Hlavní stránka
Škola
Doprava
Táboření a kluby
Reportáže
Fotografie
Témata
Ostatní
Rozcestník
Ke stažení
Sázky
Návštěvní kniha
Kalendář
Kontakt
Home
Česká verze. English version. Российская версия.
Deutsche Version. Wersja polska.
Jméno:
Heslo:

Nová témata:

Černovický potok (přítok Ivanovického potoka)
Modřický náhon
Železniční trať Břeclav–Znojmo
Pivovarský sklep za Kollárovou ulicí
Tramvajová vlečka Jablonec nad Nisou - pivovar
Úzkokolejka lomu Stöffel v Enspelu
Manská elektrická dráha
Snaefellská horská dráha
Úzkokolejka na pile ve Výprachticích
Železniční trať San Salvador – Santa Tecla
Fotka

Přejezd ze Seninky na Munu


26. 1. 2018
Po šesti letech plánování se nám konečně podařila akce, na kterou jsme se dlouho těšili: víkendový přejezd na běžkách z Nové Seninky na Munu. Šedesátikilometrová cesta po hřebenech byla náročná a krásná - a to i přes to, že v neděli roztál prakticky všechen sníh.

Původně jsme měli na horský přejezd ze Seninky na Munu vyrazit už před rokem, ale protože jsme nakonec s ¥em zbyli jen dva, podnikli jsme místo toho podobný přejezd do Rýmařova. Ten byl sice nakonec možná náročnější, ale za to neodpovídal původnímu plánu - a tak jsme čekali další rok. Náš čas přišel o víkendu 26. až 28. ledna 2018.

Honzovou zasloužilo Felicií jsme v pátek večer zamířili z Brna na sever, do sevřeného údolí, kde Tomášovu chatu v Nové Senince pokrývala slušná vrstva sněhu. tady, na jižní straně Králického Sněžníku nic nenasvědčovalo tomu, že by mělo být sněhu málo.

Po přespání v nové útulné ložnici jsme v sobotu ráno vyrazili vzhůru na hřeben a k chatě Paprsek, kde jsme mezi několika stovkami běžkařů potkali také zvláštní skupinu oděnou v historických kostýmech. Po povinných borůvkových knedlících a dobrovolném boršči vedla naše další cesta „běžkařským obchvatem Petříkova“ k železniční zastávce na Ramzové a již za soumraku přes Vražedný potok pod Obří skály. Tady jsme pocítili obrovský rozdíl mezi přeplněným hřebenem okolo Paprsku a tichými, ponurými lesy na severní straně hřebene. Padla tma a my jsme nad srázy hledali, kam složit hlavu. Nakonec jsme spočinuli v turistickém přístřešku pod Javoříkem.

V noci roztál prakticky všechen sníh, kterého je na severní straně hor stejně vždycky méně a tak jsme v neděli vyrazili přes Adolfovice na protější stranu údolí Bělé s hořkou lítostí pěšky, s běžkami uvázanými na batozích. Po krásných vrstevnicovkách, kde by běžky jely snad samy, jsme obtěžkáni dorazili až na Rejvíz a po obědě v útulné krčmě pak táhlým klesáním na Munu, kde jsme byli letos poprvé. Základna SPJF přežila zimu bez újmy, a tak jsme mohli s klidným srdcem pokračovat do Mikulovic a se dvěma přestupy zpátky do Seninky a již pozdě za tmy domů.

Nejspolehlivější parťáci: ¥ a Tomáš při sobotní snídani.
Nejspolehlivější parťáci: ¥ a Tomáš při sobotní snídani.
Výstup na Paprsek vypadal jako skutečný zimní přejezd hor. Sněhu bylo plno a jen mírně do něj mrholilo.
Výstup na Paprsek vypadal jako skutečný zimní přejezd hor. Sněhu bylo plno a jen mírně do něj mrholilo.
Na hřebenovce pod Stolcem jsme se svezli po urolbované běžkařské dálnici.
Na hřebenovce pod Stolcem jsme se svezli po urolbované běžkařské dálnici.
Pod touto cedulkou jsme ve všeobecném napětí vyčkávali v doslova dusné atmosféře přeplněné horské chaty Paprsek na výsledek prezidentské volby, ve které těsně zvítězil Miloš Zeman.
Pod touto cedulkou jsme ve všeobecném napětí vyčkávali v doslova dusné atmosféře přeplněné horské chaty Paprsek na výsledek prezidentské volby, ve které těsně zvítězil Miloš Zeman.
Když se výjímečně protrhla mlha, mohli jsme v hloubce pod sebou spatřit Adamovské údolí.
Když se výjímečně protrhla mlha, mohli jsme v hloubce pod sebou spatřit Adamovské údolí.
Na nádraží v Ramzové čekala za soumraku na vlak do Šumperka snad stovka běžkařů. My jsme ale pokračovali dál.
Na nádraží v Ramzové čekala za soumraku na vlak do Šumperka snad stovka běžkařů. My jsme ale pokračovali dál.
Vlaku, který se vyšplhal nahoru Slezským Semmeringem, jsme v Ramzové jenom zamávali.
Vlaku, který se vyšplhal nahoru Slezským Semmeringem, jsme v Ramzové jenom zamávali.
Večer jsme strávili u ohně, noc v přístřešku pod Javoříkem. Nad ránem přišla obleva, foukal vítr a v lese ze stromů pršelo tak, že jsme byli náramně vděční za kus střechy nad hlavou.
Večer jsme strávili u ohně, noc v přístřešku pod Javoříkem. Nad ránem přišla obleva, foukal vítr a v lese ze stromů pršelo tak, že jsme byli náramně vděční za kus střechy nad hlavou.
Naše nocoviště v šedivém nedělním ránu. Čeká nás dalších 30 km na cestě, tentokrát s běžkami na batohu.
Naše nocoviště v šedivém nedělním ránu. Čeká nás dalších 30 km na cestě, tentokrát s běžkami na batohu.
Nad Adolfovicemi se nám zdálo, jako by už do Jeseníků chtělo přijít jaro.
Nad Adolfovicemi se nám zdálo, jako by už do Jeseníků chtělo přijít jaro.
Jeden z mnoha desítek řopíků, které uzavírají údolí Bělé v pruhu mezi Keprníkem a Rejvízem. Tady jsme se konečně nasnídali.
Jeden z mnoha desítek řopíků, které uzavírají údolí Bělé v pruhu mezi Keprníkem a Rejvízem. Tady jsme se konečně nasnídali.
Noční větry bývají nebezpečné. Cestou jsme míjeli poměrně dost vývratů, zlomených kmenů a strhaných větví.
Noční větry bývají nebezpečné. Cestou jsme míjeli poměrně dost vývratů, zlomených kmenů a strhaných větví.
Neobvyklé setkání jsme zažili na Opské spojce, kde nad krajinu vykukoval mobilní vysílač pro mobilní telefony, napájený přistaveným vojenským agregátem. Původně jsme mysleli, že jde o náhradu za větrem poškozený vysílač.
Neobvyklé setkání jsme zažili na Opské spojce, kde nad krajinu vykukoval mobilní vysílač pro mobilní telefony, napájený přistaveným vojenským agregátem. Původně jsme mysleli, že jde o náhradu za větrem poškozený vysílač.
Z cedule u směrové antény opodál jsme však zjistili, že jde o vojenskou infrastrukturu pro zimní závod Winter Survival. Usoudili jsme, že podobný přechod, který mají za úkol vojáci, zvládneme i bez vysílače. Snad aspoň nebudeme muset zachraňovat zraněné.
Z cedule u směrové antény opodál jsme však zjistili, že jde o vojenskou infrastrukturu pro zimní závod Winter Survival. Usoudili jsme, že podobný přechod, který mají za úkol vojáci, zvládneme i bez vysílače. Snad aspoň nebudeme muset zachraňovat zraněné.
A jsme tady. Na Muně jsme se příliš neohřáli - když jsme po dvou dnech dorazili na místo, zbývalo do odjezdu vlaku 45 minut.
A jsme tady. Na Muně jsme se příliš neohřáli - když jsme po dvou dnech dorazili na místo, zbývalo do odjezdu vlaku 45 minut.
V Jeseníku jsme přestoupili na vlak do Hanušovic a tam ještě jednou na vlak do Starého města, odkud vzal kluky do Seninky k autu Tomášův známý, kterého jsme náhodou potkali.
V Jeseníku jsme přestoupili na vlak do Hanušovic a tam ještě jednou na vlak do Starého města, odkud vzal kluky do Seninky k autu Tomášův známý, kterého jsme náhodou potkali.

Související články:
Přejezd Jeseníků
Článek:
Přejezd Jeseníků
10. 2. 2017
Králickosněžnicko 2007

Reportáž:
Králickosněžnicko 2007
15. 12. 2007

Zpět

Komentáře:

Jméno autora:
Email (nebude zveřejněn):
Komentář:
Sem napiš slovo Adamov:




Stránka:

Náhodné foto:

Náhodné foto.


Místo: ().

Datum: . .

Poslední komentáře:

Autor: Daja
Text: Dnes - 2. 6. Jsme tam byli cca po 4 letech. Hrůza, vše zničené, do plàče. Zrovna si tam hráli nějacï kluci na vojàky, evidentně usměje rušili. Umělá okna rozbità, v jídelně to hlavní okno jen velká díra, všude hrozný binec, do jednoho z bývalých pokojů se jen chodí chcàt - hrozné-------na netu jsem našla,že teď patří společnosti se základnímk apitálem 10 000 -odsouzeno k zániku. Nikdo tam nehlídá, to už není urbex, ale na zbouráni.
Číst

Autor: světla sytařová
Text: Samotná budova výhybkárny Brno - Černovice je kouzelným místem nad ruchem přilehlé čtyřproudové výpadovky z Brna na východ. Hodně připomíná staré Židenice postavené v neoromantickém stylu v dobách, kdy se rozmáhal židenický a zábrdovický textilní velkoprůmysl a dělníci potřebovali dobré bydlení poblíž. Ne že by právě blízké nádraží Brno - Černovice nechrlilo dennodenně tisíce dělníků ze vzdálenějších obcí, kteří dojížděli na směnu do nových podniků podél řeky. A následně se vracejících domů k rodinám na venkově toutéž dopravou. Také nádraží v Brně Židenicích si zažilo a zažívá období, kdy je maximálně vytížené. Připomínám si hlavně období, kdy příjezdové a odjezdové nádraží byly na různých místech Jedno u dnešního viaduktu na bývalé Karlově ul. poblíž Židenických kasáren a druhé směrem do Brna u závor na Cejlu, kde byla také zastávka staroslavné Tišnovky.
Nemohu souhlasit s autorem článku, že černovická budova na odbočce nepobrala mnoho krásy. Člověk tam musí přijít a umět se dívat novýma očima a hledat tu skrytou krásu. Například schůdky, nebo zábradlí v zahrádce působí velice domácím dojmem, jako něco, hm, jako z obrázků v dětských pohádkách o nádraží, které malovala paní Zmatlíková, ano tak nějak bych to popsala. Má to kouzlo starých časů, pro milovníky a znalce brněnských nádraží velmi přitažlivé. Ovšem ti, kdo tam chodí nejvíc jsou lidé s pejsky, mládež a snílci.
Za pozornost by měl stát i pomník stavitelům Vlárské trati, který je tam záhadně schován a neopečováván. Jistě by si zasloužil nejméně dvakrát do roka obsekat, obmýtit a odklestit a očistit. Pomník, který není vidět je jednoduše neviditelný. Já vím, že k němu nevedou žádné cestičky, což je škoda, ale kdyby byl umístěn o něco blíže k ruchu města, jistě by byl lepší připomínkou toho, kolik práce taková trať dá, než je postavěna.
Číst

Autor: tomavendy
Text: Funguje horní hotel přestavěný na apartmány, bazen tu není. Stále jsou v okolí nezbořené budovy.
Číst

Autor: František Jeřábek
Text: Ahoj Láďo ještě pamatuji Kolena Pavla z Olomouce Lexa Frič Vokrinek
Číst

Autor: Lukáš Krejčí
Text: Dobrý den, rád bych se zeptal, zda je možné použít některou z Vašich fotografií ke své diplomové práci.
S pozdravem
Krejčí
Číst