Hlavní stránka
Škola
Doprava
Táboření a kluby
Reportáže
Fotografie
Témata
Ostatní
Rozcestník
Ke stažení
Sázky
Návštěvní kniha
Kalendář
Kontakt
Home
Česká verze. English version. Российская версия.
Deutsche Version. Wersja polska.
Jméno:
Heslo:

Nová témata:

Černovický potok (přítok Ivanovického potoka)
Modřický náhon
Železniční trať Břeclav–Znojmo
Pivovarský sklep za Kollárovou ulicí
Tramvajová vlečka Jablonec nad Nisou - pivovar
Úzkokolejka lomu Stöffel v Enspelu
Manská elektrická dráha
Snaefellská horská dráha
Úzkokolejka na pile ve Výprachticích
Železniční trať San Salvador – Santa Tecla
Fotka

Noc s Andersenem s Foglarem


23. 3. 2018
Noc s Andersenem je letos spíš s Foglarem! Nejsem si sice jist, jak je to možné, zvlášť když se tito dva veliákáni dětské literatury nikdy nepotkali (a ani nemohli, jejich životy dělí „mezera“ celých 32 let), nicméně v našem foglarovském sdružení tato událost způsobila přímo pozdvižení.

Noc s Andersenem je aktivita, kterou v roce 2000 jako první vyzkoušela knihovna BBB v Uherském Hradišti, dlouhodobě spolupracující také s naším Sdružením přátel Jaroslava Foglara. Děti mohly přespat v knihovně, kde jim ochotné knihovnice předčítaly úryvky ze zajímavých knížek - takových, při kterých se krásně usíná.

Co by na to asi říkal slavný spisovatel? Myslím, že by se Jaroslav Foglar přinejmenším divil, v jaké společnosti se to ocitl. O Josefu Čapkovi s Hansem Christianem Andersenem ani nemluvě.
Co by na to asi říkal slavný spisovatel? Myslím, že by se Jaroslav Foglar přinejmenším divil, v jaké společnosti se to ocitl. O Josefu Čapkovi s Hansem Christianem Andersenem ani nemluvě.
Jedna z pěti připravených her spočívala v zapamatování si barev a vybarvení obrázku Rychlých šípů. Vojta jako dráb dohlíží na snaživé žáčky ze ZŠ Prštice.
Jedna z pěti připravených her spočívala v zapamatování si barev a vybarvení obrázku Rychlých šípů. Vojta jako dráb dohlíží na snaživé žáčky ze ZŠ Prštice.

Během následujících let se díky dobrému nápadu projekt rozšířil a obohatil tak, že v současnosti děti přespávají jednou do roka v desítkách knihoven a škol v Evropě i mimo ni a kromě samotného čtení úryvků z knih jim knihovníci a učitelé připravují také zajímavý program, spojený pokaždé s jiným autorem či autorkou dětských knížek. Noc s Andersenem se koná v období okolo 2. dubna, který je nejen datem narození Hanse Christiana Andersena, ale také mezinárodním dnesm dětské knihy.

Jedna fotka pro našeho kamaráda, který letošní jaro přivítal v Americe.
Jedna fotka pro našeho kamaráda, který letošní jaro přivítal v Americe.

Vzhledem k tomu, že v roce 2018 přišla řada také na Jaroslava Foglara, na páteční večer 23. března 2018 jsme byli osloveni s žádostí o pomoc při přípravě programu hned z pěti škol a knihoven po celé republice. V rámci časových a dojezdových možností jsme se pokusili vyjít vstříc co nejvíce z nich, a tak si kolegové z pražské pobočky SPJF rozebrali Čechy a na naši brněnskou skupinu vyšla skoro celá Morava (Ostravsko ošéfoval kamarád Kosťa).

Na snímu není loutkové divadlo - naopak autor článku vysvětluje dětem pravidla hry Ulčovky.
Na snímu není loutkové divadlo - naopak autor článku vysvětluje dětem pravidla hry Ulčovky.
A zde již děti pravidla pochopily a vrhají se na zoufalého autora článku, který mezitím utekl mimo záběr.
A zde již děti pravidla pochopily a vrhají se na zoufalého autora článku, který mezitím utekl mimo záběr.

Já a Vojta jsme měli namířeno do Prštic, kde paní učitelka Drábková připravila pro asi třicítku dětí foglarovský program a my jsme k němu přispěli šesti hrami na téma Rychlých šípů. Svoji premiéru si tu taky odbyly figuríny (ještě nedomalované), které jsme vyráběli na začátku března v Praze - Jarka Metelka byl u tabule bombardován míčky. Na to navázalo vybarvování obrázku RŠ, Ulčovky, jezení rohlíků na čas a na závěr vyndávání ježka z klece, kterého si vítěz klání odnesl. Večer byl intenzivní a dlouhý, takže když jsme kolem půlnoci přijeli domů, byli jsme unaveni nejméně tolik jako prvňáci až čtvrťáci z prštic, kteří zatím ve svých snech brouzdali knižními Stínadly.

Zlatým hřebem bylo vyndávání ježka z klece, které se protáhlo do pozdních nočních hodin.
Zlatým hřebem bylo vyndávání ježka z klece, které se protáhlo do pozdních nočních hodin.
Pavouk, podle kterého Vojta vedl poslední hru, je nějak zkorumpovaný. Nejen, že zápas Emy a Terezy vyhrál Kája (?), ale Čáp byl kontumačně vyloučen jako lichý už po třetím kole. On mně ten měřák škodí už odmala!
Pavouk, podle kterého Vojta vedl poslední hru, je nějak zkorumpovaný. Nejen, že zápas Emy a Terezy vyhrál Kája (?), ale Čáp byl kontumačně vyloučen jako lichý už po třetím kole. On mně ten měřák škodí už odmala!

Zpět

Komentáře:

Jméno autora:
Email (nebude zveřejněn):
Komentář:
Sem napiš slovo Adamov:




Stránka:

Náhodné foto:

Náhodné foto.


Místo: Brno. (CZE).

Datum: 24. 2. 2013

Poslední komentáře:

Autor: Daja
Text: Dnes - 2. 6. Jsme tam byli cca po 4 letech. Hrůza, vše zničené, do plàče. Zrovna si tam hráli nějacï kluci na vojàky, evidentně usměje rušili. Umělá okna rozbità, v jídelně to hlavní okno jen velká díra, všude hrozný binec, do jednoho z bývalých pokojů se jen chodí chcàt - hrozné-------na netu jsem našla,že teď patří společnosti se základnímk apitálem 10 000 -odsouzeno k zániku. Nikdo tam nehlídá, to už není urbex, ale na zbouráni.
Číst

Autor: světla sytařová
Text: Samotná budova výhybkárny Brno - Černovice je kouzelným místem nad ruchem přilehlé čtyřproudové výpadovky z Brna na východ. Hodně připomíná staré Židenice postavené v neoromantickém stylu v dobách, kdy se rozmáhal židenický a zábrdovický textilní velkoprůmysl a dělníci potřebovali dobré bydlení poblíž. Ne že by právě blízké nádraží Brno - Černovice nechrlilo dennodenně tisíce dělníků ze vzdálenějších obcí, kteří dojížděli na směnu do nových podniků podél řeky. A následně se vracejících domů k rodinám na venkově toutéž dopravou. Také nádraží v Brně Židenicích si zažilo a zažívá období, kdy je maximálně vytížené. Připomínám si hlavně období, kdy příjezdové a odjezdové nádraží byly na různých místech Jedno u dnešního viaduktu na bývalé Karlově ul. poblíž Židenických kasáren a druhé směrem do Brna u závor na Cejlu, kde byla také zastávka staroslavné Tišnovky.
Nemohu souhlasit s autorem článku, že černovická budova na odbočce nepobrala mnoho krásy. Člověk tam musí přijít a umět se dívat novýma očima a hledat tu skrytou krásu. Například schůdky, nebo zábradlí v zahrádce působí velice domácím dojmem, jako něco, hm, jako z obrázků v dětských pohádkách o nádraží, které malovala paní Zmatlíková, ano tak nějak bych to popsala. Má to kouzlo starých časů, pro milovníky a znalce brněnských nádraží velmi přitažlivé. Ovšem ti, kdo tam chodí nejvíc jsou lidé s pejsky, mládež a snílci.
Za pozornost by měl stát i pomník stavitelům Vlárské trati, který je tam záhadně schován a neopečováván. Jistě by si zasloužil nejméně dvakrát do roka obsekat, obmýtit a odklestit a očistit. Pomník, který není vidět je jednoduše neviditelný. Já vím, že k němu nevedou žádné cestičky, což je škoda, ale kdyby byl umístěn o něco blíže k ruchu města, jistě by byl lepší připomínkou toho, kolik práce taková trať dá, než je postavěna.
Číst

Autor: tomavendy
Text: Funguje horní hotel přestavěný na apartmány, bazen tu není. Stále jsou v okolí nezbořené budovy.
Číst

Autor: František Jeřábek
Text: Ahoj Láďo ještě pamatuji Kolena Pavla z Olomouce Lexa Frič Vokrinek
Číst

Autor: Lukáš Krejčí
Text: Dobrý den, rád bych se zeptal, zda je možné použít některou z Vašich fotografií ke své diplomové práci.
S pozdravem
Krejčí
Číst