Že je areál Vitky částečně v troskách, jsem zjistil už před dvěma roky, nicméně tehdy nebylo možné do areálu proniknout a tak jsem se musel spokojit s pořízením několika fotek přes zeď. Po vyhlášení konkurzu a ukončení výroby v areálu koupil objekty nový majitel, který doslova ukradl, co se dalo (historické stroje, dřevěné trámy, kovy) a  | | Nenápadná rezavá branka v křoví jako by mě zvala k prohlídce. Se zatajeným dechem procházím do obdivuhodného areálu. |
|  | | Zamrzlá čistírna odpadních vod. |
|
následně za záhadných okolností zmizel. Bližších podrobností se mně dosud nepodařilo dopátrat ani z novin, oficiálních zdrojů ani při rozhovorech s místními lidmi, kteří však všichni hořce nesou zánik průmyslové chlouby, díky němuž se Brněnec doslova proměnil v město duchů. Továrna, která ve svých okrajových částech plynule přerůstala v obec (některé ulice se doslova noří do továrny, silnice i řeka prochází skrz ni a některé secesní vilky sloužily rovněž k výrobě) zaujímá víc než 50 % brněneckého intravilánu a tovří všechny jeho dominanty - nyní obrácené v trosky.
 | | Laboratoře vypadají, jako by z nich (nepořádní) chemici odešli včera. |
|  | | Když se slunce schovalo za mraky, vynikla ponurá atmosféra prostoru mezi koncentrákem a fabrikou naplno. |
|
Plním tedy svůj slib, daný 15. září 2011 a přináším dalších pár obrázků z továrny, do které jsem se dostal vlastně náhodou.
 | | Ani Vitka nebyla ušetřena řádění primitivů, jež si nenechali ujít příležitost leccos zničit a znečistit. |
|  | | Přesto mají dílny návštěvníkovi stále co nabídnout k podívání. |
|  | | V umývárnách skučí meluzína, mladší sestra lednového vichru. |
|
 | | V sousední Moravské Chrastové došlo poslední říjnovou noc roku 1938 při obsazování pohraničí německou armádou k mimořádné události - Němci v rozporu s Mnichovskou dohodou překročili vytýčenou hranici budoucí 2. republiky a zabrali Moravskou Chrastovou. Bleskově začala obranná akce Československé armády, které se podařilo od 3. hodinny ranní zformovat z rozptýlených jednotek 13. pluku formaci, která do 9:00 dobyla obec zpátky za ztráty 4 vojáků, jejichž pomník dnes v Moravské Chrastové stojí. |
|
Onen lednový den jsem vyrazil do Březové nad Svitavou vlastně za úplně jiným industriálním cílem. Fotil jsem vlečku do bývalého koncentračního tábora a bloudil džunglí zmrzlých kopřiv v bažinách podél Svitavy, když můj pohled padl na rezavou, vyzývavě otevřenou branku vedoucí k tovární čistírně odpadních vod a kotelně s ohromným komínem. Chvíli jsem se rozmýšlel, ale pak jsem vkročil a přede mnou se otevřel neuvěřitelný svět zpustlých hal, prázdných nádrží a opuštěných průchodů. Nikdo mě nevyhnal a čím jsem byl v areálu hlouběji, tím víc mě lákal a vtahoval do svého nitra. Nakonec jsem ve Vitce strávil 6 hodin, rozhodnut pevně, že se znovu vrátím (což se také stalo).
 | | Pohled zpátky k severu na budovy, které byly v roce 1944 součástí vybudovaného koncentračního tábora Oskara Schindlera určeného Židům pracujícícm ve zdejší továrně. |
|  | | Duben: měsíc bezpečnosti práce. |
|
 | | Filmaři se při natáčení známého Spielbergova filmu Schindlerův seznam dopustili řady nepřesností. Pomineme-li neexistující elektrifikaci dráhy, po které ve filmu přijíždějí Židé (film se točil v Polsku), je na snímku vidět další železniční nesrovnalost. Odhalíte ji? |
|  | | Správně odpověděli ti, kdož si uvědomili, že Brněnec patřil k říši, tj. nápisy nebyly dvojjazyčné, ale pouze německé (a i kdyby v říši nebyl, němčina zaujímala vždy první místo) - přestože totiž v říjnu 1938 Moravskou Chrastovou československá armáda ubránila, byla oblast později v listopadu v rámci 6. záboru připojena k říši. Stanice se navíc jmenovala úplně jinak, jak dokládá výřez z jízdního řádu z roku 1944. |
|
Od moerní části textilky jsem se po chatrném mostku přes řeku dostal do míst bývalého koncentráku a Schindlerov fabriky, kterou jsempostupně, kousek po kousku, patro za patrem procházel od severu k jihu. V opuštěných laboratořích ještě na pracovních stoleh stály prázdné aparatury a skříně byly plné chemikálií (kromě těch, které někdo vysypal a zničil) a knih. Hodiny se zastavily stejně jako ostatní stroje, většinou však již odvezené a občas mě vylekalo vrzání pantů zrezivělýh dveří hnaných lednovým větrem. Nakonec jsem došel až k nejstarší části továrn za silnicí, kde stržené šestipodlažní budovy formují hrůzostrašné kulisy zmaru a zániku. Zde není bezpečno se pohybovat, jen holubi hnízdící na římsách osiřlé fasády před strženou budovou mohou pozorovat bez obav nekonečné moře trosek coby svědectví zmru českého hospodářství na počátku 21. století.
 | | Na plánku jižní části areálu, převzatém ze sbírky PaedDr. Jitky Gruntové (zdroj zde) je vidět oblast koncentračnho tábora i výrobních provozů. Všechny tyto objekty byly v lednu 2014 volně přístupné. |
|  | | V roce 2000 ještě Vitka vyráběla a tak byl důvod k oslavám. V rámci výročí vznikl i tento vyšívaný ubrousek. |
|
 | | O pár let později zbyly z továrny jen trosky. Pro exploataci cenných částí továrny nebylo zapotřebí ani zbourání obvodových zdí a ty proto trčí na dně údolí jako výmluvné memento zkázy českého průmyslu. |
|  | | Sbohem Vitko! |
|
Podrobnosti o historii a podobě Vitky postupně doplňuji v tomto článku.
|
