Vlněna podruhé

Národní podnik Vlněna na Přízově ulici pojmenované po prvním českém podnikateli v Brně Karlu Přízovi (1781-1853), dříve ulice Nadační.

Před polednem v nedeli 3. listopadu 2013 jsme se s Tomášem a Honzou vydali na dobroružnou výpravu. Přestože v listopadu bylo ještě možné bez větších problémů proniknout do převážně opuštěného a chátrajícího areálu Vlněny na Přízově ulici (bývalý závod 1), plán, který jsme měli - totiž vyšplhat se opuštěnou budovou v severní části areálu až na střechu a po kluzkém dehtu přeběhnout až na půdu ředitelství, odkud pak bude možné nahlédnout do dalších opuštěných budov - byl přinejmenším trošku riskantní.

Nakonec se ale beze zbytku vydařil a díky spojovacím nadzemním koridorům, kterými kdysi procházeli zaměstnanci mezi budovami a tlačili vozíky s tkaninami či přízí, jsme nahlédli do řady objktů, kam se nám minule ani dostat nepodařilo. Průzkum zabral přes 4 hodiny - a zatímco venku pršelo na vybledlé střechy a do trouchnivějícího trámoví jejich krovů, nafotili jsme místa, která již zanedlouho zmizí z povrchu zemského. Tudy kráčela historie Brna mnohem víc než jinými místy v okolí; jedna z nejstarších textilek již v polovině 19. století odstartovala rozvoj, který posléze z Brna učinil druhé nejvýznamnější české město. Odměnou jí bude Vlněně demolice. Tak tedy sbohem!

Areál Vlněny chátrá už roky. Pohled z okna na sklonku samotné existence průmyslového komplexu který tvořil historii moderního Brna v listopadu 2013.

Stejný pohled z května téhož roku. Život Brna za tabulkovými okny továrních hal běží vlastním tempem, jako by se s Vlněnou rozloučil už před mnoha roky.

A do třetice tentýž pohled na jaře 2014. S Vlněnou město přijde o jednu ze svých nejstarších továren, které před staletími vtiskly Brnu jeho ráz.

Největším objevem byly zbytky archivu na půdě ředitelství, odkud pochází přefocené obrázky modelek a podnikových raznic, jakož i řady socialistických propagačních materiálů vztahujícíh se k Vlněně i jejímu tehdejšímu závodu v Moravské Chrastové, pozdější Vitce Brněnec. V některých budovách ještě v listopadu probíhala výroba, dostat se dalo také do funkční kotelny a různě starých výrobních hal.

V listopadu je ještě hlavní vstup z Přízovy ulice zcela volný. Jeho definitivní uzavření se blíží, ale dnes ještě vstupujeme bez potíží.

Záhadné nápisy, jejichž smysl nám dokonale uniká.

Budova v severovýchodním cípu areálu je asi bývalá kotelna a výtopna.

Známou cestou vstupujeme do patra budovy na severní straně areálu, abychom se přes střechy dostali do většiny budov, které se rozkládají okolo.

Pohled zevnitř areálu na nejstarší správní budovu, ve které sídlilo až do konce ředitelství podniku (vpravo) a západní část podniku.

I tak mohou vypadat v roce 2013 výhledy z oken v samotném centru Brna.

Nejlákavějším cílem byl pro mě ovšem Svitavský náhon. Prapodivný vodní tok v bývalém korytu Svitavy, který se odpojuje od dnešní řeky v Zábrdovicích, aby se nakonec v Komároě spojil s tokem »konkurenční« Svratky. Náhon se proplétá Brnem pod zemí, aby se občas na nečekaných místech objevil na povrchu, než zase zmizí v systému funkčních i zaniklých kanaálů a štol pod naším mětem. Většina obyvatel Brna vůbec netuší, kudy protékaly a protékají vody Ponávky, Svitavy a Svratky pod jejich nohama. A právě Vlněna je jedním z míst, kde náhon vstupuje na povrch. Tady, v okolí ulice Dornych, se kdysi rozkládaly malebné brněnské Benátky a přestože se většina z nás domnívá, že ta místa jsou již nenávratně ztracena, existují úseky náhonu, na kterých se čas zastavil. Nakonec se nám je podařilo za zdmi Vlněny najít. O tom ale zase někdy příště.

Panorama areálu Vlněny ze severní strany.

Pod proděravělou střechou se nachází zbytky podnikového archivu, bohužel značně zdecimovaného neukázněnými návštěvníky, kteří jej poházeli a rozkradli.

Přesto lze v archivu nalézt poklady oplývající krásou i nostalgií.

Do hlavní budovy lze sestoupit po schodišti z půdy. Zábradlí se však již někomu hodilo jinde a tak nezbývá než se opatrně držet při stěně auly.

Pohled na jihovýchod. Tak nějak si představuji svět nedlouho po vyhynutí lidstva.

Výrobní haly v nejstarších budovách areálu dýchají atmosférou 19. století. Tady, pod masivními trámovými stropy, pracovali vykořisťovaní dělníci od tmy do tmy v dobách, kdy parní stroj byl výdobytkem moderní vědy, stejně jako kolegové na sklonku tisíciletí.

Areálem se lze pohybovat v různých výškových úrovních po žebřících, můstcích a koridorech v různých patrech.

Některé střechy a terasy jsou zpuchřelé a hrozí zřícením, jinde jsou zase světlíky ve výborné kondici a dodnes pod nimi probíhá sporadická výroba.

Dva pohledy z téhož okna. Velvo na severovýchod, vpravo na jihovýchod.

Vlhkost a plíseň kreslí podivuhodné obrazce na tlejícím trámoví krovů nejstarších budov. Tady už je každá snaha o záchranu marná.

V nižších patrech je ovšem stále sucho a relativně čisto. Archiv účtárny je mírně poházený, ale z dřevěného obložení s elegantním ochozem pod stropem místnosti a tajným schodištěm ve skříni dýchá luxus dodnes.

Schodiště v budově ředitelství svým stylem, kamenným obložením a výklenky určenými sochám, připomíná ještě konec feuální éry.

Hmoty továrních hal se místy vrší na sebe jako rostliny v pralese, které se v zuřivém boji o světlo pnou do výšky jedna po druhé.

Východní hranici areálu tvoří Svitavský náhon, který se vynořuje z podzemí, aby obkroužil továrnu, již kdysi zásoboval vodou.

Venku prší. Předposlední rok se chýlí ke svému konci.

A jak napovídá reklama z posledního období rozkvětu areálu - ve Vlněně nejsme naposledy.

Související články:
	Článek: Vlněna 25. 5. 2013	Warning: Division by zero in /data/web/virtuals/99116/virtual/www/domains/jza.smerem.cz/dalsiclanky.php on line 129	Téma: Vlněna Vlněna Brno Textilka Vlněna v Brně nedaleko hlavního nádraží na místě někdejších bažin zabírala jeden velký blok mezi ulicemi Přízova, Mlýnská a Dornych a S…