Hlavní stránka
Škola
Doprava
Táboření a kluby
Reportáže
Fotografie
Témata
Ostatní
Rozcestník
Ke stažení
Sázky
Návštěvní kniha
Kalendář
Kontakt
Home
Česká verze. English version. Российская версия.
Deutsche Version. Wersja polska.
Jméno:
Heslo:

Nová témata:

Černovický potok (přítok Ivanovického potoka)
Modřický náhon
Železniční trať Břeclav–Znojmo
Pivovarský sklep za Kollárovou ulicí
Tramvajová vlečka Jablonec nad Nisou - pivovar
Úzkokolejka lomu Stöffel v Enspelu
Manská elektrická dráha
Snaefellská horská dráha
Úzkokolejka na pile ve Výprachticích
Železniční trať San Salvador – Santa Tecla
Fotka

Na návštěvě u Jaroslava Foglara


21. 1. 2018
Po sobotní poradě Vedení SPJF v Pardubicích jsem rád využil jedné z posledních příležitostí nakouknout do bytu zesnulého spisovatele Jaroslava Foglara. Vzácná příležitost mě a mým řátelům umožnila zjistit, jak žil nejvýznamnější český spisovatel knih pro děti a mládež v 80. a 90. letech 20. století.

Do malého dvoupokojového bytu v nejvyšším patře domu na Křišťanově ulici v Praze jsme na pozvání Menharta, jednajícího jménem Skautské nadace Jaroslava Foglara, zavítali asi na půl hodiny společně s Rolfem a Kawi. Alpín, se kterým jsme se později také setkali, se rozhodl ctít právo na soukromí i po smrti Jestřába a do bytu s námi nešel. Přes tuto drobnou kontroverzi jsem se ovšem přenesl snadno - dle obrácení implikace „nečiň jiným to, co nechceš, aby oni činili tobě“ jsem - pevně rozhodnut nezajímat se o to, co bude s mým bytem po mé smrti - zůstal prostě jen obyčejně zvědavým. S Jaroslavem Foglarem jsem se potkal naposledy v roce 1987, a tak jsem návštěvu „u něj“ vnímal jako určitý návrat, uzavření kruhu, který byl otevřen před 30 roky.

Kamarád Rolf v obývacím pokoji a současně pracovně Jaroslava Foglara. Obrovský objem korespondence, rukopisů a poznámek si vyžádal důkladný systém třídění, podobný kartotéce.
Kamarád Rolf v obývacím pokoji a současně pracovně Jaroslava Foglara. Obrovský objem korespondence, rukopisů a poznámek si vyžádal důkladný systém třídění, podobný kartotéce.
U tohoto stolu vznikaly některé z Jestřábových příběhů, jež tolik učarovaly generacím kluků a holek. Neboli, jak by napsal sám spisovatel, chlapců a dívek.
U tohoto stolu vznikaly některé z Jestřábových příběhů, jež tolik učarovaly generacím kluků a holek. Neboli, jak by napsal sám spisovatel, chlapců a dívek.
Výhled z okna byl v 80. letech, kdy se sem Jestřáb nastěhoval, o poznání méně barevný. Za to mohl okouzlit romantickou oprýskaností omítek. Tak nějak musel vypadat dvůr, přes který zachytil Vláďa tajemné signály baterkou, jež ho dovedly až do Země nikoho.
Výhled z okna byl v 80. letech, kdy se sem Jestřáb nastěhoval, o poznání méně barevný. Za to mohl okouzlit romantickou oprýskaností omítek. Tak nějak musel vypadat dvůr, přes který zachytil Vláďa tajemné signály baterkou, jež ho dovedly až do Země nikoho.
Mají snad tyto dva výstřižky nějakou souvislost?
Mají snad tyto dva výstřižky nějakou souvislost?
Literární teoretici se sklony ke konspiračním teoriím občas zmiňují tuto knihu maďarského spisovatele Molnára jako pravděpodobný zdroj inspirace pro Foglarovu Záhadu hlavolamu. Snad pravděpodobnější, než že Jestřáb opisoval, je fakt, že sami kluci na sklonku 19. století přebírali své zvyky od města k městu, třeba z Budapešti do Prahy či zpět. Ať už šlo o bitvy na pláccíh, klubovny či vlajky jednotlivých ulic. Faktem je, že ve Foglarově knihovničce Chlapci z Pavelské ulice nechyběli…
Literární teoretici se sklony ke konspiračním teoriím občas zmiňují tuto knihu maďarského spisovatele Molnára jako pravděpodobný zdroj inspirace pro Foglarovu Záhadu hlavolamu. Snad pravděpodobnější, než že Jestřáb opisoval, je fakt, že sami kluci na sklonku 19. století přebírali své zvyky od města k městu, třeba z Budapešti do Prahy či zpět. Ať už šlo o bitvy na pláccíh, klubovny či vlajky jednotlivých ulic. Faktem je, že ve Foglarově knihovničce Chlapci z Pavelské ulice nechyběli…
Jaroslav Foglar byl svým způsobem pedant už od mládí. Dokonalý systém všudypřítomných poznámek, zápisků a motivačních hesel může vyvolat jak úsměv, tak obdiv k nehynoucí lásce pro cestu k dokonalému uspořádaní tohoto světa.
Jaroslav Foglar byl svým způsobem pedant už od mládí. Dokonalý systém všudypřítomných poznámek, zápisků a motivačních hesel může vyvolat jak úsměv, tak obdiv k nehynoucí lásce pro cestu k dokonalému uspořádaní tohoto světa.
A přesto se lze i řadu let po jeho odchodu do věčných lovišť s Jestřábem až téměř intimně sblížit. Třeba ve chvíli, kdy člověk zjistí že není sám, kdo má problémy s ovládáním automatické pračky.
A přesto se lze i řadu let po jeho odchodu do věčných lovišť s Jestřábem až téměř intimně sblížit. Třeba ve chvíli, kdy člověk zjistí že není sám, kdo má problémy s ovládáním automatické pračky.

Zpět

Komentáře:

Jméno autora:
Email (nebude zveřejněn):
Komentář:
Sem napiš slovo Adamov:




Stránka:

Náhodné foto:

Náhodné foto.


Místo: tajné (CZ).

Datum: 31. 12. 2009

Poslední komentáře:

Autor: Daja
Text: Dnes - 2. 6. Jsme tam byli cca po 4 letech. Hrůza, vše zničené, do plàče. Zrovna si tam hráli nějacï kluci na vojàky, evidentně usměje rušili. Umělá okna rozbità, v jídelně to hlavní okno jen velká díra, všude hrozný binec, do jednoho z bývalých pokojů se jen chodí chcàt - hrozné-------na netu jsem našla,že teď patří společnosti se základnímk apitálem 10 000 -odsouzeno k zániku. Nikdo tam nehlídá, to už není urbex, ale na zbouráni.
Číst

Autor: světla sytařová
Text: Samotná budova výhybkárny Brno - Černovice je kouzelným místem nad ruchem přilehlé čtyřproudové výpadovky z Brna na východ. Hodně připomíná staré Židenice postavené v neoromantickém stylu v dobách, kdy se rozmáhal židenický a zábrdovický textilní velkoprůmysl a dělníci potřebovali dobré bydlení poblíž. Ne že by právě blízké nádraží Brno - Černovice nechrlilo dennodenně tisíce dělníků ze vzdálenějších obcí, kteří dojížděli na směnu do nových podniků podél řeky. A následně se vracejících domů k rodinám na venkově toutéž dopravou. Také nádraží v Brně Židenicích si zažilo a zažívá období, kdy je maximálně vytížené. Připomínám si hlavně období, kdy příjezdové a odjezdové nádraží byly na různých místech Jedno u dnešního viaduktu na bývalé Karlově ul. poblíž Židenických kasáren a druhé směrem do Brna u závor na Cejlu, kde byla také zastávka staroslavné Tišnovky.
Nemohu souhlasit s autorem článku, že černovická budova na odbočce nepobrala mnoho krásy. Člověk tam musí přijít a umět se dívat novýma očima a hledat tu skrytou krásu. Například schůdky, nebo zábradlí v zahrádce působí velice domácím dojmem, jako něco, hm, jako z obrázků v dětských pohádkách o nádraží, které malovala paní Zmatlíková, ano tak nějak bych to popsala. Má to kouzlo starých časů, pro milovníky a znalce brněnských nádraží velmi přitažlivé. Ovšem ti, kdo tam chodí nejvíc jsou lidé s pejsky, mládež a snílci.
Za pozornost by měl stát i pomník stavitelům Vlárské trati, který je tam záhadně schován a neopečováván. Jistě by si zasloužil nejméně dvakrát do roka obsekat, obmýtit a odklestit a očistit. Pomník, který není vidět je jednoduše neviditelný. Já vím, že k němu nevedou žádné cestičky, což je škoda, ale kdyby byl umístěn o něco blíže k ruchu města, jistě by byl lepší připomínkou toho, kolik práce taková trať dá, než je postavěna.
Číst

Autor: tomavendy
Text: Funguje horní hotel přestavěný na apartmány, bazen tu není. Stále jsou v okolí nezbořené budovy.
Číst

Autor: František Jeřábek
Text: Ahoj Láďo ještě pamatuji Kolena Pavla z Olomouce Lexa Frič Vokrinek
Číst

Autor: Lukáš Krejčí
Text: Dobrý den, rád bych se zeptal, zda je možné použít některou z Vašich fotografií ke své diplomové práci.
S pozdravem
Krejčí
Číst