16. 5. 2015
| Jak jsme se domluvili v zimě, s příchodem jara jsme společně s Terkou, Eunikou, Nelleke, Pavlem a Zuzkou zamířili do Nového Města nad Metují, abychom strávili víkend v probouzející se přírodě, ale taky trošku ve městě a podzemí. A protože jsem v Nováči byl jen jednou před léty, bla to pro mě také výprava průzkumná. |
 | | Panorama Nového Města nad Metují zhruba od Husovy lípy. |
|
 | | Kostel, hřbitov a zvonice ve Slavoňově. Při troše štěstí lze proniknout do všech tří. |
|
 | | Eunika na lávce před Mertovou dírou. Podle pověsti vedla štola až do novoměstského zámku. |
|
|
Od prvních okamžiků se nesl víkend ve východníh Čechách ve slavnostně jarním duchu. V pátek 16. května jsem už za tmy vystoupil na nádraží v Novém Městě nad Metují, abych prošel usínajícím městem, okolo první české továrny na hodinky, přes ztichlé náměstí a Metuji na dně skalnatého údolí a na druhém konci vyšel z města a jal se hledat malou skupinku kamarádů ukrytou kdesi pod čerstvým listím stromů, které intenzivně voněly jarem. Nejprve jsem ucítil kouř ohně a až po chvíli našel tři tiše promlouvající postavy u kamenného pomníku nad městem pod Husovou lípou.
Sobota se nesla ve znamení průzkumu okolí města a míst, jimiž kráčely dětské botičky malé Terezky Kalábové. Prohlédli jsme si urbexově opuštěné koupaliště na kraji města a novoměstský zámek se všemi jeho zákoutími, kam až se dalo prolézt, včetně upravených zahrad (tam jsem nikdy předtím nebyl) obdařených výtvory slovutného architekta Dušana Jurkoviče.
Pokračovali jsme kolem městské části s podivným názvem Spy a dále údolím Janovského potoka až do zajímavé vesnice Slavoňova. Ještě předtím jsme si dopřáli na břehu Zákravské přehrady občerstvení, za které by se nemusel stydět ani Édouard Manet (nicméně děvčata zůstala plně oděna, vysvlékl jsem se jen já za účelem koupele v zelené lesní vodě).
Slavoňov je nejen místem, kde Terezka chodila do školy, ale rovněž obcí s úžasným roubeným kostelíkem, ke kterému přináleží hřbitov a romantická zvonice, do níž bylo výjímečně možné nahlédnout a strávit polední vrcholení mezi bronzovými zvony.
Zpáteční cesta Klopotovským údolím nás obšťastnila prohlídkou historické štoly alias Mertovy díry a po návratu do města též prohlídkou kaple 14 svatých pomocníků (což je poměrně vzácné zasvěcení, se kterým jsem se naposledy setkal u kostela v Abertamech loni na Silvestra). A přestože akce slibovala ještě zajímavé pokračování v neděli, pracovní povinnosti nakonec převážily a mně nezbylo, než vyrazit na poslední vlak, který mě, jako obvykle, dovezl až domů.
|
