Jiří Kalina

Rozhledna na Herrmanskogelu nad Vídní.

Pláž v Одесе přímo vyzývá ke koupeli!

Přístav v Ізмаїлу: Ukrajina se s námi loučí.

S Běloruskami na lodi přes Dunaj.

Karibské zátiší v Rumunsku.

Manželé Sarıgülovi nás svezli až do Istanbulu.

Nad Marmarským mořem vychází měsíc.

MHD Istabul. Poslední večerní spoj.

Letos začaly turecké železnice brázdit nové rychlovlaky místní výroby.

Prodejna dřeva v Malatyi. To by bylo týpákovek!

Jízdenka na Teheránský expres z Malatyi.

U třetího tunelu visí zřícený osobní vagón.

Moje vízum do Íránu.

Vagón ve vlaku ze Sýrie.

Děti z Tatvanu mávají na vlak.

Náš vlak najíždí na trojkolejný trajekt.

Západ jezera v mlze nad Vanským jezerem.

Americká lokomotiva a ruské vozy v Íránské stanici تبریز (Tabríz).

Interiér íránského jídelního vozu.

1000 riálů.

Výhled z okénka vlaku.

V pět hodin se začíná péct chleba přímo na ulici.

Každou ulici lemuje menší nebo větší potok.

Jedno z teheránských divadel.

Mapka ČD v cestovní kanceláři nás překvapila.

Krásný autobus na krásném nádraží.

Věž svobody z roku 1971.

Jedna z tržnic v centru města.

مشهد se česky jmenuje Mašhad.

Zvláštní výjev na bance nás zaujal.

Za tuhle fotku mě málem zatkli.

Hranici Íránu a Turkmenistánu lemuje dvojitý plot. Zde jsme pronikli do SNS.

Nádraží září, jako celé město, novotou.

Po dlouhé době konečně pořádné koupání.

Aşgabat.

Neobvyklý tuning Čmeláka z ČKD.

Latinka může někomu ještě stále činit problémy.

Také zde jsme cestovali vozy kategorie общий.

Prezident Gurbanguly Mälikgulyýewiç Berdimuhamedow je na všech známkách.

Probuzení na břehu Amyderýi, naproti jí říkají Amudaryo.

Už je to jen kousek cesty přes poušť.

Mir-i Arab madrasah v Buxoře (Buchaře) pochází ze 16. století.

Pohled z hradu na město.

Přehrada na řece Нарын ve městě Ташкөмүр..

Jedinou cestou v údolí je silnice: slouží všem a ke všemu.

Kino Россия, ve kterém jsme sledovali 3D film Мисия Дарвина.

Letecká pošta - rychle a výhodně!

Jedna ze syrových společných fotek.

Poznáte kde leží správné sedlo?

Hyňas prohrál sázku a cpe se kravským lejnem.

Západ slunce nad mrtvými vodami jezera.

Briskní probuzení ve výšce 3532 m.

Tam někde vzadu se skrývají pětitisícovky.

Vrcholovou fotku nemáme, poslední před výstupem je tato.

Je po dešti.

Jedna z mnoha jurt rozesetých po pastvinách.

Spadne nebo nespadne?

Vodácký ráj.

Drobná hostina při čekání na taxík.

Zvláštní dar od Českého lidu.

Je to zvláštní, ale je to zase Lenin!

Stylizovaná jurta v národním muzeu se může chlubit úžasnou ozvěnou.

(Ruské) Kyrgyzské kolo.

Poháry v bistru před kinem (za) moc nestály.

Kyrgyzská vlajka a národní muzeum.

Model sovětského letadla v Ošských zahradách.

Bez komentáře.

Reklama na prezidenta.

Pustatina.

Za hranicemi čekal jak.

Kamion se nakonec s pomocí dozeru prodral sněhem až do sedla.

Nocleh v hromadě přikrývek byl nakonec docela příjemný.

Nejbližší vesnice je 100 km daleko.

Béďa obdivuje interiér jurty, ve které jsme obědvali rybu.

Tisíc podob koka-koly.

Náš první pohled do Afghánistánu z města Хорог.

Na afghánském bazaru je pořádně rušno.

Čaj z Afghánistánu jsem nakonec koupil.

Je libo oční stíny?

Autobus se rozjížděl na kliku.

Staré sovětské telefonní přístroje nahradil stolní fax Panasonic.

Jabloňovými sady vzhůru do nebes.

Největší chleba v Rolfově životě (v mém teda taky).

Stržený most, který společně se srážkou Kamazů zavinil zdržení přes jednu hodinu.

Hybaj ovce, spěcháme na samolet!

Jediná fotka z Душанбе (je vidět trolejbusové vedení).

Náš první milion.

V Ташкенту jezdí zejména československé tramvaje.

Divadlo tentokrát nebylo od firmy Fellner und Helmer.

Moje první opravdová letenka.

Německá elegance se pne k oblakům.

Jednotka ICE na frankfurtském hlavním nádraží.

Zrušená trať Selb - Aš: tudy jsme se vrátili do vlasti.

Příznačný stav pomníku železničních tratí na Ašsku.

Poslední fotka akce: západ slunce nad Jihlavou.