Hlavní stránka
Škola
Doprava
Táboření a kluby
Reportáže
Fotografie
Témata
Ostatní
Rozcestník
Ke stažení
Sázky
Návštěvní kniha
Kalendář
Kontakt
Home
Česká verze. English version. Российская версия.
Deutsche Version. Wersja polska.
Jméno:
Heslo:

Nová témata:

Železniční trať Břeclav–Znojmo
Pivovarský sklep za Kollárovou ulicí
Tramvajová vlečka Jablonec nad Nisou - pivovar
Úzkokolejka lomu Stöffel v Enspelu
Manská elektrická dráha
Snaefellská horská dráha
Úzkokolejka na pile ve Výprachticích
Železniční trať San Salvador – Santa Tecla
Železniční trať San Salvador – Ahuachapán – San Jeronimo
Mezinárodní dráhy Střední Ameriky
Fotka

Jarní focení s Alčou


11. 3. 2019
Protože jsme se v neděli vraceli z Muny s ¥ sami, přišlo nám poměrně vhod, že se k nám v Šumperku připojila kamarádka Alča. Ocenila, že ji s čerstvým řidičákem nechal ¥ řídit v noční vichřici svůj zánovní vůz až do Brna, a nakonec u nás zůstala na návštěvě ještě další dva dny. Ty jsme využili k návštěvě některých brněnských opuštěných staveb, které nám posloužily jako prostředí pro urbexovou fotografii.

Začalo to již v deštivém nedělním odpoledni v Šumperku. Vracejíce se z Muny, kde jsme montovali prahy ke dveřím, zastavili jsme se pro kamarádku Alču, jež projevila vůli svézt se s námi do Brna. A když už byla v autě a ujala se řízení, nebylo daleko k tomu, nechat se zlákat opuštěnými stavbami - nejprve fascinujícím Oberleithnerovým palácem, ve kterém byla rovnou i továrna a posléze úzkokolejkou přímo na okraji města, kterou jsme našli podle instrukcí Strejdy Vláčka. Dramatická byla i cesta do Brna, protože jsme kvůli popadaným stromům a vichřici museli měnit trasu a přes malé vesničky a docela neznámá místa na Drahanské vrchovině jsme bloudili až skoro do půlnoci.

Alče se s námi natolik zalíbilo, že s námi zůstala i následující dva dny, a tak jsme mohli v pondělí a úterý po práci vyrážet na sice známá, ale pořád zajímavá místa v Brně, kde se nám taky podařilo nafotit nějaké hezké fotky do sbírky urbexových modelek.

Schodiště zanedbaného Oberleithnerova paláce v Šumperku hraje všemi barvami - a právě proto je lepší si ho vychutnat v odstínech šedé.
Schodiště zanedbaného Oberleithnerova paláce v Šumperku hraje všemi barvami - a právě proto je lepší si ho vychutnat v odstínech šedé.
V pondělí jsme vyrazili zkontrolovat stav Hošnovy vily, která už se dostala do skutečně pokročilého stádia rozkladu.
V pondělí jsme vyrazili zkontrolovat stav Hošnovy vily, která už se dostala do skutečně pokročilého stádia rozkladu.
Z podkroví se naskýtá přímý výhled na Brno, stačí prostřčit hlavu mezi střešními latěmi.
Z podkroví se naskýtá přímý výhled na Brno, stačí prostřčit hlavu mezi střešními latěmi.
A nutno uznat, že výhled je to skutečně fenomenální. Od výstaviště po Vinohrady.
A nutno uznat, že výhled je to skutečně fenomenální. Od výstaviště po Vinohrady.
V březnu už začalo sluníčko i trošku hřát, což bylo nutné si náležitě vychutnat. Na stromech v pozadí už pomalu rašily první pupeny, vítr ale ještě vál mrazivě.
V březnu už začalo sluníčko i trošku hřát, což bylo nutné si náležitě vychutnat. Na stromech v pozadí už pomalu rašily první pupeny, vítr ale ještě vál mrazivě.
Alča se vyhřívá jako kočka na parapetu okna Hošnovy vily.
Alča se vyhřívá jako kočka na parapetu okna Hošnovy vily.
Přišel čas i na tanec u tyče podkrovního trámu.
Přišel čas i na tanec u tyče podkrovního trámu.
Jaro je radost sama - a Alča taky.
Jaro je radost sama - a Alča taky.
Skoro jsem ji odtamtud nemohl dostat. Kdyby slunko nezapadlo, možná by tam seděla a pozorovala kampus dodnes.
Skoro jsem ji odtamtud nemohl dostat. Kdyby slunko nezapadlo, možná by tam seděla a pozorovala kampus dodnes.
Úterní večer nás zavedl do již pomalu demolované motorárny Zetoru. Fascinující opuštěné haly měří na délku stovky metrů a jsou největší opuštěnou stavbou v Brně.
Úterní večer nás zavedl do již pomalu demolované motorárny Zetoru. Fascinující opuštěné haly měří na délku stovky metrů a jsou největší opuštěnou stavbou v Brně.
Alča se hotoví k průzkumu rozlehlého areálu motorárny. tady se dá strávit objevováním zajímavostí i několik dnů.
Alča se hotoví k průzkumu rozlehlého areálu motorárny. tady se dá strávit objevováním zajímavostí i několik dnů.
Elegantní jeřábnice umí mačkat všehna tři tlačítka - červené, žluté i zelené.
Elegantní jeřábnice umí mačkat všehna tři tlačítka - červené, žluté i zelené.
Neměl bych zapoměnout ani na ¥a, který absolvoval celou pátračku s námi.
Neměl bych zapoměnout ani na ¥a, který absolvoval celou pátračku s námi.
Občas se Alča pustila i do odvážnějšího kontaktu se zaolejovanými stroji.
Občas se Alča pustila i do odvážnějšího kontaktu se zaolejovanými stroji.
V (nedlouhé) době provozu motorárny to však mezi písy asi vypadalo jinak.
V (nedlouhé) době provozu motorárny to však mezi písy asi vypadalo jinak.
Co ten protivný fotograf zase chce?
Co ten protivný fotograf zase chce?
Je tady jaro a focení v továrnách má zelenou!
Je tady jaro a focení v továrnách má zelenou!

Související články:
Focení s Alčou v Oskavě
Článek:
Focení s Alčou v Oskavě
21. 7. 2019

Zpět

Komentáře:

Jméno autora:
Email (nebude zveřejněn):
Komentář:
Sem napiš slovo Adamov:




Stránka:

Náhodné foto:

Náhodné foto.


Místo: Bruxelles (B).

Datum: 23. 1. 2010

Poslední komentáře:

Autor: Daja
Text: Dnes - 2. 6. Jsme tam byli cca po 4 letech. Hrůza, vše zničené, do plàče. Zrovna si tam hráli nějacï kluci na vojàky, evidentně usměje rušili. Umělá okna rozbità, v jídelně to hlavní okno jen velká díra, všude hrozný binec, do jednoho z bývalých pokojů se jen chodí chcàt - hrozné-------na netu jsem našla,že teď patří společnosti se základnímk apitálem 10 000 -odsouzeno k zániku. Nikdo tam nehlídá, to už není urbex, ale na zbouráni.
Číst

Autor: světla sytařová
Text: Samotná budova výhybkárny Brno - Černovice je kouzelným místem nad ruchem přilehlé čtyřproudové výpadovky z Brna na východ. Hodně připomíná staré Židenice postavené v neoromantickém stylu v dobách, kdy se rozmáhal židenický a zábrdovický textilní velkoprůmysl a dělníci potřebovali dobré bydlení poblíž. Ne že by právě blízké nádraží Brno - Černovice nechrlilo dennodenně tisíce dělníků ze vzdálenějších obcí, kteří dojížděli na směnu do nových podniků podél řeky. A následně se vracejících domů k rodinám na venkově toutéž dopravou. Také nádraží v Brně Židenicích si zažilo a zažívá období, kdy je maximálně vytížené. Připomínám si hlavně období, kdy příjezdové a odjezdové nádraží byly na různých místech Jedno u dnešního viaduktu na bývalé Karlově ul. poblíž Židenických kasáren a druhé směrem do Brna u závor na Cejlu, kde byla také zastávka staroslavné Tišnovky.
Nemohu souhlasit s autorem článku, že černovická budova na odbočce nepobrala mnoho krásy. Člověk tam musí přijít a umět se dívat novýma očima a hledat tu skrytou krásu. Například schůdky, nebo zábradlí v zahrádce působí velice domácím dojmem, jako něco, hm, jako z obrázků v dětských pohádkách o nádraží, které malovala paní Zmatlíková, ano tak nějak bych to popsala. Má to kouzlo starých časů, pro milovníky a znalce brněnských nádraží velmi přitažlivé. Ovšem ti, kdo tam chodí nejvíc jsou lidé s pejsky, mládež a snílci.
Za pozornost by měl stát i pomník stavitelům Vlárské trati, který je tam záhadně schován a neopečováván. Jistě by si zasloužil nejméně dvakrát do roka obsekat, obmýtit a odklestit a očistit. Pomník, který není vidět je jednoduše neviditelný. Já vím, že k němu nevedou žádné cestičky, což je škoda, ale kdyby byl umístěn o něco blíže k ruchu města, jistě by byl lepší připomínkou toho, kolik práce taková trať dá, než je postavěna.
Číst

Autor: tomavendy
Text: Funguje horní hotel přestavěný na apartmány, bazen tu není. Stále jsou v okolí nezbořené budovy.
Číst

Autor: František Jeřábek
Text: Ahoj Láďo ještě pamatuji Kolena Pavla z Olomouce Lexa Frič Vokrinek
Číst

Autor: Lukáš Krejčí
Text: Dobrý den, rád bych se zeptal, zda je možné použít některou z Vašich fotografií ke své diplomové práci.
S pozdravem
Krejčí
Číst