| 27. 12. 2019
| Silvestrovské cesty na východ se staly během posledních tří let oblíbenou tradicí. Po průlomové cestě do Minska v roce 2016 jsme navštívili ještě ukrajinské Černovice a v loňském roce Kijev. A protože nám postsovětská města zvláštním způsobem přirostla k srdci, rozhodli jsme se příchod roku 2020 přivítat zase o hodinu dřív než ostatní. Vzhledem k tomu, že Rusko letos začalo testovat šest let odkládaný bezvízový styk pro občany Evropské unie v Kaliningradu, volba padla právě na toto kdysi úchvatné a historické město - dnes poněkud strádající metropoli stejnojmenné enklávy na břehu Baltského moře. |
|
Vzhledem k tomu, že naše bezmála týdenní dobrodružná výprava do bývalého hlavního města Východního Pruska byla nadmíru zajímavá, rozhodl jsem se věnovat jí vlastní reportáž a zde představit pouze třicet vybraných fotek z cesty.
| I v tom nejužším výběru zůstává z kaliningradské cesty pořád 130 fotek. To je na krátký článek moc a proto dnes přijměte pozvání pouze na menší ukázku aneb 30 vybraných snímků z cesty do Kaliningradu. |
|
| Cesta do nejzápadnějšího ruského velkoměsta se nečekaně protáhla. V Polsku neunesl neznámý sebevrah tíhu vánoční atmosféry a skočil nám pod vlak, takže nám ujel navazující vlak a tak to šlo dál a dál, pročež se naše osmice rozdělila a půlnoc mě a ¥a zastihla na přechodu v Grzechotkách. Při šestihodinovém čekání na hranicích jsme totálně promrzli, zatímco kamarádi ve městě komplikovaně řešili, jak se v noci dostat do pronajatého bytu. |
|
| Nad ránem jsme zoufalí a taxíkem dospěli od hranice do Airbnb bytu také my dva. V tomto domě v širším centru města pak byla naše základna pro příštích pět dnů. |
|
| Po strastiplné cestě jsme nemohli začít pobyt v Rusku jinak než pořádným kulinářským zážitkem. Restaurace Dodo alias Blboun nejapný se záhy stala naším oblíbeným podnikem ve městě. |
|
| Urbanisitcky nestojí mkěsto, za války prakticky do základů zničené za moc, za to lahodné pokrmy v místních restauracích mají vysokou úroveň. |
|
| Mým soukromým cílem byl také průzkum místní tramvajové dopravy (úzkokolejky o rozchodu 1000 mm). Z kdysi rozsáhlé sítě, budované už od roku 1895 dnes zůstala v provozu jediná linka, na které jezdí tramvaje Tatra KT4 z Prahy. |
|
| Také milobníky brutalistní architektury Kaliningrad nezklame. Například hlavní autobusové nádraží je slohově čistou lahůdkou. |
|
| Jedinou podstatnou památkou, která s pomocí generální rekonstrukce přežila totální srovnání města se zemí během 2. světové války, je katedrála sv. Vojtěcha. Sám česko-polský světec zahynul při pokusu obrátit původní obyvatele, tedy Prusy patřící k pobaltské etnické skupině, na víru. V katedrále je ovšem pohřben jiný místní velikán, Imannuel Kant. |
|
| První společný večer ve městě a netradiční foto na hlavní proměnádě před stánkem s trdelníkem. |
|
| Druhého dne ráno z okne tramvaje poprvé patříme na moderní dominantu města - Palác sovětů. Již řadu let je brutalistní skvost opuštěný a opravy se dočkal jen v potěmkinovském stylu před návštěvou Vladimira Putina. |
|
| Neděli jsme strávili výletem do Baltijsku na břehu moře. Vlak jezdí jen dvakrát za den, za to Crossway made in Vysoké Mýto spojuje obě města každou hodinu. Po příjezdu nás v Baltijsku vítá sám Vladimir Iljič Lenin. |
|
| Společné foto osmi silvestrantů na nástupišti u památníku Velké vlastenecké války. |
|
| Baltijský maják je jako z pohádky. |
|
| Vydáváme se na procházku po pobřeží a naslánlý vátr nám příjemně čechrá vlasy. Tuhé mrazy polevily, za chvíli si dáme mořskou koupel. |
|
| Naše nová kapela už má fotku na přebal cédéčka. Název nám ale zatím chybí, stejně jako hudební nástroje. |
|
| Procházku po pobřeží Baltského moře zakončujeme návštěvou válečného hřbitova německých obyvatel města. Nezůstal tu z nich (živý) prakticky nikdo. |
|
| Pondělí patří kultuře. Míříme do města, do jeho širokých a neútulných ulic, o to útulnějších kaváren a cukráren a samozřejmě nemůžeme vynechat ani sondu do ruské kinematografie v podobě kresleného filmu v kině. |
|
| Hlavní náměstí se na Vánoce teprve připravuje, v Rusku je totiž slaví až 7. ledna. |
|
| Plánovaný průzkum Paláce sovětů jsme nakonec neuskutečnili, přestože je prázdná, budova je nonstop hlídaná bezpečnostní službou. Je to škoda, rozhled ze střechy na zcela rovinaté město musí být úchvatný. |
|
| Námořní důstojník Александр Иванович Маринеско byl kapitánem sovětské ponorky S-13, která 30. ledna 1945 úspěšně torpédovala a potopila německou transportní loď Wilhelm Gustloff. Válečná loď ovšem v té době přepravovala kromě necelé tisícovky vojáků také více než devět tisíc pruských civilistů prchajících před Rudou armádou do Německa. Po úspěšném nočním zásahu třemi torpédy zahynulo 9400 osob, z velké části žen a dětí a potopení Wilhelma Gustloffa se tak stalo současně sovětským válečným úspěchem ale také krvavou tragédií. O události se proto dlouhá desetiletí nesmělo veřejně mluvit. V roce 1990 nicméně získal kapitán Маринеско titul hrdiny Sovětského svazu a posléze mu byl v Kaliningradu postaven tento pomník. |
|
| Z dálky na něj hledí tato poněkud zjitřená slečna. |
|
| A do třetice portrét Imannuela Kanta provedený z jantaru. Návštěva místního muzea jantaru nabízí celou škálu zajímavostí, od pravěkých vykopávek přes druhý největší kus jantaru na světě až po vícemně nevkusná rádobyumělecká díla. |
|
| A taky tento budík připomínající nehynoucí úspěchy SSSR na poli zemědělství, vojenství a techniky. |
|
| Na Silvestra stíháme ještě jedno muzeum, tentokrát námořní, které by si nicméně zasloužilo celodenní prohlídku. |
|
| Kromě skutečných lodí a ponorek se zajímavými osudy jsou zde k vidění také vědecké přístroje pro průzkum moře a příjemná moderní vnitřní expozice. |
|
| Nebo tento roztomilý hydroplán. |
|
| Nebezpečí! Nešplhejte po námořní mině. Bodejť ne! |
|
| Poslední minuty roku 2019 trávíme pěkně doma v pronajatém bytě. Rok 2019 byl strašný, nijak mě nemrzí, že už je za námi. |
|
| Tehdy jsme byli prakticky všichni přesvědčeni, že rok 2020 bude lepší. O tom, co se na nás valí z Wu-Chanu ještě nikdo neměl valné ponětí a naše naděje se upínaly úplně jiným směrem. |
|
| Návrat ve středu 1. ledna 2020 vedl autobusem do Gdańsku a po vydatné snídaně vlaky až do Frýdlantu, Kopřivnice, Přerova, Brna a Plzně. Tak snad zase za rok!? |
|
| Zpět
Komentáře:
Stránka:
|
|
Poslední komentáře:
Autor: Lukáš Krejčí Text: Dobrý den, rád bych se zeptal, zda je možné použít některou z Vašich fotografií ke své diplomové práci.
S pozdravem
Krejčí Číst
Autor: Pavel Danek Text: Leodegard Danek ( Mlynar v Arnostove) by muj dedecek. Číst
Autor: Ladislav Brabec Text: Díky Franto za reakci.
Jsem v kontaktu s Pavlem Kŕivánkem, oba jsme v Praze, toho také pamatuješ? Jinak o nikom nevím.
Číst
Autor: JzA Text: Pokud to bude vhodné vzhledem k tématu, určitě se dřív nebo později dočkáte. Číst
Autor: Bill Text: Budou zas nějaké urbexové akty? Málokdo rozumí ženské kráse jako vy. Číst
|
|