Festival RE:PUBLIKA

Samotná výstava mě už několik týdnů lákala, protože pociťuji dlouhodobě jakýsi nedostatek akcí až snad určitý dluh k výročí tak významnému jako je 100 let samostatného Československa. Haly na výstavišti sice obsahovaly nemálo zajímavých exponátů, ale přesto působily, především ve srovnání s Československou výstavou před devadesáti léty, dojmem spíše poloprázdným.

Deset let po vzniku nového československého státu se na stejném místě - nově vystavěném brněnském výstavišti - konala velkolepá výstava, kde české, slovenské, německé, židovské, maďarské a rusínské firmy prezentovaly své vynálezy, výrobky a objevy, tehdy na vrcholu umění a vědy. Po devadesáti letech zbyla z výstavy v roce 1928 jen lehce nepříjemná pachuť - přestože cíl letošního festivalu byl od začátku skromnější než původní velkolepá exhibice, srovnání se vkádalo v každém koutě poloprázdných výstavištních pavilonů. Československo je rozbité, firmy světového jména zanikly a nových je jen pomálu a namísto špičkového umění se na plátno promítal devadesát let starý film. Jako by chtěl někdo říct, že tady dobře už bylo?

Vítá vás festival RE:PUBLIKA, poloprázdné výstaviště a hloučky postávající u stánků s nápoji.

Na výstavbě pavilonu A se ve 20. letech 20. století podílel můj pradědeček. Zajímalo by mě, co by na dnešní výstavu říkal.

Jednou z nejzajímavějších částí festivalu byla výstava knih za posledních 100 let. Každý rok jedna kniha, což se Kateřině velice líbilo.

Mezi 100 nejlepších knih za posledních 100 let se v roce 1940 propracovala také Foglarova Záhada hlavolamu.

Plastika Tomáše Garrigue Masaryka ve tvaru prolézačky od Maxima Velčovského má jednu zásadní nevýhodu: nesmí se po ní lozit.

Avant Garde.

Drobek v prvorepublikovém hávu.

Moc ji to nebavilo, takže odešla dřív.

Po zbytek času jsem číhal v zrcadlovém labyrintu na náhodné slečny, abych je nenápadně vyfotil v nějakém odrazu.