 | | Roman a Bohdanka těsně po obřadu na nádvoří hradu. |
Po dvaceti čtyřech letech společného a dalších čtyřech letech sousedského života jsem tuto sobotu zamířil na veliký den svojí sestry - rok očekávanou a velkolepě připravenou svatbu na hradě v Dolních Kounicích, kde po poledni spojili svůj budoucí život s Romanem Zigem, původem z Bořetic. Definitivně tak Bohdanka opustila svoji roli nejmladšího člena v rodině a zamířila vstříc rodině nové, s dobrým začátkem a nadějnými vyhlídkami do budoucna.
Současně šlo o první příležitost setkat se s rodinou Zigů, poznat Romanova bratra Martina a spatřit Bohdančiny a Romanovy kamarády - většinu neznámých, ale i ty, se kterými jsem se často vídal před léty v Adamově nebo i ty (jak trefně poznamenala Jitka), o kterých už dvacet let slýchávám, ale ještě nikdy jsem je neviděl na vlastní oči.
A protože Dolní Kounice jsou neobvykle dobře zvolené místo pro svatbu, využili jsme toho s Drobkem v neděli po svatbě (a divoké noci, kdy svatebčany hnala ze stanů a louky do hradu vichřice) a vyrazili jsme na malý průzkum okolí, které má pořád, co nového nabídnout zvědavcům, jako my.
 | | Vstup do hradu v Dolních Kounicích za setmění. Tady jsem byl naposledy, když hrad zarůstal křovím a jeho zkáza se zdála být neodvratnou. |
|
 | | V sobotu po poledni se začali na nádvoří hradu scházet svatební hosté. Celkem jich byla skoro stovka. |
|  | | A to jsou hlavní hrdinové dne (se svědkyní Petrou) ve svatební slavobráně na poněkud urbexovém nádvoří hradu. |
|
 | | Došlo i na různé varianty společných fotek, třeba jako je tato - s rodinou ženicha. |
|  | | Otcové novomanželů alias zadky předků. |
|  | | Oslavy se protáhly, nicméně Káťa vyráží ještě před setměním na prohlídku hradu. Jsem jí v patách. |
|
 | | Pod našima nohama zlátne panorama Dolních Kounic - romantického města s hradem, ruinami kláštera, podzemím, továrnami, synagogou, uličkami a židovským hřbitovem, nábřežím a spoustou dalších zajímavostí vyjma železnice. |
|
 | | Hrad se majitelům daří postupně zachraňovat a opravovat. Hradní pán nás vpodvečer vzal na soukromou prohlídku. |
|  | | Obnažené jádro nejstarší části hradu - gotické zdi z počátku 13. století. |
|
 | | Příkopy nad strmým svahem nad řekou. Někde pod námi spadá prudce z kopce kanalizační a úniková štola, jedna z nejzajímavějších podzemních prostor na hradě. |
|  | | Díky betonem sanované fasádě vypadá nádvoří bez výzdoby trošku jako ponurý vězeňský dvůr. Má to svůj půvab. Prohlídce hradu se věnujeme až do setmění. |
|
 | | Po rušné noci, kdy některé z hostí vyhnal z louky liják a prudký vítr, který trhal stany, se ráno loučíme a míříme pěšky ku dráze. První zajímavostí na naší cestě je rozlehlý židovský hřbitov. |
|  | | Udržován je jen v nejnutnějším rozsahu a i díky tomu nepozbyl mnoho ze své romantiky opuštěnosti a nevyřčených tajemství, kterou se pyšnil po většinu 20. století. |
|
 | | Židovská čtvrť okolo synagogy nabízí k prohlídce zajímavé uličky, přecházející proti proudu Oslavy do tovární čtvrti okolo škrobárny. |
|
 | | Pokroucená ulička Benátky v Dolních Kounicích dělá čest svému jménu. |
|  | | Dusno nás dusilo a vlhko vlhčilo, takže jsme v počasí typu pařeniště nedošli moc daleko. K radostickým tunelům jsem nedošli, ale v Silůvkách nás zaujala na autobusové zastávce cedule z místního nádraží. |
|
 | | Tady pro nás svatební víkend skončil. Z nově opravené stanice Silůvky jsme se klimbajíce nechali dovézt vlakem po akátové dráze až domů. |
|
|
