Stínadla Praha březen 2007

Je jich mnoho - velkých i malých měst, zdánlivě klidných a obyčejných. Na první pohled míjí den za dnem a nic podstatného se v nich neděje. Avšak jednou za čas se v jejich nitru cosi pohne a do ulic náhle vyběhnou skupinky se žlutými špendlíky na klopách, chlapci, ba i dívky, zuřivě zápasící nebo zase pomalu a pečlivě hledající skryté zprávy ve skulinách městských zdí. Pátrači, kteří luští záhadné vzkazy, objevují nová zákoutí, bojují o symboly dávných Vontských dob a snaží se zvítězit v přetěžkém klání o místo Velkého Vonta.

Je mnoho takových měst - velkých i malých, starobylých i moderních, více či méně podobných Stínadlům v našem srdci. Existuje však pouze jediné, v němž se narodil a žil Jaroslav Foglar a které tak nutně sloužilo jako předobraz Stínadel takových, o jakých jsme v jeho knihách s napětím četli. Jediné město, jehož uličky se vinou natolik složitě, že nezabloudit v nich je skutečným uměním. Tím městem je Praha.

Uzrála doba a řetězec stínadelských her dospěl 23. - 25. dubna 2007 i do největšího z našich měst. Přes 25 kamarádů se sešlo v žižkovské klubovně již v páteční podvečer, aby se rozdělili do 7 bojujících skupin a připravili na sobotní klání, ve kterém nebyla o dobrodružství nouze. První velkou událosí bylo vyjití Tam - Tamu, časopisu Rychlých šípů, který přinesl množství informací o tom, co se snad všechno ve Stínadlech bude dít. Osud nepřál plánované diskuzi se Svatoplukem Hrnčířem - spisovatelem, který věnoval stínadelské myšlence nejednu svoji knihu, a tak jsme čas strávili vzájemným obeznámením skupinek (pantomima názvů) a hrami, jež bystřily naše svaly (Demonstrace), hlasové ústrojí (Guláš) i mysl (Parlament). Na legálu (zeď vzkazů) se začaly objevovat první zájem budící zprávy a před usnutím byla klubovna půjčená od pražských skautů (neboli Rychlých šípů) plná mimo jiného i očekávání.

Sobotní budíček přišel překvapivě brzy. Napětí z příštích událostí nedalo nikomu z nás dospat, a tak již před osmou hodinou vyráželi jednolivci ze skupin na dvorek uzavřený zdmi okolních domů hledat stínadelské otázky, zatímco zbylé části týmů pracovaly horečně na jejich zodpovězení. Schodištěm duněly kroky uhánějících běžců, jejichž vinou (a vinou psů z vedlejšího domu) se však brzy nad schody vznášel oblak nelibého pachu. Po rozcvičce přišel čas na snídani.

Pak již následovala první polovina hlavní části programu. Po přesunu ke kostelu sv. Haštala se skupiny jaly podle popisu v Tam - Tamu (který byl nedílnou součástí výbavy všech pátračů) hledat slavné postavy z foglarovek, které byly ochotny dobrodruhům vydat za vykonání drobného úkonu jeden ze stínadelských artefaktů. Seřazování kamenů u Dlouhého bidla dělalo skupinám trošku problém, skládání obrázku u stařenky zase zamotalo na chvíli hlavu pořadatelům (stařence). Popálené prsty od centimetr dlouhé svíčky se staly symbolem hrdinství z vyjednávání s Dabinelovci, naopak Vont Vrána překvapil mnohé prázdným papírem, který zjevil své poselství až po zhnědnutí citronové šťávy nad sirkou. Do pětice potrápil kluky a holky Mirek Dušín se šifrou vyvedenou umně v morseovce.

Stále na Haštalském náměstí, poblíž zbrusu nové uličky Ve Stínadlech, proběhl také obávaný Losnův maratón. Nejprve jednotliví běžci, poté za ruku se držící skupinky, opět běžci, avšak pozpátku, dále sestavy nesoucí jednoho svého člena ve vzduchu a nakonec vyvolení s pinpongovým míčkem na lžíci obíhali kolkolem gotické dvojlodi, snažíce se dosáhnout co nejlepšího času pro svoji skupinu. Losna by jistě s potěšením sledoval ruch v jinak tichých ulicích pražských Stínadel. Avšak Losna tu zřejmě nebyl. Místo něj visela v ovzduší nezodpovězená otázka o sedmé lžíci,...

Přibližnou polovinu turnaje oznámila delší přestávka na oběd, spojená s přípravou na nejrozsáhlejší část sobotního programu. Občerstvení účastníci se v udanou tináctou hodinu dostavili s téměř briskní přesností na Malé náměstí, kde obdržely skupiny po desateru červených kartiček životů. Vyzbrojeni papírovými koulemi a seznamem čtyř desítek úkolů, vydali se pátrači vstříc nebezpečí vzájemných půtek a japonských turistů do spletiště uliček a průchodů Starého města. Kostky byly vrženy. Následující dvě a půl hodiny byly zasvěceny opisování nejasných Vontských vzkazů, hledání domů s určitým číslem, porovnávání jmen stínadelských obyvatel, jakož i nelítostným bojům jednotlivých družin. Velké nasazení však vyústilo také ve značnou únavu, proto se odpoledne ve Ztracené (Zlaté) uličce sešlo okolo dvaceti bojovníků, aby vzápětí vyrazili na Kampu, jak přezdívají někteří plantážníci zahradě Uctívačů ginga, oddechnout si před vyvrcholením dne.

Drobné hry, sytá strava a zasloužený odpočinek, jakož i prohlídka Karlova mostu a poživatelné odpadky z mezinárodního maratónu byly snad dostačující vzpruhou, abychom se po setmění mohli vydat znovu a naposledy toho dne do bludiště zvaného Stínadla.

»Prý se objevil Širokko!« Od úst k ústům se nesla úžasná novina a rozvíření ulic na sebe nedalo dlouho čekat. Dusot nohou na zvlhlé dlažbě, ve které se odrážel svit prvních plynových luceren a dohasínající den mezi zdmi, pilíři, věžemi, průchody, uličkami a schůdky nejstarší čási města byly ideálním pozadím pro zjevení postavy v černém plášti a bílé masce. A v její ruce - ježek v kleci! Zběsilý běh a kličky však nebyly často mnoho platné temnému přízraku, když šero a další nejmenované vlivy způsobily ztíženou orientaci Širokka ve složitém terénu stínadelských ulic. Během hodiny tak byl slepoun šestkrát polapen a tím bylo také rozhodnuto o výsledném pořadí zápolících skupin.

Ve vzduchu viselo cosi posvátně tíživého, když se jednotliví Vontové i celé skupinky počali trousit k poslední sešlosti ve Ztracené uličce pod křídovou kresbou ježka v kleci. Mlčenlivé postavy se měly v nejbližších okamžicích stát svědky zvolení nového náčelníka Stínadel. Po dlouhém bezvládí se měl opět do čela všech ulic postavit Velký Vont. Záhy stanuly uprostřed tmavého kruhu z lidských těl, sem tam osvíceného plaménkem svíčky, dvě postavy. Bob ze skupiny Vrahounů a Kuba za Druhostraníky. Volba mohla začít.

Prvním úkolem obou kandidátů byl běh se svíčkou. Po zapálení z rukou dočasné náčelnice Stínadel Bubliny se oba vydali směrem k ústí uličky, dále ke starobylému kovovému patníku u vrat do protější ulice a zpět. O tom, že úkol nebyl lehký, svědčí několikeré opakování pokusu a nové a nové zapalování svíčky. Vítězný Bob tedy získal první bod v závěrečné volbě. Druhá úloha spočívala v zapamatování si co možná největšího počtu slov vztahujících se ke Stínadlům, zapsaných v určitém pořadí na papíře připraveném Vontskou radou. Se zřetelnou převahou zvítězil v druhé disciplíně Kuba a otevřel tak cestu ke třetímu, rozhodujícímu úkolu. Dvojice dřevěných ježků v kleci. Dva kandidáti uprostřed strunulého tichého kruhu Vontů na konci slepé uličky. Úkol byl zřejmý dříve, než jej Bublina vůbec vyslovila - vyjmout ježka z klece rychleji než protivník.

Napjaté ticho přerušovalo jen cvakání dřevných ostnů hvězdic o stěny klece, když vtom se ozval výkřik: »Mám, mám!« Bob zvedá nad hlavu pouzdro a ježka, každou část hlavolamu v jedné ruce. Z desítek hrdel okolo v tu chvíli jako na povel zazní tajemný nápěv beze slov - Vontská píseň - a stoupá slepou uličkou nad prejzové střechy, podél stěny kostela a dál a dál - nad celé bludiště stínadelských ulic,... Bob se stal novým Velkým Vontem. Pohnutí chvíli nedovolilo promluvit novému náčelníku Stínadel, zanedlouho ale pronesl své první důležité poselství: »Nikdy Stínadla nezradím«, utkvělo v mysli všech, kdo toho večera přihlíželi volbě Velkého Vonta.

Návrat a předání bohatých cen od SPJF, diplomů a pamětních listů z dílny Romana Liščáka a dalších drobností se nesly v duchu prožitých událostí a vyprávění o chytání Širokka, bězích a luštění nebralo konce. Sobotní noc byla zaslouženým odpočinkem po jednom z nejnabitějších dnů roku 2007.

Ráno, po potřebných formalitkách (zametení klubovny, odkalení schodiště, Bublinina Corny tyčinka k snídani apod.) následovala pietní procházka na Vinohradský hřbitov, mimo jiné přes Křišťanovu ulici, ve které Jestřáb dlouhou dobu bydlel, ke hrobu významného spisovatele. Bez zbytečně okázalých gest jsme na hrob položili několik svíček, kytici žlutých kvítků a pod vedením nového Velkého Vonta pronesli čtvero stínadelských formulí:

• Buďme svorni!
• Žlutá je barva naše!
• Nevyzraďme nic co víme!
• Mlčenlivost chrání nás!