Korno potřetí

Vechtrovna Korno má ideální polohu k tomu, abychom se sjeli z různých stran, kde SPJF působí. Ilič přijel z Plzně, Anežka z Českých Budějovic, Sova, já a Drobek z Brna a Očihi z Nesovic. Počítali jsme také s Nancy z Nejdku, kvůli které jsme se vlastně vydali tak daleko na západ, ale zlý osud jí zkřížil cestu, a tak nás zbylo pět a půl (protože Anežka musela v sobotu na školení do Prahy).

Sešli jsme se všichni v útulné místnůstce vechtrovny až pozdě večer v pátek, v době, kdy Berounku protékající za okny již halila mlha a tma. Hned v pátek jsem taky vysvětlil pravidla hry Investice, pro kterou jsem připravil hrací plán a ostatní nastříhali barevné lístečky. Jejich vylepením každé dvě hodiny (kromě noci) mohli hráči, představující impéria 19. století, provádět různé akce od investice do vzdělání, přes podporu jiných zemí až po zbrojení a válku. Zpočátku pomalá hra nakonec vygradovala v psychologické drama, které nám sebralo mnohem víc času, než jsem původně odhadoval.

Většinu zbývajícího času, který jsme nestrávili v terénu, zabrala tvorba táborové kroniky. Já, Drobek, Ilič a Očihi, kteří jsme se tábora Abandonis přímo zúčastnili, a Sova, který nás jistil zpovzdálí, jsme dali dohromady plných 70 stránek zápisů, fotek, výstřižků a dalších taškařic, takže kronika se významně přiblížila svému dokončení.

A když bylo zrovna světlo, vyrazili jsme do terénu - pod jeskyni Koda, do jeskyně Martiny, na hradiště Tetín a ke stejnojmennému hradlu a nakonec zpátky do Srbska, konečně po létech prozkoumat slovutný hotel Český kras.

Na zpáteční cestu jsme se vydali v neděli v poledne a po cestě jsme ještě ve vlaku stihli dát dohromady dva úkoly do dlouhodobky Nemesis na březen.

Malinká budova hradla Korno se krčí pod skalami na dolním konci Císařské rokle. Hradlař právě na návěstidle rozsvítil zelenou.

Vechtrovna se nachází v bezprostřední blízkosti dráhy, kde celou noc duní těžké vlaky. Jek pak docela jasné, o čem se musí člověku zdát.

Vechtrovna Korno zevnitř. Sova je na tahu ve hře Investice a rozmýšlí, zda uzavřít mírovou smlouvu, začít zbrojit nebo dál investovat do školství a obchodu.

Očihi. Robustní postava imperiálních dějin a válečný štváč, který sice nikdy neprohrál žádnou válku, ale taky nevyhrál celou hru.

Nevinný pohled Iličův. Vypadá, že neumí do pěti napočítat, ale vyhrál Investice tím, že se vždy přidal na správnou stranu.

Anežka vypadala, že se jí s námi na kornu líbí. Ráno tam už ale nebyla.

Očihi - rozený vůdce, který se chopil mapy a hodlá se chopit i tábora Nemesis.

Kde že je ta jeskyně Koda? Očihi s Iličem učí Čápa orientaci v mapě. Nebo to bylo naopak?

Jedním z nejvýše položených domů v osadě Koda je vodní mlýn. jeho neobvyklá poloha na kopci je dána silným pramenem a speciálním systémem dvou nad sebou v podzemí umístěných vodních kol, která umožňují využít výškový rozdíl oproti dnu údolí.

Stěžejní část výpravy. Chybí Anežka, která odjela na zdravotnické školení do Prahy, a Čáp, který stojí na druhé straně objektivu.

Jeskyně Martina je jako většina dalších uzavřena proti zvědavcům. Nakouknout (a přespat) lze alespoň do vymletého vstupního otvoru.

Kdo o ní neví, nanajde ji snadno. K jeskyni Martině žádné cesty nevedou.

Autor článku při průzkumu bezejmenné jeskyně nad vesnicí Tetín.

Jeskyňáři tu odpracovali neuvěřitelně mnoho práce. Improvizovaná prkenná svážnice sloužila k tahání těžké vápenné mazlavé hlíny ven z podzemí.

Ó hlubinný netvore, ó hlubinný netvore, ó hlubinný netvore, vylez ze své díry.

Vesnice Tetín při pohledu od jihu - z lesa.

Zombie Škoda 110 musí nahnat strach každému motoristovi klasického střihu.

Kostel v Tetíně, nedaleko hradiště, kde byla dvěma Vikingy: Tunnou a Gomonem zavražděna svatá Ludmila.

Tady to bylo. Pohled z hradiště Tetín je docela stejný jako v 9. a 10. století. Přímo tady byla v roce 921 zavražděna první česká svatá - Ludmila. Jen ty pásy kolejnic jsou o něco mladší.

Trať, která spojila Prahu s Bavorskem, přeťala údolí v roce 1861. Hradlo Tetín - malinký bílý domeček u kolejí - vzniklo mnohem později.

Jak asi vypadala Berounka (tehdy nazývaná Mže) v roce 900? Proplouvaly pod skálou místo vlaků vory se dřevem a dalším zbožím? Vedla po rozbahněném břehu obchodní stezka? Hořely kolem ohně dřevorubců a milíře uhlířů nebo skály pokrýval doposud panenský prales?

Jednotka 471 alias ešus právě projíždí okolo hradla Tetín.

Teta.

Dráha byla vystavěna bezpečně, na vysokých náspech nad řekou, tak, aby ji neohrozily ani opravdu velké povodně.

A zde je hradlo Tetín ve své plné kráse. Nevede sem silnice a vlaky tu už taky nezastavují - hradlaři sem chodí po rozbředlé cestě podél řeky asi 2 km pěšky.

Hradlo Tetín: ochotný hradlař se mnou prohodil pár slov o provozu a nechal se zvěčnit do železniční encyklopedie Správným směrem. Sedm hradel mezi Prahou a Berounem se ještě prý na zrušení nechystá a tak můžeme jejich titěrné domečky s romantickými zvonky obdivovat ještě pár let.

Lom Alkazar jsme prozkoumali již dříve. Dnes jen pohled přes rychle proudící vody Berounky a jdeme dál.

Romantická římsa a štola do další části úžasného lomu Alkazar.

Přestože oficiální zdroje uvádí jako léta stavby tratě z Prahy do Brodu v lese letopočty 1861–1862, druhá kolej byla zřejmě vystavěna později. jak svědčí nápis na druhém oblouku propustku u Srbska: 3. 9. 1890.

Na břehy Berounky už také zaútočili bobři.

Sobotní podvečer jsme věnovali roky chystanému průzkumu hotelu Český kras.

Před hotelem už řadu let leží rotační biokontaktor z nedokončené čistírny odpadnách vod.

V Srbsku mají ulici, jejíž název potěší snad každého fotografa.

Loučíme se pohledem na nalezené Lidové noviny ze 7. května 1990. Za těch necelých 27 let se společnost neuvěřiteleně posunula - jako obvykle nečekaným směrem.