Hlavní stránka |
Škola |
Doprava |
Táboření a kluby |
Reportáže |
Fotografie |
Témata |
Ostatní |
Rozcestník |
Ke stažení |
Sázky |
Návštěvní kniha |
Kalendář |
Kontakt |
|
Brno-Slatina (žst) |
PopisStanice Brno-Slatina na Vlárské dráze (Brno - Veselí nad Moravou) je první stanicí za brněnským hlavním nádražím při jízdě Komárovskou spojkou (mimo stanici Brno-Židenice) a současně poslední stanicí v Brně. Je ukrytá mimo hlavní městské třídy na samém jihovýchodním okraji města při ulici Drážní a do roku 2010 se přímo na okraji stanice nacházel jeden z posledních dvou železničních přejezdů se závorami ve městě (poslední byl ve stejném roce zrušen na jižním zhlaví stanice Brno-Horní Heršpice). Do stanice jsou zaústěny celkem čtyři vlečky:
Osobní vzpomínkaNa nádraží ve Slatině mě dlouho nic netáhlo. Leželo nejdál od školy, do které jsem každá den do Brna dojížděl, kdybych jej měl ukázat na mapě, ani bych nevěděl, kde vlastně leží. Přivedla mě k němu vlastně až zvláštní náhoda. Bylo to přesně 10. září roku 2002, kdy jsem se rozhodl, že založím svoji sbírku lepenkových jízdenek. Ty přestaly platit teprve nedlouho předtím a proto bylo nejjednoduším, i když pracným způsobem, jak se k jízdenkám dopídit navštěvování železničních stanic, ve kterých tehdy byly ještě skoro všude otevřené pokladny. Postupně jsem s prosbou navštívil pokladny v Židenicích, Řečkovicích, Králově Poli a v Heršpicích i Chrlicích, ovšem bez úspěchu. Zbývala jediná stanice - Slatina. Na dalkou cestu na samotný okraj města jsem se tehdy domluvil s kamarádem Milanem Ducháčkem, se kterým jsme v pošmourném podzimním dni zamířili trolejbusem někam do tmy, abychom se po chvíli bloudění vynořili před slatinským nádražím. Vysoké a strohé topoly naproti tovární zdi šuměly a působily tak nějak odmítavě, jinak bylo úplné ticho. Dveře do čekárny vrzly a pokladna už byla samozřejmě zavřená. Zbývalo zaťukat na výpravčícho a zeptat se, jestli náhodou neví on sám o nějakých zapomenutých jízdenkách z minulého století.
A tehdy se na nás usmálo štěstí. Výpravčí byl mladý, jen o pár roků starší než my a nejen, že nás nevyhodil, pozval nás do dopravní kanceláře, k nádhernému na zeleno natřenému pultu elektrodynamického zabezpečovacího zařízení, do místnosti, z jejíchž oken se rozlévalo světlo do okolní tmy. Občas zazvonil zvonek, pan výpravčí zatočil klikou induktoru a pronesl pár zaklínadel do telefonu. Jako kluk taky sbíral jízdenky. Má jich několik set a klidně nám většinu své sbírky daruje! Na chvíli se mně tehdy zdálo, že jsem se ocitl někde v ráji. Co slíbil, tehdy mladý výpravčí také splnil. Domluvili jsme si schůzku a tak jsem jednu podzimní noc mohl strávit skoro celou s ním v dopravní kanceláři. Naučil jsem se, jak postavit vlakovou cestu, udělat zápis do dopravního deníku, točil jsem klikou, obdivoval dálnopis a sledoval projíždějící vlaky. Zážitek, na který železniční fanda nikdy nezapomene. A domů jsem si odnesl krabici od bot plnou lepenkových jízdenek z nejrůznějších stanic. Takovou radost člověk prožije jen párkrát za život. Pan výpravčí už na stanici není. Přeložili ho kamsi do jižních Čech a kontakt s novým kamarádem se přetrhl. Výdejna jízdenek je zrušená a kdo ví, zda tu ještě dopravu řídi tím krásným elektrodynamickým zařízením. Ale vždycky, když projíždím přes Slatinu, vzpomenu si na svůj splněný klukovský sen tehdy v sychravé podzimní noci na konci města. Zdroje
Článek na dané téma si můžete přečíst rovněž na serveru Správným směrem.cz Článek ze dne 18. 6. 2014 byl naposledy upraven dne 26. 8. 2023 a zobrazen celkem 13636×, naposledy dne 19. 4. 2024 v 16:56.
|
Autor: Jan Masař ... pro pana Kalinu. | Čas: 31. 1. 2020, 16:7 | |
Hezký den,pane Kalina.Jmenuji se Jan Masař a moc děkuji za skvělý materiál na netu.Hlavně kolem Maloměřic a Židenic.Hodně mi to pomohlo při zdokonalení železničního zeměpisu ke starým lepenkovým jízdenkám v okolí ,kterým jsem vášnivý sběratel.(vy možná také) víz Brno Slatina.Rád bych vás požádal o informaci zda máte zájem i o výměnu starých lepenkových jízdenek.S pozdravem Jan Masař / Hulín. | ||