Hlavní stránka
Škola
Doprava
Táboření a kluby
Reportáže
Fotografie
Témata
Ostatní
Rozcestník
Ke stažení
Sázky
Návštěvní kniha
Kalendář
Kontakt
Home
Česká verze. English version. Российская версия.
Deutsche Version. Wersja polska.
Jméno:
Heslo:

Nová témata:

Černovický potok (přítok Ivanovického potoka)
Modřický náhon
Železniční trať Břeclav–Znojmo
Pivovarský sklep za Kollárovou ulicí
Tramvajová vlečka Jablonec nad Nisou - pivovar
Úzkokolejka lomu Stöffel v Enspelu
Manská elektrická dráha
Snaefellská horská dráha
Úzkokolejka na pile ve Výprachticích
Železniční trať San Salvador – Santa Tecla
Fotka

Do práce na kole 2018


4. 5. 2018
Je tomu letos již patnáct let od chvíle, kdy jsem si koupil své první skutečně horské kolo. Jako student gymnázia jsem si v roce 2003 našetřil šest tisíc korun a investoval je do taiwanského stroje značky Merida Kalahari s rámem z chrommolybdenové oceli a tehdy moderními brzdami ve tvaru V. Přesto, nebo právě proto, že jsem na Meridě projel kus světa a sloužila mně věrně na vození nákupů na táborech i dojíždění do školy, do práce a za děvčaty, její éra se letos završila a nadešel čas si pořídit nové kolo. Od zdlouhavého vybírání mě nakonec odtrhla soutěž Do práce na kole, pro kterou je kolo zřejmě zapotřebí, a která slibovala účastníkům zisk úžasného trička s Janem Tleskačem.

A jak to tak bývá, zapletl do toho osud jistou dávku ironie, takže nejen, že jsem tričko (které bylo hlavní motivací) nezískal, ale ještě jsem utratil za kolo ve spěchu zbytečně moc peněz a nakonec ani nedosáhl vysněných 100 % květnových cest do práce na kole. Ale popořádku.

To je ono - krásně šedé kolo Pells Razzer First s předním odpružením Suntour XCM HLO, 3 × 8 rychlostmi, hydraulickými kotoučovými brzdami a přehazovačkou Alivio (přesmykač je nějaký slabší). Supertenké duralové trubky působí sice trošku jako by byly z papíru, ale jezdí se na něm (zatím) výborně.
To je ono - krásně šedé kolo Pells Razzer First s předním odpružením Suntour XCM HLO, 3 × 8 rychlostmi, hydraulickými kotoučovými brzdami a přehazovačkou Alivio (přesmykač je nějaký slabší). Supertenké duralové trubky působí sice trošku jako by byly z papíru, ale jezdí se na něm (zatím) výborně.

O tom, že si chci pořídit nové horské kolo, jsem měl jasno už více nže rok. Problémů s Meridou přibývalo, od drobných jako byly sjeté pláště, přes závažnější jako zkřivené hlavové složení a vyviklané složení středové až po utrženou originální přehazovačku Acera, nahrazenou starou SISkou, která (také díky zkřivené patce na rámu) jednoduše nemohla svoji práci vykonávat dobře. poslední kapkou bylo, když jsem přetrhl řetež a po jeho zkrácení se řazení rozložilo úplně. Poslední větší cestou, kterou jsem na kole pondikl, nebo spíš z větší části podnikla Drobek, byla loňská cesta do Chvalčova. A protože se za těch patnáct let od poslední koupě svět zase trošku posunul a zm,ěnil, rozhodl jsem se tentokrát před americkou krásou upřednostnit mladou lokální značku Pells sídlící v areálu bývalé cementárny za maloměřickým nádražím.

Musím se přiznat, že hlavní motivací pro přihlášení do soutěže Do práce na kole mně byla vidina krásného žlutého trička s letcem připomínajícím Jana Tleskače.
Musím se přiznat, že hlavní motivací pro přihlášení do soutěže Do práce na kole mně byla vidina krásného žlutého trička s letcem připomínajícím Jana Tleskače.

Původně jsem měl tendenci z nezanedbatelně široké nabídky vybírat podle nejrůznějších kritérií, ale čím víc jsem se hroužil do detailů výbavy jednotlivých kol, tím nejistější jsem si byl. Nakonec jsem se dostal do stavu, kdy ani při vědomí, že chci 27,5' kola a tři telíře přesmykače, jsem se nedovedl rozhodnout. Jenže mezitím už soutěž začala a po prvomájové vycházce tu bylo pracovní úterý a mně nezbylo než vytáhnout ze sklepan Meridu a za hřmotného drnčení a cvakání vyjet až na kampus. A zpátky a nahoru a tak ještě třikrát, než konečně nadešel pátek a já se dostal v otevírací době do Maloměřic. Za laskavé asistence ¥a jsem se rozhodl vést výběr s pomocí prodavače na základě ceny. Nehodlal jsem investovat do kola víc než 16000 Kč, což jsem tomu dobrému muži také sdělil. Záhy se ukáízalo, že v této cenové kategorii není výběr zase až tak složitý, neboť se zúžil prakticky na volbu mezi zelenou a šedou barvou kola skromného jména First. Vyhrála šedá. Nakonec ale vyšlo najevo, že prodávající zřejmě přikládá váhu pouze mantise a na charakteristiku nehledí, protože koncová cena 16990 Kč podmínku rozhodně nesplnila. No ale vracejte kolo, když kvůli vám o deset minut přetáhli zavíračku…

Celkem jsem za květen jel do práce a z práce sedmnáctkrát, dvě jízdy jsem vynechal kvůli mezinárodnímu meetingu GMP, tj. dosáhl jsem pravidelnosti 89,5 % a ujel jsem necelých 260 km.
Celkem jsem za květen jel do práce a z práce sedmnáctkrát, dvě jízdy jsem vynechal kvůli mezinárodnímu meetingu GMP, tj. dosáhl jsem pravidelnosti 89,5 % a ujel jsem necelých 260 km.

Do týmu s nelichotivým názvem Mervinova žumpa jsem se přihlásil zejména díky kolegovi Ondrovi, jenže se soutěže Do práce na kole účastní od doby, co ho znám (a už je to pár let). Celkem se nás sešlo pět, kromě mě a Ondry ještě Lenka, Jirka a ještě jeden Ondra. Jako elév mezi zkušenými dojížďáky do práce jsem se zařekl, že nebudu slabinou týmu a z 19 pracovních dní, které v květnu pojedu na kampus nevynechám jedinou jízdu. Původně jsem měli ambici dosáhnout 100% pravidelnosti dojíždění, ale povinnost jezdit v obleku postupně vyřadila kolegy a nakonec i mě. Poslední dva pracovní a velmi horké květnové dny se totiž v hotelu Continental konal mítink regionálních organizačních skupin GMP, na kterém jsem měl přednášet o statistickém zpracování chemických dat a před auditoriem z celého světa to bez obleku jednoduše nešlo (a jet ve 30 °C na kole v obleku taky ne, na Japonce v tomto ohledu prostě nemám). Poslední dva dny jsem tak vynechal, ale i přesto jsem dosáhl na slušných 89,5 % jízd.

V soutěži pravidelnosti v Brně se naše (a Mervinova) žumpa umístila na 147. místě z 649 (percentil 22,7%).
V soutěži pravidelnosti v Brně se naše (a Mervinova) žumpa umístila na 147. místě z 649 (percentil 22,7%).
Z celkového počtu 16213 účastníků z celého Česka jsem se umístil co do počtu najetých kilometrů na 4468. místě, což je percentil 27,6 %. Na vědce docela dobré.
Z celkového počtu 16213 účastníků z celého Česka jsem se umístil co do počtu najetých kilometrů na 4468. místě, což je percentil 27,6 %. Na vědce docela dobré.

A tričko? Ačkoliv bylmojí hlavní motivací pro soutěž, nějakým podivným řízením osudu se zaseklo kdesi mezi Prahou a Brnem. Organizátoři na urgence nereagují a soutěž je za námi už skoro dva měsíce. Aspoň, že se na něj podle nápisu, který pořád svítí na webu, můžu těšit. A taky, že to kolo jezdí pořád jako nové!

Přístup ke tričku s Janem Tleskačem mi byl (alespoň prozatím) odepřen. Nicméně podle pokynů na webu se na něj stále ještě těším.
Přístup ke tričku s Janem Tleskačem mi byl (alespoň prozatím) odepřen. Nicméně podle pokynů na webu se na něj stále ještě těším.

Zpět

Komentáře:

Jméno autora:
Email (nebude zveřejněn):
Komentář:
Sem napiš slovo Adamov:




Stránka:

Náhodné foto:

Náhodné foto.


Místo: ().

Datum: . .

Poslední komentáře:

Autor: Daja
Text: Dnes - 2. 6. Jsme tam byli cca po 4 letech. Hrůza, vše zničené, do plàče. Zrovna si tam hráli nějacï kluci na vojàky, evidentně usměje rušili. Umělá okna rozbità, v jídelně to hlavní okno jen velká díra, všude hrozný binec, do jednoho z bývalých pokojů se jen chodí chcàt - hrozné-------na netu jsem našla,že teď patří společnosti se základnímk apitálem 10 000 -odsouzeno k zániku. Nikdo tam nehlídá, to už není urbex, ale na zbouráni.
Číst

Autor: světla sytařová
Text: Samotná budova výhybkárny Brno - Černovice je kouzelným místem nad ruchem přilehlé čtyřproudové výpadovky z Brna na východ. Hodně připomíná staré Židenice postavené v neoromantickém stylu v dobách, kdy se rozmáhal židenický a zábrdovický textilní velkoprůmysl a dělníci potřebovali dobré bydlení poblíž. Ne že by právě blízké nádraží Brno - Černovice nechrlilo dennodenně tisíce dělníků ze vzdálenějších obcí, kteří dojížděli na směnu do nových podniků podél řeky. A následně se vracejících domů k rodinám na venkově toutéž dopravou. Také nádraží v Brně Židenicích si zažilo a zažívá období, kdy je maximálně vytížené. Připomínám si hlavně období, kdy příjezdové a odjezdové nádraží byly na různých místech Jedno u dnešního viaduktu na bývalé Karlově ul. poblíž Židenických kasáren a druhé směrem do Brna u závor na Cejlu, kde byla také zastávka staroslavné Tišnovky.
Nemohu souhlasit s autorem článku, že černovická budova na odbočce nepobrala mnoho krásy. Člověk tam musí přijít a umět se dívat novýma očima a hledat tu skrytou krásu. Například schůdky, nebo zábradlí v zahrádce působí velice domácím dojmem, jako něco, hm, jako z obrázků v dětských pohádkách o nádraží, které malovala paní Zmatlíková, ano tak nějak bych to popsala. Má to kouzlo starých časů, pro milovníky a znalce brněnských nádraží velmi přitažlivé. Ovšem ti, kdo tam chodí nejvíc jsou lidé s pejsky, mládež a snílci.
Za pozornost by měl stát i pomník stavitelům Vlárské trati, který je tam záhadně schován a neopečováván. Jistě by si zasloužil nejméně dvakrát do roka obsekat, obmýtit a odklestit a očistit. Pomník, který není vidět je jednoduše neviditelný. Já vím, že k němu nevedou žádné cestičky, což je škoda, ale kdyby byl umístěn o něco blíže k ruchu města, jistě by byl lepší připomínkou toho, kolik práce taková trať dá, než je postavěna.
Číst

Autor: tomavendy
Text: Funguje horní hotel přestavěný na apartmány, bazen tu není. Stále jsou v okolí nezbořené budovy.
Číst

Autor: František Jeřábek
Text: Ahoj Láďo ještě pamatuji Kolena Pavla z Olomouce Lexa Frič Vokrinek
Číst

Autor: Lukáš Krejčí
Text: Dobrý den, rád bych se zeptal, zda je možné použít některou z Vašich fotografií ke své diplomové práci.
S pozdravem
Krejčí
Číst