První dny na stáži v Barceloně

Ve středu večer jsem se vznesl na palubě Boeingu 737 z brněnského letiště. Přímá linka do Girony už pár let nelétá, tedy musím s Rynairem přes Londýn. Na shledanou, Brno!

Přes Lamanšský průliv a celou Francii od severu k jihu si to druhým letem mířím přímo na barcelonské letiště El Prat (což je vlastně nesmysl, protože El Prat je na Barceloně nezávislé samostatné město, ale oficiálně se tak letiště jmenuje: Barcelona El Prat Josep Tarradellas Airport).

V Braceloně už jsem před 16 roky byl, ale šlo jen o chjvilkovou návštěvu. Město tehdy ve mnně zanechalo jen útržkovité a nepříliš pozitivní dojmy. Teď jej vidím podruhé v životě ze vzduchu. Za chvíli přistáváme.

Nákladní přístav ve městě je impozantní a jak jsem později zjistil, též protkaný železničními vlečkami tří různých rozchodů! Před přistáním mě zdraví logo Lukoilu, kterému tehdy do sankcí, znemožňujících dovoz ropy do Španělska zbývalo jen pátr měsíců.

Nejprve jsem litoval, že se mně první byt blízko centra a za relativně dobrou cenu podařilo zíksat jen na necelý týden. myslel jsem si, že to bude výborné bydlení. Záhy se ale ukázalo, že

Fakt, že je lokalita blízko centra, se může zdát výhodný, ve skutečnosti jsou ale staré uličky stinné, vlhké, občas páchnou a je v nich docela hluk.

Na adrese, kde jsem měl bydlet, ovšem nejen, že můj byt nebyl, ale ani se nikdo neozýval. Začínál jsem podezřívat pronajímatele, že jde o nějaký pdovod. Přes hodinu jsem čekal, než se někdo ozve a musel jsem kontaktovat i Booking, než se konečně kdosi objevil a neochotně mě zavedl do bytu.

Na původní adrese měly byty zazděná okna i dveře. Raději jsem si ani nechtěl domýšlet, jak to musí vypadat vevnitř. Můj byt byl nakonec o dvě ulice dál, než udávala adresa v Bookingu. Pod převisem, stinný a smradlavý. Navíc celou noc jezdili po ulici rozvážeči pizzy na skatu, což na dlažbě vytvářelo rachot nesoucí se uličkami do všech pokojů.

Druhý den jsem konečně zamířil do práce. Pobočka IS Global, kde jsem měl strávit následujícíc dva měsíce, se nachází v budově Parc de Recerca Biomèdica de Barcelona na náměstí Charlese Darwina. Budova je to příjemná s terasou pro obědy na čerstvém vzduchu a výhledem přímo na pláže a moře.

Tohle byla moje kancelář a stůl. Jako hostující výzkumník jsem měl bohužel nárok pouze na výhled do vnitrobloku.

Po práci jsem vyrazil na nábřeží. Poprvé jsem měl chvíli na to, uvědomit si, že jsem tu sám a nemám parťáka na odpolední objevné výpravy. Budu holt muset město prozkoumávat sám.

Kousek od kanceláře mám konečnou jedné ze dvou tramvajových linek, které zajíždí do centra města. Tramvaje se do Barcelony vrací po mnoha létech a zatím jde o dva navzájem nepropojené provozy spíš mimo hlavní centrum, kde jsou ulice příliš úzké (na normálněrozchodné vozy). Existují ale už plány na propojení obou tramvajových světů a další rozšíření na okraje města.

Barcelonská okurka neboli mrakodrap Torre Glòries byl postaven v roce 2005 jako Torre Agbar, nicméně v roce 2017 změnil jméno. Jeho červenomodrý plášť je složen ze skleněných desek, kteeré se natáčí podle teploty a směru slunečního svitu, aby teplo zadržovaly nebo naopak umožňovaly proudění ochlazujícího vzduchu.

Opodál se na Plaça de les Glòries Catalanes bourají staré domky, aby uvolnily místo novému náměstí. Obecně to vypadá, že na opuštěné a zapomenutíé stavby a vůbec na všechny druhy zajímavých staveb bude tohle město dosti bohaté.

Vodojem Torre de les Aigües je dominantou parku de la Barceloneta, který mám od kanceláře na opačnou stranu.

U nás v září už začínaly první mrazíky, v Barceloně ale ještě dlouho neskončí koupací sezóna.

Hned po příjezdu mě kolegyně z kanceláře - dvě švýcarské doktorandky - pozvaly na festival rumů a cavy ve starém přístavu. Tak přeci jen se tu dá něco podniknout.

Starý přístav dnes slouží jako turistické centrum plné jacht malých…

…ale i velikých jako jachta Al Raya, která patří bahrajnskému králi. Původně ale byla postavena pod názvem Dilbar pro Ališera Usmanova, jednoho z oligarchů, kteří mají nejblíže k Putinovi. V roce 2016 si ovšem nechal postavit ještě větší jachtu, opět nazvanou Dilbar (podle své matky), a původní dilbar byl přejmenován na Ona, později prodán bahrajnskému králi a přejmenován na Al Raya. Co na to říkají Rusové, tou dobou podle mzdy devátí nejchudší v Evropě, se mně zjistit nepodařilo, o Bahrajncích ani nemluvě.

Večer jsem si koupil jahody a očekávám, co přinesou překotné příští dny. Musím si najít nové bydlení, stanovit režim, v jakém budu chodit do práce, pořídit šalinkartu, poznat kolegy, naučit se nové statistické metody zpracování dat a hlavně prozkoumat tohle obrovské město!