Víkend s Kolou na Muně

Na příjemně baboletní víkend jsme už počátkem jara naplánovali společně s ČTU, Lakros klubem a Brontosaury brigádu zaměřenou na úklid a nejnutnější záchranné práce na obří (999 m²) dřevěné hale na Muně, která se má v budoucnosti stát dějištěm folkového festivalu (přesně na moje 35. narozeniny) a dalších zajímavých akcí. Mrzuté bylo, že ze SPJF se na akci uvolnila kromě mě jen Kola, za to radostné bylo, že to byla právě Kola, kdo byl ochotný celou sobotu pomáhat se záchranou podivné stavby. Většinu soboty jsme proto strávili úklidem a pomrně náročnou prací na opravách střechy baráku.

Devadesátdevítka je aktuálně největší přeživší stavbou na Muně. Brontosauři nemají sílu o budovu sami pečovat, proto se dohodli s ostatními neziskovkami na Muně na společném užívání stavby.

Naším cílem bylo provést nejnutnější opravy, zacelit díry ve střeše a hlavně vyklidit ohromné množství nepořádku, které tu zbylo po brontosauřích akcích.

Kola jako munní dělnice s šátkem na hlavě a palicí v ruce.

Co šlo ekologicky spálit, toho se bezcitně ujal Olda.

Nejprve jsem si myslel, že Muskwa otevírá zámek na bočních dveřích do budovy. Ve skutečnosti ale otevíral jen pivo.

Tomáš lias Strejda Vláček se předvedl jako excelentní tesař. Po střeše pobíhal bez bázně a hany a trouchnivé trámy pod jeho rukama ožívaly v podobě nových krokví.

Alan Alda alias Hawkeye Pierce jen vypadá jako Jan Hus. Ve skutečnosti dohlíží na pálení dřevěného odpadu.

Autor článku nalezl v hromadách odpadu model dítěte v životní velikosti a kostru židle rovněž v životní velikosti. To by se mohlo hodit…

A po práci přišla druhá třetina a zábavnější část akce - využili jsme působivých muňáckých exteriérů polorozpadlých staveb a zamířili s Kolou nafotit pár modelkovských fotek. Záclona a oblek Spidermana, které jsme v troskách objevili, nám přišly víc než vhod.

Spiderkola.

V troskách bývalé stolárny.

Odpolední slunce pálí, je třeba si provětrat hlavu.

Kola se odvážila i k fotkám se záclonou.

Nechtěné dítě z plastu získalo útočiště v budově č. 36.

Nedělní poledne na nádraží ve Vrbně. Za dovoz děkuji Honzovi Hanákovi a jeho věrnému Fiatu.

Vyrážím pěšky po kolejích směr Milotice nad Opavou.

Krásná podzimní neděle je naplněná nevyslovenou melancholií a smutkem. Jdu sám a stýská se mně po všech, kteří by dnes mohli jít se mnou, ale nejdou.

V neděli ráno zamířila Kola domů do Olomouce a já jsem se vydal na osamělou procházku po železnicích severní Moravy. Mým cílem byla dráha z Vrbna do Milotic nad Opavou a zejména Milotický tunel. Původně jsem myslel, že bych z Vrbna k tunelu mohl dojít pěšky, ale čas se nachýlil, a tak jsem zkusil v Karlovicích po dlouhé době zase jednou sám stopovat. Štěstí mně přálo a starší milí manželé mně svezli do Nových Heřminov, odkud už to bylo k tunelu jen kousek popadaným lesem. Průzkum jsem stihl a po šíleném běhu skrze tunel a po kolejích jsem dokonce chytil i odpolední vlak do Brna.

Nedělní poledne na nádraží ve Vrbně. Za dovoz děkuji Honzovi Hanákovi a jeho věrnému Fiatu.

Vyrážím pěšky po kolejích směr Milotice nad Opavou.

Krásná podzimní neděle je naplněná nevyslovenou melancholií a smutkem. Jdu sám a stýská se mně po všech, kteří by dnes mohli jít se mnou, ale nejdou.

První zastávka aneb Vrbno pod Pradědem zastávka.

Vrbno pod Pradědem zastávka, drobná železniční oáza uprostřed ničeho.

Pokračuji po trati.

Melancholie podzimu na mě doléhá stále silněji. A bude to ze dne na den horší. Tady ještě netuším, že letos prožiju nejtěžší podzim v životě.

Cesta je někdy klikatější než si přejeme.

Blížím se ke Karlovicím.

Karlovice zastávka, opuštěnost malinkého nádraží překvapivě narušuje žlutořerný motoráček. Na chvíli nejsem sám, než hukot motoru zase utichne v lesích.

Hra světel a stínů na zastávce v Karlovicích.

Dřevěný pan přednosta v Karlovicích pod Pradědem.

Opouštím zastávku a mířím zkusit štěstí při stopování.

…kam koleje mě jednou dovedou…

Použití silničních značek na železnici GW Train Regiu na cti nepřidává!

Milotický tunel je na Krnovsku solitérem.

Při focení zjišťuji, že takřka nestíhám vlak domů, bude nutné si zkrátit cestu tunelem.

Od východního portálu už musím běžet.

Železnice na vysokém náspu v údolí Milotického potoka prochází pod dohledem několika řad betonových řopíků.