Za Elvirou!

Expozice v prvním patře je chronologická. Začíná starověkým Egyptem. Z každého období je tu několik místností památek a není v silách laika si zapamatovat všechno. Odnášíme si především úchvatný dojem. Bůh Thot v podobě ptáka ibise. Okolo stojí mumie lidské i zvířecí, sarkofágy a spousty dalších archeologických objevů. Z antik jsme zachytili alespoň mramorovou kojící ovci. Bohatost víeňských sbíek je s českými muzei nesrovnatelná. Ani na této fotce Elviru nenajdeme. Stejně jako středověké vládce, zaujalo nás v tomto období především zlato. Zpět do přítomnosti. Užitou architekturu obdivujeme v komplexu obytných domů Karl-Marx Hof. Kvůli obytnému komplexu Karl-Marx Hof jsme jeli přes půl města, abychom zjistili, že je beznadějně obehnán lešením. Schemerlův most se jmenuje podle rytíře Josefa Schemerla von Leytenbach, rytíře, který jako první navrhl v roce 1810 systém protipovodňové ochrany a lodní dopravy ve Vídni. A konečně Elvira: na jdiné fotce, kterou máme, se dívá do země.

Hlavním lákadlem měla být výstava tzv. ruských vajec, což není oblíbená průhledná pochoutka, nýbrž specifický druh klenotu - takový předchůdce kindrvajíčka ze zlata, drahokamů, ušlechtilých dřev, skla či slonoviny. Každý rok na (pravoslavné) velikonoce darovával ruský car Mikuláš III. jedno takové vejce svojí ženě Marii Fjodorovně. Všechna vytvářel ve své dílně s dalšími zlatnickými mistry klenotník Carl Peter Fabergé a z cca 50 původních se jich do dnešních dní dochovalo clkem 42.

Na výstavě vajec se nesmělo fotit, ale v pvním patře, kde je stálá archeologická expozice, jsme se nabažili pohldů, fotek a tisíců dalších vykopaných, nalezených, ukradených či jinak získaných předmětů od mumií, přes sochy, poháry, spony, kosti až po celé kusy budov. Na závěr jsme ještě prošli výstavu obrazů, která dokonala naše celkové zahlcení a utvrdila nás v dojmu, že jít na jeden den do kunsthistorického muzea je asi jako pokusit se vypít Margaretin pramen ešusem.

Muzeem přesyceni, zamířili jsme ochutnat místní krmi do známého Café Havelka a dále se pokochat architekturou obytného souboru Karl Marx Hof, který, ač by mohl názvem i stylem připomínat některé prvky architektury 50. let u nás, pochází již z 20. let 20. století! Masivní, místy těžkopádné, vždy ale výrazné a originální konstrukce bohužel ukrylo lešení a tak si nadšenci do techniky mezi námi vychutnali alespoň zajímavý soubor vodohospodářských děl složený ze Schemerlova mostu a Nussdorfského uzávěrového systému, kterými začíná soustava vodních děl chránících Vídeň proti povodním.

Původní návrh kanálů, zdymadel a vrat, která lze při povodních uzavřít, pochází již z roku 1810, kdy jej navrhl právě rytíř Josef Schemerl, ale nebyl nikdy realizován. Podrobnosti o současném, technicky velice zajímavém a sto padesát let starém řešení vtoku do Dunajského kanálu jsem zpracoval zde.

Příjemná, byť trošku uplakaná procházka naší někdejší metropolí skončila jak jinak než na nádraží, odkud jsme odjeli v pozdním odpoledni zpátky do Brna. Plánů a míst máme k navštívení ve Vídni ještě hodně, tak snad se podaří nějaká ta návštěva zase příště!