Focení s Andy a Nancy

Ačkoliv nám štěstí zrovna nepřálo a osud nýám do cesty postavil pár překážek, focení s modelkami se nakonec docela podařilo. Po příkezdu jsem si vychutnal zabloudění v cizím městě, ze kterého se nakonec vyklubala příjemná snídaně v kavárně s Nancy. Následně jsem vyzvedli Andy na nádraží a já se netajil zklamáním nad tím, že má na celou akci asi jen tři hodiny. To se ukázalo být ještě krkolomnější, když se hotel, kde jsme plánovali začít, ukázal jako místo dosti tmavé a z hlediska interiérů spíš nezajímavé. A nezachránila nás ani budova s laboratořemi v Poldovce, kde jsme byli s Nancy v lednu - část majitelé zbourali a vstup z ulice někdo důkladně zabezpečil. Nakonec nezbylo, než se před deštěm ukrýt ve známém zásobníku rudy a začít s focením tam…

Z Brna jsem vyjížděl poměrně brzo ráno, abych si po cestě z Prahy na Kladno stihl projet železniční trať Kralupy nad Vltavou – Kladno. Díky tomu jsem mohl vystoupit na nádraží Kladno město, které bylo relativně blízko k Nancyiným kolejím.

Po poněkud vleklých peripetiích, kdy jsme se nejprve hledali navzájem, potom jsme hledali místo, které by nám všem pro focení vyhovovalo (opuštěný hotel za městem jsem zavrhl kvůli světelným podnímkám, pak začalo pršet a budovu s laboratořemi mezitím napůl zbourali a napůl zavřeli) a nakonec jsme zjistili, že Andy jede za dvě hodiny vlak, jsme zakotvili v centrální části zaniklé Poldovky, u zásobníků rudy.

A to jsou moje sobotní modelky, Andy a Nancy, spolužačky ve sladěných šatech na schodech zásobníku železné rudy.

Výbavu jsem nemohl než slečnám pochválit. Třeba ve stylových podvzacích se na pozadí chladící věže skutečně vyjímaly.

Po krátké slunečné chvilce jsme se museli ukrýt před deštěm zpět pod betonovou klenbou zásobníku.

Naneštěstí, dřív než jsme se s focením vůbec rozehřáli, musela jet Andy do Prahy a definitivně nás opustila.

Je to škoda, jistě bychom zvládli ještě hodně pěkných fotek. Tak třeba zase za rok.

Pokračovali jsme s Nancy, která měla tentokrát plno nápadů na nejrůznější zvláštní snímky. Deštník nám nešťastnou náhodou spadl do podzemí zásobníku a při jeho vytahování jsme si pak málem zlomili hlavu.

Rozkvetlá Nancy u betonové stěny v tajuplné průmyslové věži.

Odpoledne jsem rád přijal nabídku Nancy, abychom se pohroužili do tajemných pražských uliček. Nebylo to sice jednoduché, ale podařilo se nám navázat na lednové dobrodružství a proniknout skrze sklepní okénko do labyrintu sklepů pod jedním z opuštěných domů v samotném centru Prahy. a bylo to jednoduše úžasné. Ale o tom snad až zase jindy…

Na zpáteční cestě jsme ještě prozkoumali jeden z nejúžasnějších domů v pražských uličkách. Nikdy bych neřekl, kolik budov v centru Prahy je úplně prázdných.

Barokní sklepy pod Starým Městem. Oáza klidu v přeplněné metropoli.