Vandr na Štefanskou Hutu

Na východní Slovensko jsme zamířili vlakem a jelo nás celkem šest. Moje kolegyně z Recetoxu Maria, kamarádka ze SPJF Doubravka a milovníci opuštěných staveb Jitka, Honza a Vašek. Zdánlivě heterogenní skupina se nakonec ukázala být docela příjemnou partou lidí a nezdráhám se říct, že procházka po třech obcích v údolí Hornádu: Margecanech, Kluknavě a Krompachách se nakonec všem líbila. Maria přespala ve dvou různých vesnických hotelích, my ostatní jsme se spokojili s nocemi pod širákem a po dobytí jednoho vrcholu, prohlídce dvou kovohutí a koupeli v ružínské vodní nádrži jsme v neděli zase zamířili domů.

V pátek večer jsme vyrazili nočním vlakem do Margecan. Pivo nepiju, ale sbírku slovenských železničních lahví jsem si nemohl nevyfotit.

Přespání nad Margecanami a Jitčin ranní čaj k snídani.

Dopoledne jsem zkoušel fotit stařičkým objektivem Pentacon auto 1.8/50 s ručním ostřením. Má málou hloubku ostrosti a krásně rozmazává okraje fotek.

Třeba pampelišky.

Nebo luční koníky.

Nebo Doubravku, která se rozehřívá na sluníčku po prochladlé noci.

Výzdoba železničního podjezdu za nádražím.

V sobotu jsme se rozhodli dojít ke Štefanské Hutě, což je stará měděná huť v Kluknavě. Abychom nešli údolím po silnici, vzali jsme to přes kopec Roháčka (1028 m) a po cestě objevili opuštěný železniční vagón.

Interiér vozu je barevný.

Identifikace vagónu není vzhledem k jeho stáří jednoduchá. Pomoci by snad mohl německý nápis „Türrollenbuchsen nich schmieren“, tedy něco jako „Nemazat kuličková ložiska dveří“.

Ještě před pár lety by byl vagón ideálním místem pro přespání v lese, s kamínky a nepromokavou střechou. Nyní je už ale jeho osud zpečetěn.

Nižší vrcholek Čierna hora dosahuje výšky 1024 m.

Nabízí fenomenální rozhled na kopcovatý Šariš.

A Doubi nabízí hruškový kompot.

Na společně fotce stojím já, Jitka, Honza, Doubravka a Vašek a sedí Maria.

Tahle nálepka na Rohačce už zůstane asi navždy záhadou.

Maria a Krompachy.

Honzův pohled proniká až do morku kostí.

Když bude Doubravka vraštit čelo, zůstanou jí vrásky už navždy.

A to platí i pro Jitku.

Železniční zastávka Kluknava bývala kdysi stanicí, odkud odbočovala úzkokolejná vlečka do Štefanské Huty.

Dnes jsou v Kluknavě nějvíc hrdí na krytý dřevěný most. Nedávno prošel rekonstrukcí, na webu mapy.cz ale pořád ještě chybí.

Krásná administrativní budova bývalé továrny na měď chřadne v houští.

A to je samotná huť, o které víme díky slovenským kolegům ze skupiny Čierné diery. Děkujeme!

Večeře pod klenbami a pod širákem současně.

Nejzajímavější částí stavby byl podzemní náhon přivádějící do hutě technologickou vodu. Částečně je dnes však zasypán a do jeho nezasuté části v soukromé zahradě jsme se bohužel nedostali.

Někdy okolo přelomu tisíciletí se kdosi pokusil o rekonstrukci hutě, ta však skončila na půli cesty a dnes stavba žalostně chátrá.

Železniční zastávka Kluknava. Starý nápis vypadá jako Štefanská Huta, ale když se na něj zadíváte podrobně, objevíte zase jen Kluknavu.

Mnoho vlaků v někdejší stanici nestaví. Zrekonstruovaná Košicko-bohumínská dráha vede o několik metrů výše na náspu a ještě v podivném úhlu vůči původní budově.

Po trase někdejší úzkokolejky k huti vede dnes stezka pro pěší a cyklisty, kteří chtějí na nádraží.

Neděli jsme strávili v Krompachách. Městě, jehož největší sláva, podobně jako okolní části údolí Hornádu, už pominula. V 19. století průmyslová obec dnes chřadne.

Také zde byla naším cílem huť, o které jsme se dozvěděli od Čierných dier.

Nová střecha z trapézového plechu dobře chrání prázdnotu uvnitř. I tak se nám tu ale líbí.

Teda Doubravce možná ne.

Děvčata se raději sebrala a zamířila do cikánské osady na předměstí Stará Maša.

Cikáni tu žijí v domcích původní dělnické kolonie. Záchody ale již dosloužily a proto chodí obyvatelé konat potřebu do předzahrádek, které pak náramně páchnou.

Jiná dělnická a dnes převážně cikánská osada se nachází na levém břehu Hornádu za železárnami.

Na závěr jsme jeli zpět do Margecan, spravit si chuť koupelí v přehradě krásného jména Ružín.

Místní kutil mně půjčil svůj elektřinou poháněný člun a já se nemohl do sytosti vynajezdit po hladině přehrady.

Doubravka na to jen nevěřícně kouká a kroutí hlavou.

Je čas zamířit zase do Brna a Kopřivnice. Na shledanou, Šariši.