Vánoce a Silvestr 2020 na Muně

Muna č. 36 na konci roku 2020. Sníh padal střídmě, jen tak, abychom nezapomněli, že jsou Vánoce.

První návštěva byli Kačka se Strejdou Vláčkem. Letošním hitem se stal nově pořízený dron a Kačka ho střídavě řídila a nebo dělala přistávací plošinu.

Focení Muny z dronu se stalo aktivitou skoro každého mého dne.

Druhou návštěvou se stal světoběžník Mouka, se kterým jsem strávil n Muně i Štedrý den. Opět fotíme z dronu.

Hodovní tabule byla střídmá, protože jsem všechno jídlo musel přivézt na zádech vlakem. O to víc nám ale chutnalo.

S Moukou jsme taky znovuobjevili podivné železniční hriště v Písečné za nádražím, včetně falešné výdejny jízdenek a jízdních řádů.

Třetí návštěvou, která mě zvlášť potěšila, byla Stáňa (pro změnu létáme s dronem).

Čtvrtou (a již trvalou) návštěvou byla Doubravka, která přijela na Boží Hod večer. Hned druhého dne ráno jsme vyrazili fotit bývalou papírnu a elektrárnu v Písečné.

S Doubravkou jsme taky prozkoumali a zdokumentovali úzkokolejku, která vedla od papírny svahem nahoru k překladišti dřeva za nádražím.

29. prosince a 4. návštěva - kamarád ¥, který s námi strávil zbytek akce až do Silvestra. Spolu jsme vyrazili do Zlatých Hor a po cestě jsme narazili na smutně rozpadlou chaloupku, svědka jednoho století drsného života v pohraničí.

Další zajímavostí na cestě byla nikdy nedokončená železniční zastávka Zlaté Hory-skanzen.

A štěstí nám přálo - vstup do Měděné štoly byl tentokrát zavřen jen teoreticky.

Na Silvestra jsme se přestěhovalui na Munu č. 113 ke kamarádům z Lakros klubu Kroměříž, které počítáme jako 6. návštěvu. Muskwa nás ohromil novým Wigwamem, kam nás taky pozval…

…abychom s ním strávili večer u romantického ohně.

Sedmou návštěvu jsme vykonali my, když jsme se vydali za Gayerovými do Adamovského údolí. Od železniční zastávky v Ostružné jsme přes sedlo Ostružník klesli do romantické oblasti zaniklých osad a dolů a na sněhu jsme si uvařili vajíčka k obědu.

Opuštěné doly na grafit v Malém Vrbně mě uchvátily a strávil bych tam mnohem víc času, než by si mí kamarádi přáli.

Společná fotka s Gayerovými, tehdy ještě jen třemi.

Velké Vrbno mělo kdysi 260 obyvatel a kypělo přirozeným životem. Dnes je zahlceno moderními rekreačními chalupami a dýchá z něho spíš smutek.

Silvestrovským ohňům nijak zvlášť neholduji, na samotnou oslavu konce roku jsme se nicméně přidali k Táborníkům (po 8. návštěvě s Lakrosáři u hajného v Černé Vodě asi 9. a poslední návštěva), kteří stříleli rachejtle ostošest.

Na zpátečné cestě jsme v Lipové Lázních poprvé potkali starý motorák, který nově jezdí do Javorníku: ojetinu Českých drah z Německa - Stadler GTW (česká řada 646). Někde tady jsem zřejmě ve vlaku chytil covid - to jsem se ale dozvěděl až za několik dní, po které jsem ohrožoval (naštěstí bezvýsledně) své kamarády infekcí.