30. Oroheň



V oátek jsem dovezli nafukovací lodě vlakem, autobusem a na zádech do staré dobré zátoky a vpředvečer je ještě stihli nafouknout a spustit na hladinu jezera.

Na ostrov je totiž bez lodě poměrně těžké se dostat. To z něj dělá místo romantické a současně nepřelidněné. Jízda na Prasklý džbán na kanoi má svou neopakovatelnou romantiku.

Letos jsme si mohli díky dronu prohlédnout ostrov i shora.

Celý víkend bylo krásně, a tak jsme se na nádvoří bývalého hradu pustili do vaření a přípravy večerního slavnostního ohně.

Bořis vzhlížející k Doubravce.

Bedýnce se na Orohni určitě líbilo.

V sobotu nesměly chybět závody na lodích kolem ostrova.

Doubravka se vyhřívá v posledních paprscích zářijového sluníčka.

Kdyby to nebyla Liška, usoudil bych, že je to kočka.

Do sbírání smůly a výroby fagule se někteří vrhli s vervou takovou, že se u toho docela ušpinili.

Oběd na vyhlídce nad jezerem.

V soutěži házení nožem zvítězil Ježek. Podezříváme ho, že od loňska poctivě trénoval.

Věčně hladový Kruton a poslední chvíle jeho ubohého kuskusu.

Večeře u „malého ohně“ a příprava na zapálení toho slavnostního.

Tóny písní a kytar se nesou nad hladinou jezera. Jako každý rok, letos už potřinácté na Prasklém džbánu.

V neděli ještě pár okamžiků na osobní rozloučení se s odcházejícím krásným létem roku 2021.

Nesmí chybět návštěva u planoucích bramboříků, které rostou pouze tam, kde se neustále střídá světlo a stín.

Všechny tóny mezi červenou a hnědou. Pohled, který se vrývá přímo do srdce.

Sešlo se nás 12, ale Ježek zmizel v noci ze soboty na neděli, takže u srubu nás stojí už jen jedenáct.

Naše děti jsou dobře stohovatelné, pročež jich do vlaku na zpáteční cestě vejde více, než se zdá.