Wladimirow

Statek z roku 1851 na velmi špatně přístupném místě uprostřed polí představuje enklávu na čase tak nezávislou, že se jeho název dodnes píše podle 200 let starého pravopisu s dvojitým W. Dostat se sem veřejnou dopravou či na kole je složité, proto jsme spojili příjemné s užitečným a naposledy vyrazili luxusním Nissanem od Doubravčina strýce Romana, než bude prodán a prožili jsme krásný letní večer na zádumčivém místě.

Příjezdová cesta k Wladimirowu vede prakticky pouze od Sokolnic. Ze strany od Brna se sem přes pole dostává velmi obtížně.

Statek je tak starý a změny okolního světa sem doléhají tak málo, že se jeho název dodnes píše ve starém českém pravopisu podle Dobrovského (z roku 1809), tedy s dvojitým W. A to přesto, že už v roce 1850 reforma stanovila, že v češtině se bude používat jednoduché V. Sem za celý rok nový pravopis vůbec nedorazil. A vlastně sem nedorazil dodnes.

Od civilizace je Wladimirow odříznut ohromnou rozvodnou a nově také sluneční elektrárnou. To z něj činí vskutku ideální místo pro nějaký horror v britském stylu.

Čtvercovým půdorysem se podobá dalším statkům v úrodné a ploché krajině jihovýchodne od Brna. Narozdíl od Zeleňáku nebo Jaloviska sem však (pokud je mi známo) nikdy nevedla úzkokolejka pro odvoz zemědělských produktů.

Už je tomu pár měsíců, co odsud lidé odešli a statek tak zeje prázdnotou. Nemá pořádný plot a dveře nejsou zamčené. Pozn. z budoucnosti: od roku 2022 je statek v rekonstrukci a využíván.

Zadní půčeli hlavní budovy. Mírně nám to tady připomíná nejstarší nádraží u nás na drahách z Břeclavi do Brna a do Přerova.

Pohled na hlavní budovu shora.

Většina zemědělských budov v pobočných křídlech se rozpadá.

Tašky buď padají samy nebo je snad někdo zkouší i snášet. Možná čeká budovu demolice, možná rekonstrukce.

Potěšily nás tašky z Kohnovy cihelny v Brně.

Hlavní budovu snad před léty někdo začal rekonstruovat. Práce ale nebyly dokončeny a nyní je tu pusto. Pozn. později se rekonstrukce opět dala do pohybu.

Pohled na hlavní budovu z chléva na protější straně.

Neumíme rozpoznat, jaké zvířectvo se v chlévech chovalo, snad to byly kravíny nebo vepříny. V roce 1851 tu ale klidně mohly žít také ovce, protože Brno bylo vlnařským centrem.

Stájové cihly se žlábky sloužily zřejmě k odvodu močůvky. Tedy pokud byly položeny všechny ve správném směru i sklonu, což zde činilo dělníkům jisté problémy.

Z některých chlévů a hospodářských stavení už je zase vidět na hvězdy nad hlavou.

Pod Wladimirowem se nachází i sklepy. Nezdráháme se je ale nazvat nerozlehlými.

Účel sirény nad zemědělským statkem si jen domýšlíme.

Doubravka se vyhřívá v paprscích červencového sluníčka. Blíží se čas odchodu.

Ušlechtilý vůz Nissan Maxima se šestiválcovým motorem nás nakonec odvezl zpět do města. Příště ale zase raději vlakem.

Sbohem Wladimirowe.