Tunel Ponávky za Rumištěm

Odlehčovací komora a křížení podzemního náhonu se stokou na místě někdejšího soutoku Ponávky a Svitavy se ukrývá pár metrů pod začátkem Vlhké ulice.

Tajemný a zrakům obyčejných smrtelníků skrytý tunel Svitavského náhonu, od soutoku se starou Ponávkou pod křižovatkou ulic Křenová a Vlhká prochází ve tvaru protáhlého S pod povrchem bloku mezi ulicemi Rumiště, Mlýnská, Štěpánská a Křenová v Brně. Tunel, označovaný také jako štola či sběrač C01 prochází přesně míst, kudy od pradávna protékala řeka Svitava, tedy mnohm blíže centu města nž její současný zregulovaný tok. Ve středověkých knihách se lze dočíst o soutoku řek Svratky a Svitavy pod Petrovem, kde se v bažinaté rovině s oběma řekami stékala také třetí, nejméně známá brněnská řeka Ponávka.

 Šujanovo náměstí (před půlnocí) není typicky vodáckou oblastí, kde by se nafukovaly a sušily lodě a hostinští nabízeli vodákům lahodné nápoje. Přesto se tu lze nalodit a se člunem vyplout proti mírnému proudu Svitavského náhonu. Líně tekoucí náhon za zadním traktem Vlněny je posledním autentickým zbytkem brněnských Benátek - tady se nezměnila zástavba sto let. Rezivé konstrukce slepých mostů, opuštěné zahrady a oprýskané zdi jako by vypadly z pohlednic 19. století, jen stromy na březích bez ustání rostou. Směrem k Mlýnské ulici se náhon zařezává mezi vysoké zdi. Ubývá světla i zvuků z povrchu, těžko uvěřit, že jsme jen pár metrů od centra Brna. Najednou proti lodi nad temnou hladinou vyletí hejno probuzených kačen, které k smrti vyděšené naráží do zdí, tlučou křídly a zaplétají se do trní. Některé se snaží dostat nahoru, jiné mizí v ledovém chřtánu tunelu.

Jak plynul čas a město se rozrůstalo, měnily se také toky jeho řek. Svitava i Svratka byly zregulovány a zapuštěny do hlubokkých koryt se strmými stěnami, aby rychle protekly městem - nebo spíše za městem, v nově vyhloubených a napřímených trasách svých toků. Stará ramena řek byla proměněna na náhony, protékající pod městskými hradbami a postupně překrývané mosty a klenbami, až některé jejich úseky zmizely nadobro z očí obyvatel pod zem, aby byly po desítkách a stovkách let téměř zapomenuty. Stejně se vedlo Ponávce, která zůstala v myslích mnoha Brňanů jen jako lgenda o zmizelé ponorné říčce. Jen několik úseků původnéích řek, stále pomalu protékajících pod městem, zůstalo viditlných z povrchu - a i ty přestali lidé postupně rozznávat. Části toků byly zasypány, uloženy do trub a jen občas mezi domy, v parcích nebo pod ulicemi vyvěrající toky začali lidé všechny nazývat souhrnně Ponávkou. Jen málokdo dnes ví, jak moc se mýlí.

A to je on. Tunel, který ústí pod Mlýnskou ulicí v hustém křoví za zdí, přes kterou není vidět. Sem se dá dostat jen na lodi - a to platí i uvnitř. Hladina zatuchlé vody ode zi ke zdi a představy, co by se stalo, kdyby se loď překlopilaa, však nejsou to, co nás děsí nejvíce. Teprve sílící hukot valící se vody kdesi před námi a podivné proudy, které nás nečekaně a nesmyslně i s lodí vtahují dovnitř, nám mírně naženou strach. Otvorem vpravo vtéká voda do neprozkoumatelného labyrintu úzkých stok a štol pod Brnem. Teplota je těsně nad nulou a představa koupele nás pohání raději dál. Nedaleko za vtokem se vodní tunel stáčí mírným obloukem doleva. Hukot padajících vod sílí a tak míříme kuželem baterky do neprostupné tmy na konci tunelu, abychom vodopád spatřili včas. Sestup z povrchu může být pro nevybaveného pátrače fatální. Občasné žebříky nekončí a noří se přímo do šedistvých vod náhonu se vší špínou, kterou s sebou nese. Cítíme, že již brzy doplujeme k něčemu úžasnému. Hukot je nyní silný a probouzí v nás strach i zvědavost současně. Bílá skvrna na hladině patří zoufalému kačeru, který před námi unikal stále hlouběji do stoky, až zimzel kdesi ve spleti chodeb. Za dalším záhybem tunelu již cosi probleskuje. Nejprve se nám zdá, že jde o okna domů nad tunelem viditelná skrze česle, vzápětí ale zjišťujeme, že jsme hluboko pod zemí a byly to jen odrazy.

Původní tok Svitavy, později přeměněný na Svitavský náhon se proplétá továrními čtvrtěmi v Zábrdovicích, jen tu a tam pozorovatelný tu z ulice, tu z viaduktu železniční trati a zase mizí pod zem. Naposley protéká areálem bývalé Mosilany, aby se na jeho okraji vsákl skrz česle do dvojice betonových rour a zmizel v podzemí. Nedaleko odtud, na místě dnešního křížení ulice Křenové s příznačně nazvanou ulicí Vlhkou se po tisíciletí před příchodem lidí stékaly v jednu řeku Ponávka a Svitava, později nahrazena alespoň svým méně vodnatým náhonem. Al řeky nemohou nikdy docela zmizet. Můžeme je skrýt, odsát část jejich vody, svést je do kanálu, ale na místě, kam voda stéká tisíce let vždyck aspoň malá stružka zůstane…

Pod křižovatkou a tramvajovým ostrůvkem se dodnes nalézá složitý vodohospodářský systém připomínající někdejší soutok. V trase bývalé Ponávky, odkloněné již Králově Poli do nově vyražené štoly CI, ovšem dnes netče voda čisté říčky ale kalné splašky stoky CB, využívající kdysi přirozené koryto řeky. Protože je nemyslitelné, aby se odpadní voda z kanalizace dostávala mimo havarijní situaci do přirozných vodotečí, je pod křižovatkou umístěna shybka, která odvádí splaškovou vodu přitékající místo někdejší Ponávky v pravém úhlu pod Křenovou ulici do roury kmenové stoky C a naopak čistá říční voda přitékající od Zábdovic ze Svitavy náhonem překříží současnou stoku v potrubí shora a zprava se vlévá do původního koryta. Navíc je pro případ kalamitního přívalu vody do stokového systému umístěna v podzemní komoře ještě kapacitní přelivná hrana, umožňující odlehčení splaškového toku do vod Svitavského náhonu, který odtud pokračuje málo známýi brněnskými zákoutími tunelem podél ulice Rumiště a posléze zadním traktem za továrnou Vlněnou (resp. jejím bývalým závodem 1) a dále okolo Zvonařky a někdejšího soutoku se zasypaným Svrateckým náhonem dál do Komárova.

Složitá podzemní komora s překřížením obou současných toků (splaškového a říčního náhonu), přelivnou hranou, ústím několika pobočných stok a dřevěným stavidlem umožňujícím změnu toku stoky a navazující téměř 300 m dlouhý vodní tunel jsou prakticky dokonale neznámými součástmi brněnského vodního podzemí - míst, do kterých se lze pustit jen s dávkou odvahy a opatrnosti, ale současně míst, která v hloubi pod zemí konzervují část bahnité a vlhké historie města, jemuž kdysi daly bažiny jméno.

Tunel se rozšiřuje a vidíme bouřící vodní živel před sebou. Zboku se valí silný šuící vodní proud. Hlavní hukot vody ale zní ze strany. Někde tu musí být vodopád. Tady to bylo. Na tomto místě po tisíciletí splývaly vody dvou řek: Ponávky a Svitavy dávno předtím, než přišel člověk a změnil toky řek, aby z nich udělal podzemní stoky. Ještě před sto lety stávaly na březích obou toků pitoreskní domky, dnes však protéká voda věčně tmavými tunely z betonu. Hukot vodní masy se nepodařilo zachytit, ale silný proud, přitékající zprava a strhávající vše včetně lodi, je na fotce dobře vidět. Cesta se v podzemní komoře dělí do tří směrů. Nejprve se vydáváme vlevo, podle proudu relativně čisté říční vody, přiváděné sem Svitavským náhonem. Vykachlíkovanou chodbou se voda řítí vysokou rychlostí masivní kynetou ve dně. Ke svému zklamání zjišťujeme, že přitéká dvojicí trub tak úzkých, že se do nich nevejdeme. Pohled zpátky k tunelu, kterým jsme na místo někdejšího soutoku připluli a k lodi, která nás sem dopravila. Voda řítící se z ústí trouby se žene až děsivou rychlostí. Není divu, když průtok celého náhonu převádí přes kanalizační přivaděč jen dvojice betonových rour. Naše naěj, že z podzemí vylezeme uvnitř areálu Mosilany jsou vniveč. Levá štola končí několikametrovou přelivnou hranou kanalizačního přivaděče CB. Vystoupí-li vlivem přívalovýh dešťů hladina ve stoce nad stanovenou mez, přeteče smrdutá kapalina přes hranu a tunelem vchrstne do jinak snesitelného náhonu. Z tunelu se pak valí do města přímo splašky. Pohled po proudu (k jihu) na přelivnou hranu a stoku. Vlevo je dobře vidět snížená část stoky, za kterou spadají splašky za hromového hukotu do kmenové stoky C pod Křenovou ulici. Střední štola vede přímo nad stoku. Splašky, které tečou po trase zaniklé Ponávky několik kilometrů pod Brnem, zde vtékají do snížené části a v pravém úhlu se řítí ještě hlouběji, do kmenové stoky C. Plošina nad stokou. Tudy se přívalová vlna řítí, když ani kapacita levé chodby s přelivnou hranou není dostatečná. Pohled z prostřední štoly zpět na loď a tunel, kterým již 20 let poklidně proudí čistá voda Svitavského náhonu bez Ponávky. Panoramatický pohled na podzemní komoru na místě bývalého soutoku Ponávky a Svitavského náhonu. Dřevěné pažení, za kterým se valí v ostrém úhlu zatáčející a do hloubky padající splaškové vody přivaděče CB ústícího do kmenové stoky C. Pohled z pravé části komory k jihovýchodu. Dřevěným pažením je omezen vtok do užšího profilu stoky C01 vedoucí podle náhonu. Pochopit účel kovové roury ostře spadající od stropu po zvláštním úhlem kamsi do temné hlubiny, se nám ovšem nepodařilo.