Laskavými hostiteli se nám stali kamarádi Kawi a Přebral, momentálně Dvorečáci, kteří nás od pátku až do neděle nechali vegetovat ve svém bytě v pokoji pro kočku se zcela nadstandardně vybavenou knihovnou (vsadím se, že ve světě není druhé takové nabité informacemi o dopravě, podzemí, trampingu a archeiologii).
 | | Kdo ví, proč mně při pohledu na Podolskou vodárnu z roku 1925, začátek naší pouti po levém břehu Vltavy v metropoli, vytanulo na mysli Atatürkovo mausoleum. |
|
 | | Za 14 dnů by Franta Kocourek, známý to Brňák, oslavil 69 let. Na Smíchově mu věnovali ulici. |
|
Páteční večer jsme tedy strávili v družném hovoru při žehlení nad tématy nadmíru příjemnými, abychom ráno plni sil stanuli v půl desáté na Veslařském ostrově u přístaviště přívozů, nyní bohužel mimo provoz. Vzali jsme tedy zavděk betonovým skvostem a první zastavení věnovali zlíchovskému lihovaru, který se ještě nestačil stát urbexovou svatyní a už je v rekonstrukci. Necháme se překvapit, co z něj bude.
 | | Dalším prakticky neznámým skvostem Prahy je starý židovský hřbitov v zalesněném svahu nad Smíchovem. V sobotu tady panuje naprostý klid. |
|
 | | Pohled na severní zhlaví smíchovského nádraží a Palackého most. Z levého břehu pomalu mizí jeho jedinečný průmyslový charakter. |
|
Nad koloniální uličkou Nový Zlíchov jsme se prosmýkli do vilových čtvrtí na východních stráních nad městem, kterými jsme po schodech a schůdcích, skrze Koulku a uličku Franty Kocourka prodestilovali až do pololesního starého židovského hřbitova. Židé byli na Smíchově majiteli, stejně jako nejposlednějšími kmány v prudce se rozvíjejících průmyslových podnicích 19. století a tak není divu, že jich tu společně spočívá pod zemí několik stovek, ba možná tisíc.
 | | 8. ledna 1920 byla na Smíchově usnesením reformních kněží za předsednictví ThDr. K. Farského založena Československá církev. |
|
 | | Ulice Pravoúhlá je zajímavá nejen názvem, ale také jako součást dělnické kolonie zvané Malvazinky. |
|
K Terce, Yenovi a mně se přidal Přebral, který jako rodilý Pražan stanul v čele naší výpravy, Bublina s Vítkem, Krabička, Vojta a postupně ještě Zomp a Baal. Společně jsme ještě zamířili do dělnické kolonie Malvazinek, která byla, jako další kolonie v Praze, zřízena (netradičně) obcí a kromě dělníků v ní žili často také učitelé.
 | | Názvy ulic jsou tu vůbec zajímavé - Xaveriova, Na odbočce, Konečná… |
|
 | | Lanovka hotelu NH je prakticky neznámou atrakcí hlavníhio města s výhledem na Strahovský tunel nejen pro peridromofily. |
|
Po příjemném obědě Na Vinici (žel již bez Vítka a Bubliny) nás Přebral oslinil svojí znalostí utajené lanovky v hotelu NH, kterou jsme se snadno spustili z výšin kopce Mrázovky do zatuchlého prostředí vybydlených domů a hřmících aut centrálního Smíchova. Vysvobodila nás až tramvaj 15T plzeňské provenience, unášející nás k slunce západu.
 | | Následující tři kilometry protéká Motolský potok pod městem až k ústí do Vltavy. |
|
Podvečer patřil parku v okolí usedlosti Cibulek (1. pád mn. č. Cibulka), kde jsme s mírným zklamání zjistili, že jak samotná usedlost, tak čínský pavilon, donedávna přístupné, jsou nyní již obehnané plotem a ve stavu váhavé rekonstrukce. Vylézt se tak dalo jen na rozhlednu a do podzemí Motolského potoka.
 | | Do usedlosti Cibulek, ještě před nedávnem vybydlené a svobodně se rozpadající, je dnes již vstup zapovězen. |
|
 | | Romantická zákoutí cibuleckého parku však stále krášlí okraj metropole. Zde například Přebral prchá od věže, ve které straší. |
|
Někteří si ale stejně nedali říct a do čínského pavilonku se prosoukali pod plachtou, aby zjistili, že poklad Maxmiliána Drápa je stejně nenávratně pryč.
 | | Jak už je u asijských výrobků zvykem, začal se i čínský pavilon poněkud rozpadat. Místo opravy nastoupila zelená plachta. Cibulka (doposud nezelená) v pozadí. |
|
 | | Povšimněte si chybějící dlaždice, kterou přesně 6. září v 16:00 (tj. 17:00 letního času) ozářilo slunce. |
|
Sobotní večer jsme pak společně strávili ve vzájemně těsném společenství v kavárně Místo, ve které není místo. Místo u stolu jsme tak seděli na schodech, než se pro nás našlo místo namísto odcházející skupinky hipsterů. Káva byla výborná.
 | | Stanice Nemocnice Motol je aktuálně nejmladší stanicí pražského metra vůbec. |
|
 | | Málokdo ví, že koleje do Sovětského svazu vedou přímo z Braníka a mají rozchod 600 mm. |
|
V neděli jsme s Yenem osiřeli, pročež jsme se rozhodli pustit do špinavé práce. Dostatek špíny jsme nalezli v opuštěné podzemní nacistické továrně (zde si dovolím odeslat pozdrav Surikatovi) pod Branickou skálou za evangelickým kostelem. Když jsme se po čtvrthodině postupně prosoukali okýnkem velikosti atlasu světa, zjistili jsme, že do vedlejší štoly ústí pohodlné dveře. Ani to nám ale nezkalilo radost z pravoúhlého systému chodeb se zazdívkami, zbytky průmyslové drážky a vrcholně duchaplnými sděleními na stěnách.
 | | V cestě do podzemí Branické skály ale stojí nebezpečné překážky. Třeba stropní kapsy s instantními závaly chodeb. |
|
 | | Satan tě prcá! |
|
Předposledním cílem pak byla nově otevřená železniční zastávka Praha-Podbaba, kde jsme se setkali s osmsetdesítkou ve slušivém retro nátěru. Tak tohle v Brně opravdu nemáme!
 | | Praha-Podbaba je pro změnu nejmladší železniční zastávkou metropole. |
|
Samotný závěr pak byl dalším dílem pokračování celoživotní tour po funkcionalistických lahůdkách (střední) Evropy. Ve vilkové kolonii Baba jsme zavzpomínali na loňskou výpravu do sídliště Werkbundu ve Vídni. Ačkoliv pražské vilky nevypadají špatně, přecejenom experimentální vídeňské řadovky jsou vkusnější - nad okázalost totiž povýšily snahu o levné a účelné bydlení pro méně majetné obyvatele města, přesně podle idejí této umělecké skupiny.
 | | Funkcionalizmus je zde k mání v čisté, přetavené i zcela umělé formě za necelých 100 let od svého vzniku. Oproti Vídni zde však nedošla naplnění původní myšlenka výstavby levného, efektivního a moderního bydlení pro pracující. Až na výjimky jsou pražské vilky na svou dobu spíše luxusní. |
|
Přebralovy fotky naleznete na Flickru zde.
Výběr z mých fotek stahujte tady.
|
