohutným proudem na žlezné mříži, nemohl by ani vyručkovat zavěšen nahoru, ani se vrátit mezi betonovými zdmi proti proudu. A kdyby se mu nějakým zázrakm podařilo podplavat ostré čelisti mříže, pohltil by ho chřtán temného tunelu, ve kterém burácely vody Křtinského potoka mizející v továrním podzemí. Při pohledu směrem do továrny všichni na chvíli zmlkli a byli vděční osudu, že neskončili nalisovaní na ocelových česlích. Poučení dvanácté: Nezkoumej česle zblízka a tunel jakbysmet.
Bod 12: SvitavaStopař s Hyňasem pospíchali do Brna na brigádu v Hrnku, ale protože jim právě ujel vlak, rozhodli se sjet ještě část Svitavy> až k Babické železniční zastávce (o tom, jak Hyňas vystoupil a Stopař zůstal sám na háčku v lodi budu vyprávět někdy příště), což vyhovovalo i mně s Ondrou a tak jsme přenesli čluny a pod náměstím Práce jsme se vrhli do vln naší oblíbené řeky. Její nevelké koryto nám najednou připomínalo dálnici a ve srovnání s Křtinským potokem plným popadaných stromů a mostků byla plavba po Svitavě lahodným odpočinkem, kdy stačilo jen kormidlovat. Vodočet na mostě nám signalizoval, že povodně jsou již na ústupu a 1. stupeň povodňové aktivity byl v průběhu dneška odvolán. Poučení třinácté: Svitava je pro vodáky lepší než Křtinský potok. Bod 13: DržátkaAž někdy pojedete Svitavu, podívejte se pozorně zespodu na most označený na mapce číslem 13. Kdo mně vysvětlí, k čemu jsou držátka ze spodní strany mostovky, bude slavnostně uveden na této stránce včetně poděkování a fotografie! Bod 14: AdamovA jak už to bývá, posledním Bodem naší plavby bylo přistání. Stopař s Hyňasem zmizeli v dálce na rozhoupané kávě a my jsme s Ondrou vytáhli loď a sledováni nejedním párem očí jsme se ulicemi Kolonky dostali až k nám domů, kde jsme Pálavu hodili na zahradu a slavnostně se rozloučili. Křtinský potok byl konečně pokořen! Za fotky děkuji Stopařovi. |
