Uličky 2019

Tolik lidí v nové klubovně SPJF na Pavlači ještě nikdy nebylo!

5. ročník Uliček (přechozí se konyl v létech 1996, 1999, 2003 a 2016) přilákal do brna několik desítek dětských i dospělých milovníků záhadných Stínadel.

Počasí bylo správně stínadelské hned od začátku. Nepršelo sice, ale zataženo a mlhavo bylo až do večera.

Prostředí klubovny na Pavlači je se svým výhledem do dalších dvorků pavlačových domů Starého Brna pro pořádání podobné akce ideální.

Vontové se v průběhu dne rozdělovali a znovu spojovali do různých skupin, aby hledali tajemství v ulicích nebo bojovali o to, kdo dostane právo stát se Velkým Vontem a vést Stínadla po dalších několik let.

O čem asi tak divoce rokují?

Růžová je barva naše!

Hurá do ulic, bitva se začíná za okamžik!

Hlavními strůjci letošních uliček byli kromě Sokiho Přemek, Žluťas a Matěj, pomáhali jsme jim Any a já.

Prosím já chci taky jednu šifru!

Chlapci ze Stínadel si říkají odnepaměti Vontové. Jsou tvrdí, nepřístupní a hoši z okolních čtvrtí se jich bojí.

Pokud se dostane do Stínadel chlapec nebo dívka, kteří zde nebydlí a nenosí na klopě dávný odznak, žlutý špendlík, bez ochrany rodičů se jim zle povede.

Skoro na ulici Vodní, ale vlastně kousek od ní, jak kdysi psal Sharp… … se raduji z vítězství party, které jsme pomáhal vyluštit zapeklitou zprávu.

Boj o velké vontství přináší nejrůznější úskalí. Jedním z nejhroších se ukázala být psí hovínka v ulicích - nástraha pro Vonty ponořené do boje někdy až po uši.

Soki a Přema takřka jako bratři Nekolové.

Dům č. 36 je jeden z posledních starobyle romantických domů na Kopečné ulici, kde jsem se v roce 1996 zúčastnil prvních Uliček jako kluk já.

Matěj probíhá nad ústím zaniklé Mondscheinovy uličky, o které Jestřáb s oblibou vyprávěl, že na ní stával hostinec, kde v Brně poprvé hráli píseň Kde domov můj.

V pouličních bitvách se Vontové ze znepřátelených skupin navzájem ani trošku nešetřili.

Tady prochází parta uličníků místem, kde před mnoha desetiletími protékal Svratecký náhon.

Zatímco ochotní pořadatelé ze Sdružení přátel Jaroslava Foglara připravili Uličky 2019 pro děti ze všech koutů, aby si užily romantiku Starého Brna coby Foglarových Stínadel, město se dále propadá do zoufalosti. Další a další autentické staré domy mizí, aby udělaly prostor rozšířeným silnicím a sterilním novostavbám.

Skrze průchody Starého brna se vracíme do klubovny. Po bitvě je každý generálem.

Další hloupě a surově zbořený dům, který přispíval k příjemné atmosféře města. Na jeho místě je dnes parkoviště.

Na společné fotce se lze dopočítat skoro 60 účastníků.

Pět nejstylově oblečených v duchu 30. let 20. století, tedy době, kdy se odehrává stínadelská trilogie, mně zapózovalo na pavlači u klubovny.

Světlíky restaurace Starý dvůr jen mírně narušují atmosféru stínadelského zákoutí před klubovnou.

Závěrečné klání se konalo na Františkově. Místo, dnes zvané Denisovy sady, mám hluboko v srdci - podle něj se jmenovala naše vontská skupina v roce 1996.

Příprava závěrečné epické bitvy.

Ještě předtím ale bude potřeba se podívat do horních uliček, odlehlé části Stínadel, kde se prý má ukázat sám Širokko.

V kostele svatého Jakuba mezitím probíhají intenzivně přípravy na slavnost uvedení nového Velkého Vonta.

A už je to tady. První veteráni bitvy o velké vontství se trousí z ulic zpátky ke klubovně. Dva vítězní bojovníci se utkají o velké vontství.

Atmosféra před klubovnou byla nepopsatelně krásná. Jaroslav Foglar by musel mít radost.

Napětí před posledním úkolem, ve kterém mají změřit síly nejlepší z nejlepších.

A je to tady. Nový Velký Vont je vyhlášen a nad pavlačí se nese a ke střechám a stříškám domů stoupá tajemný nápěv beze slov. Píseň Vontů.

Nejmladší ještě neznají nápěv dokonale, ale všichni se stisknutými rty mručí pouhých pár tíonů, tajemných a výhrůžných jako Stínadla sama.

Uličky 2019 skončily. Nikdo neví, za jak dlouho vypukne znova ruch v brněnských dolních uličkách, může to být za rok nebo za mnoho let…

Any je spokojená a já taky.

Související články:
	Článek: Uličky 2016 15. 10. 2016