Stínadelské Šestnáctero
Nápad uspořádat měsíční hru, ve které budou účastníci hledat skrýše jen podle fotek městských zákoutí, jsem nosil v hlavě už dlouho. Brno je na takovou soutěž ideální svojí velikostí, rozmanitostí i ohromně zajímavou historií. Jedinečná příležitost plány uskutečnit se naskytla letos na jaře, kdy kamarád Sova, jindy touto dobou pořádající oblíbená Stínadla tudy zmizel na půl roku kdesi v hloubi USA a Brno bylo plné pátračů, bažících po svém jarním dobrodružství. Navíc to letos bude právě 80 roků od chvíle, kdy poprvé vyšel komiks o Rychlých šípech, legendárním klubu, který nás všechno dovedl do Stínadel. Proč to tedy nezkusit právě teď? Tak jsem sepsal libreto dávného příběhu a zrodilo se Stínadelské šestnáctero.
 | | V roce 2018 si připomínáme 80 let o vydání prvního dílu komiksových Rychlých šípů. |
Akci podpořila Skautská nadace Jaroslava Foglara, která poskytla drobný finanční obnos a díky Sdružení přátel Jaroslava Foglara se nám podařilo složit čtyřčlenný tým, ve kterém kromě mě pracovala na přípravě hry v terénu taky Drobek. Soki si vzal na starosti webové stránky a Spyro vytvořila sedmnáct ilustrací - kromě úvodní (na diplomu) také šestnáct obrázků skrýší.
Mým úkolem bylo po odpoledních ve všedních dnech jezdit po Brně, hledat zajímavá místa, ta pak vyfotit, fotky upravit, aby neobsahovaly příliš jasnou nápovědu, společně s Drobkem pak vyrobit kartičky se Spyřinými ilustracemi, vyrazit každý týden 64 odznaků a vše v Brně poschovávat. Navíc posílat fotky Sokimu, odpovídat na dotazy soutěžících, doplňovat vykradené skrýše, poskytovat rozhovory na nejrůznějších místech novinářům a mezitím už hledat skrýše pro další kolo.
Účastníkům, kterých se nakonec sešlo přes tisíc, se každý týden (o půlnoci z neděle na pondělí) zobrazily nové čtyři fotky s polohou stanovišť a s týdenním zpožděním navíc drobná nápověda. To jim muselo stačit k nalezení skrýše. Kdo přišel mezi prvními šestnácti pátrači, odnesl si odznak, ostatní jen důkazní lístek s kódem. Po zadání kódu na webu se pak týmu vybarvilo červeně či modře políčko a přičetly body. Tak na měsíc Brno ožilo čilým ruchem tisíců párů pátračských nohou.
 | | Tak vypadala pravidla prvního ročníku Stínadelského šestnáctera. |
|
První kolo (od 19. února 2018)
První kolo bylo hektické, protože šlo o novinku, a tak jsme neměli ještě všechno dobře vyzkoušené a zaběhané. navíc se mně i Drobkovi ozývali novináři, se kterými jsme jezdili po brně a poskytovali rozhovory. Bylo to pěkné, ale náročné - o to víc, že poslední dva dny prvního týdne jsme strávili na Muně, takže jsme hru řídili na dálku.
Spojujícím tématem byly na Sokiho návrh schody a zajímavých schodišť v Brně bylo tolik, že nám činilo problém vybrat čtyři nejhezčí stínadelské lokality. Skrýše, zatžím blízko centra, jsme rozmísťovali pěšky a za pomoci MHD.
 | | O půlnoci to vypukne! Příprava prvního kola hry, výroba odznaků a lístečků se protáhla do nedělního večera. Do půlnoci jsme pak objížděli jednotlivé skrýše. |
|
 | | První skrýš prvního kola. Jednoduchý začátek na rozehřátí a drenážní trubky na Schodové ulici za Lužánkami. Prvních pár dní tu bylo docela narváno. |
|
 | | Dvojka nás poněkud potrápila. Zřejmě obvytael domku na snímu nám asi dvanáctkrát odcizil skrýš včetně obsahu, a to i přesto, že jsme ji dvakrát přemístili. |
|
 | | První těžší skrýš nesla číslo 3. Nejen, že se tu postupně měnil rozsah stavebních prací, ale i samotné zákoutí Horymírovy ulice leckoho potrápilo. Falešnou stopou pak byl maltézský kříž na budově v pozadí. |
|
 | | Jedna z nejmalebnějších skrýší, čtverka v Divišově čtvrti uzavřela první kolo, v němž všechny skrýše nějakým způsobem souvisely se schody a schodišti. |
|
Druhé kolo (od 26. února)
Příprava druhého kola probíhala doslova na kolenou - v autě na cestě na táborovou základnu SPJF na Munu, případně v cukrárně v Branné, kde jsme se po cestě stavili. Po příjezdu do Brna nám pak Vojta pomohl rozvézt odznaky a důkazní lístky do skrýší. O půlnoci vypuklo pravé peklo, když se rozdychtěné (nutno podotknout že geocacherské) týmy nemohly dostat do (přes noc) uzavřeného areálu Mosilany a před uzavřenou branou předváděly divoké divadlo v leginách a kloboucích s čelovkami. Do hry se zapojilo už přes 900 účastníků a počet týmů se začal blížit ke čtvrté stovce. pěkně se to rozjelo!
 | | Víkend před zahájením druhého kola jsme strávili s Vojtou a Pančelkou na Muně. Stříhání důkazních lístků a ražba odznaků tak probíhala v cukrárně na návsi v Branné. |
|
 | | Díky výborné spolupráci s hlídači v areálu brněnských škrobáren byla skrýš č. 6 hlídána doslova ve dne v noci. Účastníci tak nakoukli do nejstarší části průmyslového areálu po železničním náspem spojky z dolního nádraží do odbočky Černovice. |
|
 | | Naopak sedmá skrýš, ukrytá v areálu bývalé textilky Mosilany, byla přístupná jen po určitou část dne. Připravili jsme tak malý chyták pro nažhavené cachery, kteří se na místo dostavili už o půlnoci. |
|
 | | Druhé kolo uzavřela těžká skrýš číslo 8. Zrušený pivovar v Brněnských Ivanovicích potrápil nejden tým. Zvláště, když jsme pohled na zadní zeď garáží trošku vyretušovali, aby zmizely naprosto nestínadelské luxfery. |
|
Třetí kolo (od 5. března)
Také příprava na třetí kolo se odehrávala v poklusu. Přes týden jsem nafotil další čtyři skrýše a o víkendu jsme s ¥ a Drobkem vyrazili do Prahy za kamarády Menhartem, Přebralem a Kawi. Kromě toho, že jsme prozkoumali zajímavé pískovcové podzemí, vrhli jsme se taky na výrobu figurín Rychlých šípů, které nesměly chybět na závěrečném setkání účastníků Šestnáctera. Lístečky a odznaky jsme tentokrát vyráběli ve vlaku a po návratu jsme je v neděli těsně před půlnocí stihli rozvézt ¥ovou proslulou Felicií.
 | | Zatímco soutěžící slídili po skrýších v brněnských ulicích, daleko odtud, v Praze probíhala utajená příprava závěrečného setkání. Začala výrobou figurín Rychlých šípů doma u Kawi s Přebralem, se kterou nám pomáhali ¥ a Menhart. |
|
 | | Ze sofistikované plastové lepenky jménem kappa bylo třeba nejprve vyříznout obkrelené panduláky, pak nastalo natírání spodní vrstvy barvami zakoupenými v krámku na Cejlu. |
|
 | | Na zpáteční cestě pak v IC573 Metropolitan probíhala intenzivní příprava - stříhání lístků a ražba odzanků pro třetí kolo hry. |
|
 | | Spojujícím prvkem třetího kola byly sochy, památníky a pomníky. Začali jsme proto skrýší číslo 9 umístěnou v Bystrci u legendární hospody U Štávů (nyní Pod Lípou), kde se letos konají oslavy 100 let českého trampingu. |
|
 | | Ve všední dny jsem se po cestě z práce toulal městem a hledal další zapadlé kouty vhodné pro hru. Došlo tak třeba na jednu z nejméně známých brněnských soch - svatého Jana Nepomuckého u Ivanoviského zámku, pod kterým byla skrýš č. 10. Jako jediná netradičně v krabičce od doutníků. |
|
 | | Jedenáctka byla jedním z nejproblémovějších stanovišť. Původní krásnou barokní sochu sv. Jana jsme museli opustit, protože nám hlídač z blízkého areálu Setra ukradl skrýš i s obsahem. V pondělí o půlnoci jsme tak uvedli do provozu novou skrýš… |
|
 | | …na nároží stavební fakulty na rohu ulic Veveří a Rybkovy. Roli památníku tady splnil ruský nápis o prověření bloku z hlediska ukrytých min z 6. května 1945. |
|
 | | Poslední, a jako obvykle nejtěžší, skrýš třetího kola pak čekala nejdále od městského centra, na výspě zimy v Útěchově. zatímco ve městě už bylo cítit jaro, tady nahoře v lesích ještě ležel sníh. |
|
Čtvrté kolo (od 12. března)
Před čtvrtým kolem už byla na všech znát citelná únava. Spyro nějak zapomněla na odstíny jiné než žlutou a hnědou a já s Drobkem jsme trpěli silnou nevyspalostí. Naštěstí jsme alespoň víkend trávili v Brně a tak bylo možné doplnit všechny ukradené skrýše, připravit fotky i obrázky na poslední etapu a neděli strávit v klubovně tiskem, stříháním stovek papírků a ražbou desítek odznaků. Rozmístit skrýše jsme jeli před půlnocí carsharingovým autem Ajo.cz a jen díky šťastné náhodě neskončila ve 23:35 devatenáctka na dně zákeřné studny ve Slatince. O půlnoci se pak Drobek schovala naproti kolonii Pod kopcem a sledovala jak se v 00:26 začínají sjíždět auta nadšených geocacherů, parkují kdekoliv v blízkosti a div že se neperou o odznaky. Tak to máme za sebou!
 | | Mezitím pokračovalo malování Rychlých šípů v ukryté dílně v Brně. Stihli jsme to těsně, za cenu toho, že Mirek dušín bude zřejmě potřebovat plastiku. |
|
 | | Příprava čtvrtého kola už byla dosti vysilující a byli jsme rádi, že hrajeme jenom Šestnáctero a ne třeba Šedesátero. 11. března jsme před půnocí schovali poslední skrýš a Drobek se ukryla v křoví opodál, aby sledovala, co se bude dít. |
|
 | | Tak vypadaly důkazní lístky ze všech šestnácti skrýší. Vyskládané jako zákusky v cukrárně působily doslova malebně. |
|
 | | Foglarovská třináctka aneb první skrýš (zatím) posledního kola. Ačkoliv bylo místo tentokrát jednoduché, pozvali jsme účastníky do Kolonie Pod kopcem, která už brzy uvolní místo dálniční křižovatce. |
|
 | | A dělnických kolonií jsme se drželi celé čtvrté kolo hry. Třeba když jsme se na čtrnáctku vydali k hydrantu v kolonii na Ruském vrchu. |
|
 | | Jednou z méně známých dělnických kolonií je v Brně Slatinka ukrytá v trojúhelníku mezi letištěm, dráhou a dálnicí. |
|
 | | Poslední, šestnáctou skrýš jsme na opakované žádosti o ztížení hry vybrali opravdu vypečeně. Účastníci měli k dispozici pouze fotku detailu rolety z brněnské firmy Bílek, přesto se našlo celých 86 týmů, které skrýš v Divišově kolonii našly. Někteří se z toho málem zbláznili, jako třeba nejvzdálenější účastnice z Vladivostoku, která vytvořila mapu Bílkových rolet v Brně. |
|
Závěrečné setkání
Přes počáteční drobné nedostatky velice úspěšná hra si žádala důstojné ukončení. Stejně jako v předchozí dvou ročnících Stínadel tudy jsme proto uskutečnili setkání, tentokrát opět v Mosilana hubu. Sešlo se nás asi šedesát, během tří hodin jsme probrali hru, nápady do budoucna a účastníci si mohli zkusit další foglarovské aktivity. Zazářily taky ještě barvou vonící Rychlé šípy a s nejvěrnějšími nadšenci jsme se dohodli na uskutečnění pátého kola v průběhu dubna.
 | | Náhled na tabulku výsledků hry. Červená políčka znamenají objevení odznaku (na každém stanovišti 16 kusů), modrá už pouze důkazního lístku (neomezený počet až do konce hry). Celkem se přihlásilo 441 týmů (tj. 1167 hráčů), z toho 220 týmů našlo aspoň jednu skrýš a 71 týmů našlo všech 16 skrýší. |
|
 | | Tak vypadaly krásné ilustrace, kterými hru doprovodila kamarádka Spyro. Každý, kdo našel odznáček nebo důkazní lístek, odnesl si zmenšený obrázek domů. Na závěrečném setkání pak Svišť 2 všech 16 originálů vydražil zájemcům z řad účastníků hry. |
|
 | | Mapa rozmístění stanovišť obsahuje modře skrýše prvního kola, červeně druhého kola, žlutě třetího kola, včetně jednodenní skrýše na Zvonařce a zeleně skrýše čtvrtého kola. přidány byly i fialové skrýše bonusového pátého kola, jehož dodatečné uspořádání jsme si dohodli na závěrečném setkání. |
|
 | | Areál Mosilana hubu, tedy pronajmutelného prostoru kanceláří a ateliérů v bývalé textilce Mosilaně nám posloužil k uspořádání závěrečného setkání hry. |
|
 | | Industriální oblasti Dolního Cejlu a svitavského nábřeží mě fascinují omdalička. A hned tak nepřestanou… |
|
 | | Kostel neposkvrněného početí vyrůstá z industriálního podhoubí Mosilany jako smrži podobná plodnice. |
|
 | | Programem závěrečného setkání jsem prováděl asi 50 účastníků, kteří se přišli podívat na závěrečné setkání já. Svišť 2 zajistil dražbu a ostatní organizátoři pak prodej triček, focení s Rychlými šípy, vybarvování komiksů či vyndávání ježka z klece. |
|
 | | Působivý diplom nakreslila opět Spyro, bez které by hra byla jen polovičním zážitkem. Pro týmy, které si ho nevyzvedly, máme stále ještě na skladě pár desítek kusů. |
|
 | | Po oficiální části programu závěrečného setkání jsme se s chutí vrhli na diskuze o jednotlivých stanovištích, zážitky ze hry a pláínování dalších ročníků. U počítače s mapou a fotkami jsme vydrželi nakonec déle než hodinu. |
|
 | | Navštívila nás taky dobře známá tulácká rodinka z Vinohrad. Narozdíl od tábora vypadala Verča naprosto zdravě - konečně jsme ji viděli se smát! |
|
 | | A to jsme my. Organizátoři hry a závěrečného setkání - zleva Drobek, ¥, Rychlonožku překrývající Spyro, já, Jarka Metelka, Romain, Mirek Dušín, Svišť 2, Červenáček, Renča, Jibndra Hojer a kanón Vojta. Chybí Soki, který z pozadí programoval web hry. |
|
 | | Je to za námi. Drobek zavřela dveře, strhla cedulku a odchází ze závěrečného setkání Šestnáctera. Jedeme si odpočinout do Estonska. |
|
Páté kolo (od 16. dubna)
Ti z účastníků, kdož ještě neměli Šestnáctera dost, si mohli od 16. dubna do vybrání skrýší vyzkoušet ještě hledání v pátém, supertěžkém bonusovém kole. Protože ale Spyro ani Drobek nehořely nadšením v organizování pokračovat, vrhl jsem se do chystání sám jen se Sokiho webovou podporou. Každá skrýš tak obsahovala už jen 16 odznaků bez důkazních lístků a pokud zmizely, už jsem místa neobnovoval. Snad třeba za rok.
 | | Nakonec mě dychtiví účastníci přesvědčili a vydal jsem se hledat čtyři skrýše pro páté bonusové kolo. protože jsem ale z organizátorů zůstal sám, nekonalyx se obrázky, důkazní lístečky ani obnovování ukradených stanovišť. Sedmnáctá skrýš Šestnáctera v umírajícím areálu Krasu za Mendlovým náměstím. |
|
 | | Jen ti největší z největších znalců Brna vám budou schopni říct, kde leží Krátká ulice, která je navíc taky proklatě úzká. Přesto se do ní vešla osmnáctá skrýš. |
|
 | | Hlavně proto, aby Řečkovice nezůstaly ošizeny, umístil jsem devatenáctou skrýš do Prumperka, jedné ze dvou legendárních ulic, které proti sobě v paralelním stínadelském Brně vedly nelítosntou bitvu (ta druhá se jmenuje Jircháře). |
|
Závěrem
Stínadelské šestnáctero přilákalo k pátrání ve stínadelských ulicích brna víc než 1100 zájemců o dílo Jaroslava Foglara, Rychlé šípy a hlavně aktivity v terénu. Účastníci byli všech věkových kategorií, nad kluky a holkami však převažovali dospěláci a rodiče s dětmi, kterých dost přišlo i na závěrečné setkání. Celou hru připravovali vlastně čtyři organizátoři (Čáp, Drobek, Soki, Spyro), z toho výrobu a rozmísťování odznaků a kartiček v terénu vlastně jen dva. Drobnou pomocí přispělo dalších 12 kamarádů převážně ze SPJF (¥, Jitka, Kawi, Menhart, Pančelka, Paťka, Přebral, Renča, Romain, Sova, Svišť 2, Vojta), příspěvek na pokyrtí nákladů ve výši 5000 Kč poskytla Skautská nadace Jaroslava Foglara.
Hra byla inspirativní ve smyslu nových možností využití webu (zadávání kódů a tvorba pořadí) v podobných aktivitách, byla také pilotním projektem spolupráce SPJF a SNJF a v neposlední řadě inspirovala navazující celostátní Hledáme Rychlé šípy, kde budou obdobné skrýše vytvářet sami účastníci.
 | | Lvíček z rolet firmy Bílek se stal neoficiálním maskotem Šestnáctera. Kolik podobných rolet dokážete v Brně najít vy? |
|
|
