Díky výhodné dohodě s výrobcem a půjčovnou lodí, jakož i provozovatelem dvojice kempů na řece Moravě, šumperksou firmou Tydra jsme se s ¥em na den dětí stali doporvodem jednoho ze tří raftů školního výletu ze šumperské 6. ZŠ. Kluci a holky vyrazili společně na dvoudenní plavbu z Postřelmova do Moravičan s přespáním v kempu v Lukavici. Protože jsme však měli čas jen do nedělního rána a 24 km dlouhá cesta je na dva dny zbytečně moc, rozhodli jsme se, že si projedeme celou trasu za den a na noc se vrátíme do lukavického kempu vlakem.
 | | V Postřelmově za nádražím jsme se nalodili - žáci 6. ZŠ z Šumperka do tří raftů, já s ¥em, Vláček s Cristi, Olda s Koudym a učitelé do plastových lodí značky Tydra. |
|
 | | Hned na začátek jsem zajistil pobavení všech, když jsme se jako jediná loď v první části plavby s ¥em vyklopili v jednom z meandrů nezregulované řeky. Moravu jsem znal jen z Drobkova vyprávění a měl jsem tendenci ji podhodnocovat, tady jsem ale musel uznat, že je to krásná a vodácky plnohodnotná řeka. |
|
 | | Hierarchie byla ve Vláčkově lodi jasně daná. Kapitán velí a plavčice maká. |
|
O půl třetí jsme dopluli právě do lukavického kempu, který nám posloužil jako jedinečná základna pro pozdní oběd a příjemné setkání s Alčou a Kačkou, které si tu o víkendech přivydělávají za barem v mobilním výčepu. Kemp se nachází na ostrově v severovýchodní výspě lukavického katastru - tady se odpradávna Morava dělila na několik ramen, která se pak dál spojovala a dělila, čímž vznikl složitý labyrint vodních cest, později lidmi přehrazených jezy, částečně narovnaných či zasypaných. Stále tu však zůstává v neprostupné džungli ukrytý tovární náhon dlouhý skoro dva kilometry, s několika odbočkami a nebezpečnými jezy v různém stádiu rozkladu. Vodní labyrint nás lákal k dobrodružnému průzkumu, ale raději jsme dali na Vláčkovo doporučení a pokračovali po hlavním toku řeky. Protentokrát - jistě se sem ještě vrátíme, abychom tajemství vodního bludiště odhalili!
Z útulného, nicméně trošku nudného prostředí lukavického kempu jsme si to tedy namířili dál na jih po řece přehrazené nejprve elektrárnou v Třeštině, známou pod názvem vila Háj a posléze další, méně výraznou elektrárnou nedaleko Mohelnice.
 | | První překážkou na řece je vodní elektrárna mlynáře Huberta Plháka z roku 1894 několikrát přestavěná až do své dnešní podoby navržené Bohuslavem Fuchsem a Josefem Štěpánkem v roce 1921. Pro výstavbu a provoz elektrárny i odbyt vyrobené elektřiny bylo v Třeštině založeno první elektrické družstvo v Rakousku-Uhersku. |
|
 | | Staré mlýnské stavidlo u vily Háj upomíná na jednu z předchozích úprav mlýna a elektrárny během minulých 125 let. |
|
 | | Vila rodiny Plhákových, zvaná obvykle Háj. Také zde se nachází jeden z vodáckých kempů na řece Moravě. |
|
 | | Konstruktivistický charakter elektrárny nezapře architekty Fuchse a Štěpánka, kteří se na vypracování jejího projektu podíleli. |
|
 | | Historii výroby elektřiny mají v Třeštině dobře zpracovanou. Obec se již před mnoha létys stala průkopnicí v malém elektrárenství. |
|
 | | Mimo elektrárny a vily se v Třeštině ukrývá také chatka vyrobená ze železničního vagónu. Strejda Vláček se zabývá sběrem podobných budov, tak snad z ní má radost. |
|
 | | Druhou elektrárnu jsme na svojí plavbě museli obcházet na východním okraji Mohelnice u zatopené pískovny zvané prostě Bagr. |
|
 | | Především ¥a tu zaujaly nové nátokové roury k turbíně, které zatím rezaví vedle elektrárny v křoví. |
|
 | | Stroj a jeho člověk. |
|
Na večer jsme se vrátili za kamarády do kempu, kde jsme si u ohně povídali dlouho do večera. Překvapivě víc než se žáky školy, s jejich učitelkami, které narozdíl od dětí školou povinných, prokázaly výbornou večerní výdrž u ohně až do brzkého rána. Ukolébáni šumem řeky jsme pak na břehu spočinuli pár hodin ve spacáku pod šírákem, abychom ráno ještě než ostatní vstanou, sbalili svých pár kousků vybavení a zamířili na ranní osobák do Olomouce a domů.
 | | V prosklené čekárně na nástupišti na nás čekal poněkud záhadný vzkaz. No schválně, zkuste si wwebovou adresu www.zoot.cz/prasata… |
|
 | | Podobně jako v Moravičanech, má i v Lukavici staniční budova charakteristický prvorepublikový styl zařaditelný do 20. let 20. století. |
|
 | | Dopravní kancelář byla zrušena a není tu už ani „dřevěný pan přednosta“. Všechno dnes řídí dálkově počítače. |
|
 | | Ostatně soudím, že Kartágo musí být uzavřeno. |
|
 | | Svítání nad kempem v 5:48 nedělního rána. Je čas zamířit domů. |
|
 | | Kupodivu se noc u vody obešla bez útoků mračen komárů a do snů nám jen jemně šuměla řeka. Spali jsme 4 hodiny, zbytek stihneme ve vlaku. |
|
 | | Rozespalý mobilní výčep v lukavickém kempu při východu slunce nad Moravou. |
|
 | | Na shledanou přátelé! Ještě se tu zastavíme během prázdnin. |
|
 | | T. O. Kamarádi ležící, spící. |
|
 | | Nebýt přiblblých nálepek se slony, dal by se interiér ranního osobáku označit takřka za originální. Zachovalý dokonce částečně včetně elegantních popelníků v loketních opěrkách sedadel… |
|
|
