| 16. 12. 2009
| A protože jsem se ponořil do archivu svých industriálních zážitků, zůstanu i v tomto příspěvku hluboko v historii. Psal se rok 2009 a s kamarádem Stopařem jsme si s týdenním předstihem nadělili malý vánoční dárek, když jsme pronikli do dříve tolik nedostupného areálu Adamovských strojíren, do nejvyšší budovy ve městě, objektu č. 16, který byl jedním z center (nejen) utajované zbrojní výroby. |
|
Stejně jako ostatní obyvatelé Adamova, chodili jsme i my od nejútlejšího dětství za zdmi rozlehlé továrny denně do školy či do práce, na výlety a za kamarády. V Adamově je továrna středobodem města a v dobách, kdy jsem navštěvoval zdejší školu, byla také ohniskem veškerého společenského i kulturního dění. | To je ona - desítka, nejvyšší budova ve městě, která však stojí odstrčená na jeho samotném dně. |
| | Kdysi impozantní fasáda adamovského průmyslu. |
| | Vlečka strojíren dříve vedla až sem, dnes už se na ni však vlaky nepodívají. |
| Město samo vzniklo jen jako podpůrné prostředí pro továrnu, která už od dob 1. republiky patřila mezi přední české zbrojovky a tedy byla výroba i areál ve velké míře utajená a skrytá zrakům kolemjdoucích. A nejvyšší budova ve městě, devítiposchoďová „desítka“, jak ji přezdil dělný lid, byla ještě nepřístupnější - v nejsevřenější části údolí, kam nevede ani skutečná silnice, na místě, kde při stavbě železnice museli barabové zkrotit dravě se kroutící řeku a vylámat skálu pro ostrý oblouk a tunel trati, kam slunce svítí jen pár hodin denně - vyrostl malý mrakodrap, který se přitom zdá být nepatrným mezi skalnatými stráněmi okolních kopců.
| Kdo ví, jaká předtucha vedla autora reklamního plakátu z 90. let k tak katastrofické vizi; tehdy ještě stroje běžely naplno… |
| | Dnes se zbytky výroby drží v přízemí a do horních pater už nikdo nezabloudí. |
| | Poschodí je zde víc, než by se na první pohled mohlo zdát! |
|
Na rozdíl od prakticky všech svých spolužáků jsem nikdy neměl nikoho z příbuzných zaměstnaného přímo v Adamově a tak byl areál obehnaný ze všech stran ploty a zdmi pro mě o to záhadnější a lákavější. Proniknout do strojíren v době, kdy mezi areály projížděly přes město lokomotivy s vagóny naloženými ocelí a ze všech stran se ozývalo hučení strojů, bylo však v podstatě nemožné - zvlášť pro nás kluky. Postupem času ale přišla hospodářská transformace 90. let a stroje jeden po druhém utichaly. Areál začaly pohlcovat bujné stromky a keře, zářivé barvy se pokryly rzí, brány byly nejedenkrát vyvráceny z pantů a řada budov osiřela. Začalo předposlední období v životě továrny - období průzkumu. A tehdy jsme konečně, po dvaceti letech koukání přes plot, stanuli na jejím prahu i my.
| Výtahy jsou v provozu. Pronásleduje nás poněkud strašidelná předastava zdviže jedoucí přes desítky opuštěných neznámých pater nad i pod zemí. |
| | Budova je opuštěná jen částečně. Z přízemí se ozývá pracovní ruch dělníků, kterým jsme v nestřežené chvíli proklouzli na schodiště hnáni strachem z přistižení. |
| | Zbývajících sedm poschodí je však ponuře tichých. Stroje zde již nejsou, ale napětí ve vodičích ano. |
|
A protože text o Adamovských strojírnách připravuji v tématické sekci, bude dnešní reportáž spíš obrázková.
| Zdejších talentovaných kresličů byla pro výkresy strojů a zařízení zjevně škoda. |
| | Necháme si jen zdát, kam všude bychom se se zásobou klíčů ze 4. patra dostali. Držíme se ale zásady na nic nesahat. |
| | Chodby jsou tiché, čisté a prázdné. Cítíme tíseň z prázdnoty a současně obavy z toho, že tu přecejenom na někoho narazíme. |
|
| Tak sem chodili každý den rodiče spolužáků; místnosti, které přes den kypěly životem dnes jen vzpomínají na ruch svých zaměstnanců. Jejich osud je však již daleko. |
| | Největší povyražení ve ztichlé budově je, když jednou za čtvrt hodiny zaduní pod okny vlak. |
| | Schodiště, po kterém už roky nikdo nechodí. |
|
| Je zde teplo, světla svítí, stačí jen usednout ke stolu (nebo na podlahu) a začít rýsovat. A přesto nikdo nerýsuje. |
| | Armatura je patrně, jako mnoho dalšího vybavení, rovněž místní výroby. |
| | Výhled z okna: strojírny zabraly kromě úzké cesty a železnice na druhém břehu veškerou plochu údolí. |
|
| O místní kuchyni a jídelně jsem jako kluk mnohokrát slýchával. |
| | …jsou lžíce, lžíce přikované ke stolům lidových jídelen… (Vladimír Holan) |
| | Podivné skloubení moderního mrakodrapu s dřevěnými přepážkami jako z 19. století. |
|
| V energetické špičce není provoz ohřívače povolen! |
| | Účel hadic jsme spolehlivě nezjistili. Snad šlo o nějakou fotografickou technologii. |
| | Pohled ze střechy. Zpola opuštěný areál je plný podivné energie minulosti a zoufalství přítomnosti. Místo, na které se člověk vrací s posvátnou úctou a bázní. |
|
| Strojovna výtahu je zatím plně funkční. Jak dlouho ještě? |
| | Příroda si nachází cestu i do nejodlehlejších částí továrny. Nejen pavučiny, ale také rez, voda, myši, tráva, stromy a keře nakonec pohltí vše. |
| | Pod budovou prochází železnice nejostřejším obloukem mezi Berlínem a Vídní. Když se vlaky na koleji nakloní, je na ně ze střechy vidět přesně kolmo. |
|
| Závěrečný pohled patří střeše, na kterou se pomalu z nebe začíná snášet poslední sníh roku 2009. |
|
Související články: | | Téma: Adamovské strojírny
Faktografie
Založeno:1890
Zrušeno:
Výroba:chladící zařízení, automobily, lokomotivy, mostní konstrukce, raketové systémy, tiskařské… | | Téma: Adamov
Nenapodobitelné město, formované průmyslovým závodem ve stísněných podmínkách člnitého terénu na západním okaji Moravského krasu. Ze dna hlubokého údolí se… | | Téma: Industrie
Často opomíjeným a přesto významným druhem architektury je architektura industriální. Zejména továrny z konce 19. století často předčí kostely a zámky nejen … | |
| Zpět
Komentáře:
| Autor: JzA | Čas: 14. 9. 2015, 2:0 | To vás jistě potěší připravovaná reportáž z části josefovského učiliště. | |
| Autor: Lukáš Malý | Čas: 14. 9. 2015, 1:42 | Jinak, takhle jsme identifikovali názvy jednotlivých provozů: https://www.facebook.com/142479409181759/photos/a.194624487300584.42322.142479409181759/601620869934275/?type=1&permPage=1 | |
| Autor: Lukáš Malý | Čas: 14. 9. 2015, 1:42 | Jinak, takhle jsme identifikovali názvy jednotlivých provozů: https://www.facebook.com/142479409181759/photos/a.194624487300584.42322.142479409181759/601620869934275/?type=1&permPage=1 | |
| Autor: JzA | Čas: 14. 9. 2015, 1:29 | Děkuji, název budovy jsem upravil a do Samary se podíváme někdy později. | |
| Autor: Lukáš Malý | Čas: 14. 9. 2015, 1:17 | Moc pěkné, taky bych se tam podíval, ale nejedná se o Samaru, ta je až za splavem. Toto je tzv. Desítky. Údajně zde probíhala vojenská výroba, velmi utajovaná. | |
| Autor: Ema | Čas: 28. 5. 2014, 17:20 | to je supr, na článek jsem narazil náhodou, ale o to víc potěšil, tuhle brutalistickou potvoru vždycky obdivuju jako obrovskou loď, která se znenadání vynoří při cestě vlakem do brna... pěkná reportáž :) | |
| |
Stránka:
|
|
Poslední komentáře:
Autor: Lukáš Krejčí Text: Dobrý den, rád bych se zeptal, zda je možné použít některou z Vašich fotografií ke své diplomové práci.
S pozdravem
Krejčí Číst
Autor: Pavel Danek Text: Leodegard Danek ( Mlynar v Arnostove) by muj dedecek. Číst
Autor: Ladislav Brabec Text: Díky Franto za reakci.
Jsem v kontaktu s Pavlem Kŕivánkem, oba jsme v Praze, toho také pamatuješ? Jinak o nikom nevím.
Číst
Autor: JzA Text: Pokud to bude vhodné vzhledem k tématu, určitě se dřív nebo později dočkáte. Číst
Autor: Bill Text: Budou zas nějaké urbexové akty? Málokdo rozumí ženské kráse jako vy. Číst
|
|