Konference ITISE

Nejvýraznějším zážitkem a současně červenou nití celé akce byla ztráta zavazadel, kterou nám zajistil nízkonákladový dopravce Vueling. Při zběsilém přestupu, spíše přeběhu, na letišti v Barceloně změnily naše kufry směr a vydaly se místo na jih na západ do Madridu, odkud jsme je po složitém vyjednávání a protelefonování mnoha minut v cizích jazycích vybojovali až v den odletu. Museli jsme si tak nakoupit v Granadě veškeré potřebné oblečení, vybavení a potřeby za své. Odškodné, které nám je doprave povinnen vyplatit, nám nezaslal Vueling ani půl roku po svém prohřešku.

Mezitím se rozběhla zajímavá trojdenní konferenci na přírodovědecké fakultě v Granadě, jejíhož uvedení se ujal sám prof. Bovas Abraham, doktorand otce oboru časových řad, proslulého amerického matematika George Boxe. Přestože šlo o první ročník konference, její uroveň i rozsah byly překvapivě velké a to včetně doporovdných programů jako byla návštěva maurského paláce nad městem - Alhambry nebo večeře v noblesní granadské restauraci Palacio de Santa Paula, která se nachází ve zrušené kapli šlechtického dvora.

Využili jsme také příležitosti prodloužit si o dva dny pobyt v cizině a vyrazili jsme společně na nejjižnější cíp Španělska do města Algeciras a odtud druhý den dále přes Středozemní moře do Maroka. A protože šlo o moji první návštěvu Afriky, vnímal jsem (a fotil) každý kousek jednodenní exotické návštěvy ve společnosti španělských a portugalských turistů společně s marockým průvodcem jaksepatří. Z ohromného množství několika tisíc fotek proto vybírám jen několik nejzajímavějších.

Palác Alhambra v Granadě je zajímavý především složitým systémem kanálů, aquaduktů, fontán a kašen.

Výjímečná je v Alhambře také drobná a rozsáhlá štuková výzdoba. Orientálně ornamentální.

Pohled přes střechy na město Granadu.

Granada se šplhá do kopců, což dává jejím středověkým uličkám typický půvab.

O nádraží v Granadě jsem připravil samostatný článek zde.

Do Afriky jsem vstoupil v Evropské unii. Pevnost Ceuta je totiž součástí Španělska. Hned za přístavem je supermaket Lidl.

I takto může vypadat Afrika. Předměstí města تطوان neboli Tetuánu.

Tetuánští prodavači jsou takoví, jaké jste si je představovali. Na ulici.

Uličky starého města tvoří neuvěřitelně rozlehlé (3 km2) bludiště. Stínadla nejsou vedle tetuánské mediny nic.

Kdo tady zabloudí, nedostane se ven dřív než večer.

Tetuánské drbny jsou stejné jako ty české.

Bílá barva tetuánských ulic chrání obyvatel před nejhorším vedrem. Vysoké stěny poskytují nezbytný stín.

Marocká železniční síť není zvlášť hustá, ale nové tratě se stále staví.

Také v طنجة neboli Tangeru se lze dobře ztratit.

Ceuta je uzavřena na skalnatém mysu, kam vede jediná silnice. A pak že je pobřeží Středozemního moře suché!

Historická pevnost Ceuta se svým vodním příkopem budí respekt dodnes.

Návštěvu Gibraltaru jsme skoro stihli, nakonec nám ale poslední autobus ujel a já se do Británie zase nedostal.

Gibraltar v celé své kráse střeží vjezd do Středozemního moře.

Ospalou stanicí Villanueva de Tapia právě projíždí rychlík do Granady.

Typická krajina jižního Španělska.

Růžové dívky, chraňte si zavazadla, aby vám je Vueling neztratil jako nám!

Související články:
	Článek: Konference Ovzduší 2019 6. 4. 2019