Cesta sněhem na nejvýchodnější bod

Ačkoliv v Brně bylo slunečno, se sněhem jsem trošku počítal. Nicméně jeho množství a vlhká konzistence mě nemile překvapily. A protože jsem si chtěl ráno vyfotit starý i nový Jablunkovský tunel, rozhodl jsem se přespat přímo tam. Konkrétně v portálu již nepoužívaného starého tunelu. Ten je ovšem naneštěstí stále používán jako úniková štola z tunelu nového, pročež je zazděný a za bezpečnostní dveře se nedá jednoduše dostat. Musel jsem si tak ustlat na úzkém pruhu země mezi kapkami z tajících krápníků nad portálem a nově vestavěnou zdí. Nakonec se mně spalo dobře a jen občas mě vzbudily vlaky projíždějící sousedním tunelem. Z toho naštěstí nikdo štolou neunikal, a tak jsem se mohl ráno vydat na cestu směr Hrčava…

Starý Jablunkovský tunel neboli oficiálně jablunkovský tunel I mně poskytl skromné přístřeší k přespání. Po dobrodružné noci mně bylo odměnou modroskvoucí a slunečné ráno.

Pohled z dronu na starý a nový Jablunkovský tunel. Pod stejnojmenným průsmykem prochází původní jednokolejný a nový dvojkolejný tunel těsně vedle sebe.

Na česko-slovensko-polském pomezů bylo v neděli ráno liduprázdno. Prošlapával jsem si cestu k trojmezí sněhem a dobré ráno mně přály pouze krávy odolného horského plemene.

Hlavním cílem mrazivé neděle byla dvojice lesních úzkokolejek, které tu ještě před první světovou válkou sloužily pro svoz dřeva do údolí Čierňanky k Čadce. Dnes by vedly přes státní hranici. Konkrétně šlo o drážky z Čierného do Markova a taktéž z Čierného do Hrčavy. Pod sněhem se pozůstatky hledaly skutečně špatně, ale pod odkazy lze nalézt výsledky mého bádání.

V Hrčavě jsem měl sraz s Kosťou, kterého se mně kupodivu podařilo vylákat z Jablunkova na výpravu po horských hřebenech.

Tato budova snad byla původně bývalou celnicí v Hrčavě, kam se až do 20. let 20. století dalo dostat po silnici pouze z polské strany.

Pohled od Polska na Javorzynku a v dálce pak Koniaków. V oblasti se mohutně staví luxusní velkém domy pro rekreaci bohatých Poláků.

A výhled z dronu zpět na stranu Českou (Moravskou, Slezskou). Vesnice Bukovec vypadá přece jenom o něco přirozeněji.

Pozdrav od Kosti.

Nakonec jsme se sněhem dobrodili až na nejvýchodnější bod ČR. překročení hranic bylo vzhledem k pandemii covidu zakázané, ale když jsme si zkrátili cestu dolů přes Jaworzynku, nikdo nás nezatknul.

Související články:
	Téma: Úzkokolejka Čierne pri Čadci – Markov Dřevařská úzkokolejka z Čierneho pri Čadci do Markova spojovala moravské lesy na úbočí Girové se slovenskou železniční stanicí Čierne pri Čadci. Dráha přek…		Téma: Úzkokolejka Čierne pri Čadci – Hrčava Lesní úzkokolejka od nádraží v Čierném pri Čadci pod obec Hrčavu sloužila pro dopravu dřeva z úbočí Gírové k železnici. Úzkokolejka, která procházela přes hr…