Z Tarzánie do Opavy

V soboru byla Doubravka v Tarzánii a na návštěvu za ní přijeli mamka, sestra a kamarád Marian. Neváhala nás vzít nejen na klasické lanové trasy, ale ani na obávané atrakce zvané kat a powerFan. Ze skoku z třináctimetrové výšky a takřka volného pádu propadlem do korun stromů je mně dodnes poněkud úzko.

Tím ale hrůzy tohoto víkendu neskončily. Po přespání v dešti, zimě a pod plachtou u Malé Ráztoky se Doubí v neděli opět pokusila pracovat, ale návštěvníci se zrovna nehrnuli a před polednem přišel rozkaz to zabalit. Vyjeli jsme do Opavy, kde jsme si chtěli udělat hezké městské nedělní odpoledne, ale díky dešti jsme nakonec skončili v kině na promítání dokumentu V síti. No a nakonec jsme strávili depresivní noc opět pod plachtou, tentokrát na dohled od Děhylova.

Liduše a Doubravka po společném střemnohém pádu do prázdna na atrakci zvané familiárně kat.

Děvčata Horákova se lanových překážek (na rozdíl ode mě) nebojí.

Doubravka krátce odpočívá na jednom z desítek stanovišť na nejtěžší, černé, trase.

Liduše už tam skoro taky byla, ale cosi se zvrtlo. Ještě, že jsou v Tarzánii všichni řádně jištění.

Tahle zdánlivě jednoduchá překážka patří spíše k těm obtížnějším.

Paní instruktorka na svém trůnu v korunách stromů.

Nejděsivější hrůzou je v Tarzánii takzvaný power fan. Zařízení, které umožní člověku skočit volně z výšky 13 m a pouze tenkým lankem na úvazku jej před dopadem přibrzdí pomocí větrné brzdy na snesitelnou rychlost.

Marian se odvážil k prvnímu skoku poměrně rychle (mně to zabralo více než hodinu).

Marian s Doubravkou na katovi.

Na noc jsme zatábořili v údolí potoka Malé Ráztoky. Střídavě ovšem pršelo, takže jsme jen smutně vyhlíželi zpod plachty.

Po zrušení nedělního programu jsme se raději vydali na výlet. V rozumné vzdálenosti se nachází Opava, kam jsme zamířili z Frenštátu vlakem. Pršet ale nepřestávalo.

Z původní 1000 mm tramvajové sítě v Opavě zbylo jen pár kousků kolejí, coby připomínka lepších časů. Dnes by se po nich mohl prohánět třeba mravenečník alias špion od Františka Skály…

Narozdíl od modernío nákupního centra na místě Bredovy továrny zeje skutečný obchodní dům Breda prázdnotou.

V Nové sladovně jsme si dali cosi mezi burgerem, sendvičem a kološvárským zelím. Bylo toho dost za slušnou cenu a bylo to moc dobré.

Na závěr dne jsme zašli do kina na kontroverzní dokument V síti o obtěžování školaček na webu. V neděli večer nás v kině bylo celkem sedm.

V pondělí brzo ráno jsem se vydal sám na cestu domů z Děhylova. Doubravka zůstala v lese u Dobroslavic a já po cestě ztratil celtu.