Okružní jízda do 14 krajů

Následující fotoprocházka vede přes všech 14 českých krajů a zachycuje alespoň to málo, co se mně podařilo na 1400 km naší ďábelské jízdy s Vojtou, Doubravkou a Iličem zachytit svým foťákem.

Kdo zná Pulčiny trošku lépe než čtenář turistické mapy, ví, že trampských tábořišť je tu celá řada. Na jednom z nich jsme schovali úplně první krabičku s bločkem. Jak hezké by bylo skončit cestu tady a u ohýnku přečkat příjemnou noc…

…čas je ale neúprosný, proto jsme seběhli z kopce, vyběhli do protějšího (a pak ještě jednou) a hned zase autem uháněli dál. V Kopřivnici už na nás totiž čekala Doubravka, která se rozhodla k nám opřidat na většinu cesty, abychom nebyli jen dva.

To je základ našeho cestovatelského týmu. Spolu jsme ujeli asi 900 km. Doubravka, já a Vojta společně s rychlošípáckými bločky.

První noc jsme přespali v podzemí hradu Vikštejna nedaleko Vítkova. Místní trampové nás zvali k ohni, ale vstávali jsme za čtyři hodiny a tak nebylo radno se přátelit s nikým kromě vlastního spacáku.

Vojta byl takové naše srdíčko po celou dobu cesty.

Železniční stanici Květnou jsme navštívili prostě jen proto, že je krásná i na konci dubna.

Ještě behem rána jsme stihli zaběhnout od nejbližší silnice do Toulovcových maštalí, kde Doubi osvítilo slunce.

Maštale byly v devět ráno docela prázdné, tak jak jsem je ještě neviděl. Klid probouzejícího se lesa rušil jen zpěv ptáků. Nalákal jsem spolucestovatele do Dudychovy jeskyně, pamatuje si, že tudy šlo prolézt kdysi nahoru. Jenže to mě bylo o 15 let méně a tentokrát se nám to nějak nepodařilo.

Na Sečské přehradě se na nás kromě Doubravky usmálo taky štěstí. Pro umístění zprávy na ostrov jsme potřebovali loď, kterou nám laskavě poskytli skauti z Prahy - děkujeme!

Na přehradě byly totiž zrovna celostátní závody vodních skautů v plachtění. Pátrali jsme po kamarádu Akélovi, ale bylo nám řečeno, že před chvíli odjel zpátky do Pardubic. Mezitím se ale ozývá kamarád Alpín, že by se rád někde připojil - a že, až si rozmyslí, kde, na nás někde počká.

Kovkopecká štola zvaná Mertova díra u Nového Města nad Metují je uzavřená. To nám ale nezabránilo umístit opodál další skrýš.

V Novém Městě nad Metují nám plánovač Vojta dovolil 15 minut na zmrzlinu.

Nad Metují jsme nicméně ještě zůstali a protože se nám nechtělo platit stovku za vstup, vyšplhali jsme se do Teplických skal zadem od řeky. Vrcholová fotka pochází ze skály se stylovým názvem Lokomotiva.

Lázně Kundratice jsou součástí města Osečné, kde jsme před léty tábořili. Výjímečné jsou hlavně díky rašelinové úzkokolejce, která slouží k dovozu bahna od pramene Ploučnice až do lázeňských van.

Obec Noviny pod Ralskem je prodchnutá zajímavostmi. Mimo strašidelných zařízení na dekontaminaci půdy po těžbě uranu jde třeba také o průrvu Ploučnice - několi umělých tunelů v pískovcové skále, kterými se hrne řeka, jež tu kdysi poháněla mlýn.

Zvláštní vodní hrad mně nahání hrůzu ještě teď doma u počítače.

Také zde bylo nutné umístit skrýš. Doubravka přišla při dokumentaci naší práce na zvláštní efekt polooddělané krytky.

Zdánlivě nevinné jezírko pod skalou má i hlubší místa, kde je potřeba k dosáhnutí na římsu udělat bezmála lidskou pyramidu podle Rychlých šípů.

V tunelu Pokratického potoka Vojta zaměřuje polohu za pomocí geodetické stanice, zatímco Doubravka nezaměřuje polohu za pomocí geodetické stanice. Čeká nás ještě jízda do Vroutku, kde před půlnocí nabereme Iliče a pak hurá do opuštěného tunelu do spacáku.

V kalném nedělním ránu před rozedněním vypadal Cechšský tunel při pohledu z loketského tunelu č. 1, kde jsme nocovali, ještě strašidelněji než obvykle. Mrtvej vlak by se tu vyjímal jako nikde jinde.

U rašeliniště v rezervaci Soos a na úzkokolejce zvané Kateřina jsme byli těsně po východu slunce. Doslova jsme nohama stírali rosu na kolejích.

Kdysi tu byla rozsáhlá síť čítající desítky kilometrů rašeliništních úzkokolejek, ze které ale do dnešních dnů přežil jen relativně krátký úsek muzejní dráhy.

Návštěva rezervace Soos byla jednou z mála přestávek na zničující jízdě stále vpřed. Willy Fog by z nás byl nadšen, v obličejích svých spolucestovatelů ale příliš nadšení nevidím.

Nákladiště a zastávka Nový Drahov leží doslova mezi (falešnými) bahenními sopkami. Jinak tu už skoro nic není.

Konečně se směr naší cesty obrátil. Doubravka s Ičem nás opustili a my se s Vojtou vyhýbáme Praze, lízajíce středočeský kraj úklonem směrem k jihu. Pořád čekáme, kdy se připojí ten Alpín.

Také tudy se kdysi proháněly úzkokolejné vláčky. Vojta už na mě ale volá, že musíme jet dál.

Přes Tábor a Zvíkov jsme se stočili na východ a náročný víkend jsme zakončili umístěním posledního stanoviště v Náměšti.

Náročná jízda byla završena, ke hře Po stopách Rychlých šípů zvou Doubravka, Čáp a Vojta plus Soki, který nás jistil z Brna.