| 17. 4. 2019
| Od slavné akce - stavby totemu na Zakarpatské Ukrajině na tábořišti Jaroslava Foglara a jeho oddílu uplynulo neuvěřitelných 12 let. A přestože jsem se s přáteli v mezidobí k totemu třikrát vypravil a jednou se s Drobkem pustil do jeho částečné opravy, dřevěný pomník zchřadl natolik, že na Velikonoce roku 2019 se stala jeho oprava nevyhnutelnou. Vydali jsme se proto s přáteli totem generálně opravit. |
|
Nechci zastírat, že ačkoliv jsem vyhlásil akci již v lednu, neúčast nikoho z původní osmice stavitelů totemu vyjma mě samotného mě poněkud zklamala. Není se ale zase tolik čemu divit - kromě nejmladšího Sviště a věčného hledače Ondery totiž už všichni mezitím zplodili potomky a mají doma s dětmi plné ruce práce. A tak jsem se na bezmála posvátné místo ve stínu Karpat vydal s pěti novými (bezdětnými) kamarády - Doubravkou, Sojkou, ¥em, Martinem a Vaškem.
A byla to akce zdařilá! Díky Martinově charismatu jsme od jeho zaměstnavatele získali do zápůjčky Volkswagen Transporter, se kterým byla cesta i přeprava nářadí a metriálu jednodušší než kdy dřív. Podařilo se nám taky koupit na Zakarpatí ocelové profily i cement, sehnat dílnu s vrtačkou, vyjednat oficiální vjezd do národního parku a nakonec i zvládnout náročné stavební práce s minimem vybavení a docela bez energie (vyjma té vlastní, ovšem). A i když bylo počasí vpravdě aprílové, náš úspěch byl takřka fenomenální a domů jsme se vraceli s pocitem dobře vykonané práce (s jednou průmyslovou pátračkou v Košicích namísto zákusku).
| První noc jsme strávili na slovensku v údolí Bzovského potoka pod Dolnou Bzovou. |
|
| Moje místo na břehu Bzovského potoka. Po dlouhé době zase v přírodě, byť jsme přijeli až na kraj lesa autem. |
|
| Z celého dne putování přes východní Slovensko, nákup traverz a cementu v Užhorodě a boj s rozbitými zakarpatskými silnicemi nemám žádnou fotku. Tábořili jsme u ohýnku nad vesničkou Макарово, odkud pochází ranní snímek před nástupem na třetí den cesty. |
|
| Na Zakraptské Ukrajině není žádnou vzácností natrefit na silnice sice široké, avšak nikdy nevyasfaltované. A to včetně těch nejhlavnějších, na kterých snad kdysi asfalt byl, ale po rozpadu Sovětského svazu ho odvály větry a deště. |
|
| V Nyžních Remetách se za autobusovou zastávkou skrývá místo, kde kdysi stála stanice na Boržavské dráze. Koleje jsou stále na místě a čas od času tidy do depa v Berehovu projede vlak z Chmelnika. |
|
| Také sem se kdysi dalo dojet vlakem. Otřásal se dokonce méně než osobní auta na silnici plné děr. Ale není zbytí - jedeme dál. |
|
| Odměnou za časné vstávání nám byl pohled na čtyři obzory za sebou. Prostě typická zakarpatská jarní romantika. |
|
| Železniční stanice Приборжавське patřila k největším na Boržavské dráze. Odbočovala odsud dokonce úzkokolejná vlečka do vápenky pod kopcem nad obzoru, ze které se valí kouř. |
|
| Dnes stanici Приборжавське pohlcuje příroda. |
|
| Vlečkový most byl jedním z pouhých tří mostů, po kterých úzkokolejka překračovala říčku Boržavu. |
|
| Dnes už je vlečka mimo provoz a na jejím místě se rozkládá fotbalové hřiště. |
|
| Most však zůstal zachován včetně kolejí a patří k nejmalebnějším zákoutím na kdysi rozsáhlé síti zakarpatských úzkokolejek. |
|
| Rozloučení s priboržavským úzkokolejným mostem: kdo ví, jestli tu ještě bude, až přijedeme příště? |
|
| Další technickou zajímavostí podél naší cesty je Теребле-Ріцька vodní elektrárna, která využívá výškového rozdílu výše položeného údolí Těrebly a níže tekoucí řeky Riky a skrze 3,7 km dlouhý tunel a navazující tlakový přivaděč přelévá vodu z jednoho údolí do druhého. Původní plán stavby pocházel od Františka Křižíka z roku 1923, modernější sovětská elektrárna ale byla vystavěna až v letech 1949 až 1956. |
|
| My však raději míříme přes staré známé sedlo nad Siněvírem do národního parku a kraje, kde Jaroslav foglar tábořil se svými skauty. Tehdy tu ještě horská silnice samozřejmě nevedla. |
|
| V tomto sedle jsme v roce 2006 s Vojtou narazili na příjemného a ochotného národního umělce, který nám celý večer nabízel ve své dače ty nejlepší zakarpatské dobroty - nakládané houby, zvěřinu i vlastní víno z užhorodských vinic. Tehdy se kolem silnice rozprostírala pustina - dnes už tu stojí několik hotelů, kostel a výstavba pokračuje dál. |
|
| Na okraji Siněvíru stojí v zahradě torzo trolejbusu Škoda 9Tr. |
|
| Záhada, jak se sem, na dno horského údolí daleko od měst, trolejbus dostal, zůstane už asi navždy nevyřešena. |
|
| Vjezd vozem do národního parku není zakázaný, řídí se však přísnými pravidly, která obnáší mimo jiné získání bumážky pro hlídače. Je s tím sice troška vyřizování, ale k našemu překvapení, je celá transakce zadarmo. |
|
| Turistické značení, kdysi podle českého vozru budované KČT, má dnes ve správě Hnutí Brontosaurus. |
|
| Před vjezdem do chráněné části národního parku malá přednáška o tom, jak se chovat v přírodě, včetně exkurze do historie vorařství. Na vorech ze Siněvíru se před sto léty stateční plavci plavili po Dunaji až do Černého moře! |
|
| A jsme doma. Po 48 hodinách cesty a dvou nocích u silnice přijíždíme k důvěrně známé hájovně, nad kterou se rozprostírá tábořiště Pražské dvojky. |
|
| Času není nazbyt. Proto ještě v pátek pokládáme již uhnilý totem a začíná broušení, řezání, pilování a sekání - tak, aby všechno zteřelé dřevo zmizelo a my mohli totem nově namalovat a nalakovat. |
|
| Doubravka se Sojkou brousí peň totemu, zatímco Vašek natírá ocelové traverzy, které budou tvořit nosnou konstrukci místo uhnilé části pomníku. |
|
| Doufejme, že kvalitní ukrajinská ocel přetrvá aspoň sto let. |
|
| Ještě během pátku stihl ¥ vykopat jámu, do které jsme pak během soboty pod Martinovým vedením vybetonovali bytelný základ. |
|
| O neutuchající dostatek dřeva na topení se starala Sojka. |
|
| Podařilo se nám taky najít a zrestaurovat původní listinu, zakopanou v láhvi pod totemem v roce 2007. Tedy před 12 roky a 12 dny. |
|
| Během soboty se nám podařilo totem zrekonstruovat, takže zbyl čas i na malou soutěž ve vaření na ohni z ukrajinských surovin (občas záhadných názvů). |
|
| Dobrá nálada je základ každé stavby! |
|
| K nejlepším výkonům patřilo vyvrtání otvoru pro šrouby ručním vrtákem. Právě se o to pod dohledem citronového Žyvčyku pokouší Vašek. |
|
| A je to. Zbývá totem vztyčit a provést pár kosmetických úprav. |
|
| Hlavně neulomit bobra! |
|
| Ještě chybí žlutavé kolo úplňku, které bude třba za bobrova záda umístit posléze. |
|
| A taky placky informující v ukrajinštině a češtině, co že to tu vlastně stojí. |
|
| Jejich trvanlivost bude jen pár let, takže se nejspíš ještě k totemu vypravíme jednou s něčím odolnějším. |
|
| Stavbyvedoucí Martin je spokojen a cizeluje povrch kamenno-betonového základu. |
|
| Doubí jako šéfka barevného řešení totemu je rovněž spokojena. |
|
| Barvy všech 13 bobříků září novotou. |
|
| Ještě je třeba barevně osvěžit bobra na vrcholu. |
|
| V sobotu se našlo dost práce pro všechny, tak, abychom se nemuseli stydět v neděli vyrazit na cestu domů. |
|
| Zde před 81 roky stála podkova podsadových stanů a rozléhal se smích i křik Hochů od Bobří řeky. |
|
| Jediná fotka, na které jsem zachycen při jakés-takés práci. |
|
| A společné foto šestice odvážných. |
|
| Nechť místo slouží pro vzpomínku na smělého ducha Jestřába i jeho chlapců. Místem doslova prošla historie - pouhých pár měsíců po skončení „Tábora u Sinovíru“ tu začali podnikat diverzní akce polští záškodníci, pak vyhlásila Zakarpatská Ukrajina samostatnost, načež ji pohltili Maďaři, ke konci války se tudy převalila fronta a na dalších 46 let se stalo tábořiště součástí Sovětského svazu. Včetně vyhlášení národního parku a upadnutí do zapomnění, z něhož jsme jej v roce 2007 vytrhli teprve my. |
|
| Bezvýhradně miluji tohle místo, kde život leckdy běží podle pravidel starých staletí. |
|
| A je to tady. Šofér přivezl vůz, a tak nakládáme a loučíme se s říčkou Ozerjankou. Snad ne nadlouho. |
|
| Sojka tu byla poprvé a moc se jí to líbilo. |
|
| Soiučástí rekonstrukce bylo také obnovení turistické značky, kterou hodláme v nejbližší době prosadit i do veřejných map. |
|
| Že se na Ukrajině dalo v poslední době cosi do pohybu, je patrné i ze skutečnosti, že se po dvaceti letech konečně našly peníze na rekonstrukci kopie historické klauzy, která se protrhla v roce 1994, rok po svém dokončení. Bohužel se peníze v polovině stavby zase ztratily, a tak je rozestavěná hráz typickým mementem. Snad se ji podaří dokončit dřív, než přijde jarní povodeň, která ji zase zničí. |
|
| Protože nám zbylo pár hodin času, vyrazioli jsme ještě k velkému Siněvírskému jezeru. Toto je upravený vývěr potoka, který prosakuje skrze přirozenou hráz jezera. |
|
| A jezero samotné, rozložené v klínu hlubokých karpatských lesů. Před dvěmy roky jsme prošli sedlem nad jezerem a přišli k vodě z opačné strany. |
|
| A jedeme domů. Jedna fotka pro majitele vozu při výjezdu ze Siněvírské Poljany. |
|
| Ukrajinské silnice se obracejí vniveč. Již dříve jsme si na vlastní nápravy ověřili, že cestování po nich je dnymické, nebezpečné a ubíjející. Ulomit si kolo je jednodušší než nespadnout alespoň do jednoho pořádného výtluku. |
|
| Železniční zastávka Велика Копаня s romantickým stanovištěm závorářky, která mě za tento snímek hnala i s foťákem svinským krokem. |
|
| Ještě před pár roky spokojeně mlel, ale pak jej maďarský vlastník nedokázal nejen využít, ale ani zachránit před totálním zvandalizováním. |
|
| Někdejší vlečka zmizela pod příkrovem vykuchané izolační pěny. |
|
| Sila o výšce desetipodlažních domů jsou otevřená a spadnout do nich může prakticky kdokoliv. |
|
| Něco tak bizarního jsem nečekal ani v Košicích. |
|
| Loučíme se a těšíme se na další Velikonoce. Mířím domů, aniž bych tušil, co tam na mě čeká. |
|
| Zpět
Komentáře:
Stránka:
|
|
Poslední komentáře:
Autor: Lukáš Krejčí Text: Dobrý den, rád bych se zeptal, zda je možné použít některou z Vašich fotografií ke své diplomové práci.
S pozdravem
Krejčí Číst
Autor: Pavel Danek Text: Leodegard Danek ( Mlynar v Arnostove) by muj dedecek. Číst
Autor: Ladislav Brabec Text: Díky Franto za reakci.
Jsem v kontaktu s Pavlem Kŕivánkem, oba jsme v Praze, toho také pamatuješ? Jinak o nikom nevím.
Číst
Autor: JzA Text: Pokud to bude vhodné vzhledem k tématu, určitě se dřív nebo později dočkáte. Číst
Autor: Bill Text: Budou zas nějaké urbexové akty? Málokdo rozumí ženské kráse jako vy. Číst
|
|