Posun na Posvitavské

Nejsevernější zachovalý úsek Posvitavské pobřežní dráhy, společný se »Starou Tišnovkou«. Koleje končí pár metrů za lokomotivou.

Ospalé mrazivé pondělní ráno prozářila nově namodřená lokomotiva 731 042-8 společnosti ČD Cargo, která se jakoby nic vyloupla kdesi od jihu, od Šmeralu nebo Křenové, aby zastavila na nejzazším místě, kam ještě vedou koleje, po boku masivní budovy Intersparu na Tkalcovské a s mírným bručením zůstala stát. Procházeje okolo, zůstal jsem v 9:05 stát a pozoroval nadcházející představení.

Předávka kotlového vozu z Tepláren Brno.

Dvě odbočující ramena a nevýrazné mostky přes řeku, pod kterými za typickým stavidlem »pramení« svitavský náhon jsou dnes nejsevernějším bodem kdysi významné trati, která spojovala Brno s Tišnovem a dále Žďárem nad Sázavou, Havlíčkovým Brodem a Prahou. Zatímco jsem stál na mostě přes Svitavu a čekal, co se bude dít, vzpomněl jsem si na své první toulky po kolejích na břehu řeky. Poprvé mě sem vzal táta, když mně bylo asi osm let.

První ze dvou mostků přes svitavský náhon. Po druhém (o pár metrů dál po proudu, tj. vlevo) vede dnes již nepoužívaná vlečka do areálů na Cejlu.

Prošli jsme tehdy od hlavního nádraží po Špitálce a Plynárenské ulici k tajemnému torzu mostu na Mostecké a podle hradby domů na Tišnovské ulici až na hranici Lesné, kde se stopy po trati ztrácí pod novou výstavbou. Od té doby se do oblasti stále vracím, přitahován její podivnou krásou. Po kolejích trati jsem poprvé chodil do tanečních, v opuštěné budově nádraží Husovice se pod vedením Jestřába učil rozpoznávat krásu chátrajícíh budov, lkal jsem nad vytrháváním koleje v nejhezčím úseku za ohradami a ploty u Zábrdovického mostu a nakonec jsem se sem nastěhoval. »Stará Tišnovka« a Posvitavská pobřežní dráha, která ji po břehu řeky spojuje s Dolním nádražím a ještě dále až se samotným jižním okrajem Brna, mně učarovaly.

Za mostkem je dobře patrné satvědlo, uzavírající vtok do náhonu.

Vlaky se po nábřeží Svitavy prohání od roku 1885, kdy byl zprovozněn první úsek trati z Brna do Tišnova. Pamětníci mně mnohokrát vyprávěli o parních lokomotivách dunících pod okny městských domů, o tramvajích, které čekaly na mostě přes řeku, až se otevřou závory před zastávkou Cacovice, stejně jako autobusy za starým královopolským nádražím supící posléze do kopců okolo Soběšic. Strmé stoupání podél Tišnovské ulice prý způsobovalo potíže lokomotivám těžkých nákladních vlaků, stejně jako saze z jejich komínů trápily brněnské hospodyně sušící v přilehlých čtvrtích prádlo.

O pár dnů později na pozůstatku vlečky do škrobáren. Sem už se vlak nedostane.

Hluk vlaků projíždějících na mostech a náspech městem a plány na výstavbu nové dvojkolejné trati mezi Prahou a Brnem nakonec vedly k výstavbě »obchvatu« městského úseku dráhy přes seřadiště v Maloměřicích a od roku 1953 tak vlaků na »Staré Tišnovce« ubývalo.

Větev vleček na jatka okolo Technoplynu byla totiž koncem roku 2012 taky vytrhána.

Definitivní konec nastal v roce 1962, kdy brněnský železniční uzel nabyl víceméně současné podoby. Části tratě se změnily ve vlečky (do Královoposlké strojírny ze severu a k Zábrdovické ulici od jihu) a tak vydržely až do doby, kdy jsem je na začátku 90. let 20. století poznal. Ze severu pak byla trať ještě několikrát zkrácena až ke dnešnímu žalostnému stavu jen chabě připomínajícímu doby, kdy nad řekou projížděly parní lokomotivy a dřevěné vagónky zahajující svoji pestrou pouť z Brna do Prahy.

Nákladiště v Komárově se ještě zřídka používá.

Nakonec se nad nákladištěm Radlas ozvalo zahoukání a zpoza továren se vynořila temně zelená lokomotiva firmy Teplárny Brno sunoucí před sebou jediný kotlový vůz.

Také přejezd přes Hladíkovu ulici je ještě v provozu, návěstidla ale už nikoliv.

Na mostě nad náhonem proběhla krátká předávka; zdálo se, jako by si oba stroje přijely jen popovídat - po dlouhé době prohodit pár slov a vyměnit jeden vagónek. Jen pár chvil se okolo míhaly oranžové postavy posunovačů a pak se obě lokomotivy rozjely zpátky přes Radlas, každá svým směrem. Na dlouhou dobu zavládlo nad někdejší hlavní tratí a spletí vleček v okolí zase ticho, rušené pouze unylou hudbou z reproduktorů před supermarketem.

Související články:
	Článek: Poslední vlak přes dolní nádraží 7. 12. 2012		Článek: Přestěhoval jsem se 24. 12. 2012
Warning: Division by zero in /data/web/virtuals/99116/virtual/www/domains/jza.smerem.cz/dalsiclanky.php on line 129	Téma: Železnice, dráhy Pravděpodobně nejzajímavějším druhem dopravy je doprava drážní. Nejen železnice různých rozchodů od pitoreskních úzkokolejek přimykajících se ke svahu po rychl…