Podzimní výlet s Alpínem

S Alpínem jsem se měl potkat ve vlaku z Prahy do Kolína, poté, co k němu nastoupím i s kolem v Českém Brodě. Protože na nádraží jsem přišel s určitým předstihem, pokusil jsem se blíže zdokumentovat místní vlečku. Od toho mě však poněkud odradil ranní hlídač.

Českobrodský cukrovar byl jeden z téměř čtyřicítky cukrovarů, které doplatily na vstup Česka do Evropské unie. Po několika křečovitých pokusech o udržení a obnovení provozu byl definitivně zdemolován v roce 2005.

Rondokubistická výpravní budova železniční stanice v Českém Brodě.

S Alpínem jsem se potkal dle plánu a po táhlém přestupu na lokálku v Kolíně jsme se vydali na cestu po venkovských nádražích. Na snímku z okna RegioNovy vyfocená Ratboř.

Ještě jednou stanice Ratboř a míjení vlaků z Kolína a z Ledečka.

Ve francozském pravopisu by se tahle bývalá stanička stala rájem všech železničních fotografů.

Stanice v Uhlířských Janovicích svítí novotou. Tedy aspoň, co se výpravní budovy týče.

Alpín v záři podzimního slunce, které ještě hraje, že hřeje.

Hrad Pirkštejn je, stejně jako celé Rataje, krásně omšelý.

Tak jsme tady. Nad nádražím v Ratajích se stahují mračna.

Také tady se historie nemilosrdně klube na povrch. Zde v podobě německo-českého nápisu Ratais (Sasau) - Rataje nad Sázavou.

Někdejší stanička na dráze z Kolína do Čerčan se posléze stala pouhou zastávkou, navíc poblíž sousední zastávky Rataje nad Sázavou zastávka.

Reklama na pohřební službu nám tu na začátku října přišla tak jaksi symbolická.

Předcházející úsek trati patří ke stavebně nejzajímavějším v údolí Sázavy. Ze zastávky Rataje nad Sázavou předměstí, která se nachází v pláních nad městem, tu trať musela klesnout na břeh řeky o více než 100 výškových metrů.

Vjezdové návěstidlo neexistující stanice.

Ačkoliv jsme s Alpáínem vyrazili do Rataj v říjnu, počasí bylo spíš jarní. Slunečné epizody se střídaly s deštíky i mlhou.

Opar nad stoupáním dráhy ke dvojici protisměrných oblouků, které by se mohly honosit třeba názvem Ratajský Semmering.

Osobní vlak 22209 vedený motorovou jednotkou 814 184-8 stoupá ze zastávky Rataje nad Sázavou k zastávce Rataje nad Sázavou předměstí.

Prvním cílem naší nedělní vycházky byl Ratajský tunel I.

93,6 m dlouhý tunel je jedním ze dvou na trati 014 z Kolína do Ledečka.

Navzdory dobrým radám z komiksu Rychlé šípy jsme jím prošli skrz.

Na druhé straně čeká rychlostník hlásající omezení rychlosti na 20 km/h. Jsou místa, kde je možné vlak s troškou snahy předběhnout i na vlastních nohách…

V celé svojí délce se tunel nachází v oblouku na potemnělém úbočí kopce Iváně.

Z tunelu jde trošku strach.

Je na čase se vypravit do města, dřív než začne pršet nebo pojede vlak.

Název střediska Bořeň mně připomněl nejen vrch na Mostecku ale hlavně nezdolnou odborku našeho 23. OBS Chomtáci.

Erb vpravo - gotický je znak rodu pánů z Lipé na Pirkštejně v Ratajích 1312 - 1463. Jsou to dvě ostrve, to jest dvě vavřínové větve. Erb byl nalezen zde r. 1891 při stavbě silnice. Pochází ze staršího kostela ze 14. století. Erb vlevo - barokní - je znak rodu Tamberského: dva leknínové listy. Tamberkové postavili tento kostel a zámek.

Nebýt všudypřítomných aut, člověk by snadno podlehl mámení, že se nachází o jedno století zpět v proudu času.

Krásná dlažba a prvorepublikové opuštěné domy. Co víc si může člověk přát na vycházce s Alpínem?

Snad bývalý penzionát zve svými slepými okny k návštěvě. Dnes ovšem s díky odmítáme.

Denk Pension Denk.

Celkový pohled na náměstí v Ratajích a Alpína.

Zámek nad náměstím jedinečně zapadá do ospale-omšelého a omšele-ospalého rázu Ratají. Jsem dokonale nadšen.

Za celou dobu potkáváme jen jediného člověka.

Vstup do zámku požíraného břečťanem je pro návštěvy celodenně otevřený.

Zámek v Ratajích patří Ratajím. A ty jsou městys. Ideál.

Ano 1675 Ilustriss D. D. Franciscus Maxmilian…

Překlad latinského nápisu nad portálem zní: Roku 1615 nejjasnější pan František Maxmilián hrabě z Talmberka se svojí nejjasnější manželkou Evou z Talmberka rozenou Kustošovnou, chtějíce rodu Talmberskému a svým potomkům památku zůstaviti, tento hrad ratajský se zřícenin jej vyzvedli. Ty kdokoliv budeš držitelem budoucím pros za ně boha a žij blaze.

Snad tedy městys Rataje prosí Boha, neboť blaze žije bezpochyb.

Zdejší restauraci jsme žel zastihli již uzavřenou.

Tady se mohla potkat třeba moje prababička s Jaroslavem Foglarem.

Dokonalá omšelost a zaprášenost, která vyvolává absolutní v duši klid.

Sídlí tu také Česká pošta.

Opouštíme zámek horní branou okouzleni. Vypadá to tu stejně jako před léty, kdy jsem byl v Ratajích poprvé a dosud naposledy.

Že by kovový čáp?

Lidová knihovna.

A na závěr jsme si přece jenom přišli na své. Nad kofolou a horkou polévkou se s Alpínem definitivně loučíme s pohnutým létem roku 2019.

V těsné blízkosti zastávky Rataje nad Sázavou se nachází zastávka Rataje nad Sázavou zastávka. Odtud vyrazíme oba domů, avšak navzájem opačnými směry - já k Brna a Alpín ku Praze.

V roce 1997 jsem pod tímto mostem projel na kánoi, v roce 2001 jsem přes něj běžel bosky.

A za mostem přes Sázavu vykukuje Ratajský tunel II.

Popojel jsem s Alpínem kousek na západ, abych se mohl plně oddat cestě na východ. Definitivně se loučíme v železniční stanici Ledečko.

V Malovidech už je málo vidět.

Podívná instalace na nádraží v Českém Šternberku.

Český Šternberk již oficiálně není stanicí, nýbrž jen zastávkou a nákladištěm.

A pak se mně vybil foťák. Poslední dvě fotky proto pochází z mobilu - stanice Ledeč nad Sázavou.

A Sluneční zátoka za setmění. Dobrou noc.

Související články:
	Téma: Vlečka Český Brod - cukrovar Faktografie Vystavěna:? Ukončení provozu:Před rokem 2013. Číslo vlečky:1040 Délka:Minimálně 1,2 km. Vlečka cukrovaru v Če…