Kanalizační štola pod Jurankou (stoka B09)

Pohled do betonem nastříkané kanalizační štoly pod Jurankou. Kyneta ve dně je obložena keramickými dlaždicemi s vyšší chemickou odolností proti agresivním splaškům.

Kanalizační štola pod Jurankou je v podzemí ražený úsek stoky B09 v systému kanalizace odvodňujícím brněnskou čtvrť Kohoutovice. Štola dlouhá 742 m začíná přibližně uprostřed Libušina údolí a končí pod Kamenomlýnským jezem.

Popis

Drtivá většina kanalizačních stok v Brně je řešena buď jako potrubí, uložené do země nebo prostornější stoka, opět budovaná z povrchu. Je to logické vzhledem k tomu, že základním principem při budování kanalizace a odvodnění území je sledování přirozeného směru toku vody - stoky proto obvykle kopírují spádnice a toky potoků a řek.

Přesto se ve městě nachází několik míst, kdy z různých důvodů stavitelé kanalizaci nebudovali přirozeným způsobem, ale pomohli si hlubinnou ražbou štol, které podcházejí kopce a voda skre ně protéká ve zdánlivě nesmyslných směrech napříč městskou krajinou. Taková ražba je samozřejmě nákladnější než stavba z povrchu, a proto najdeme kanalizační štoly jen na místech, kde pro jejich stavbu existoval opravdu dobrý důvod.

Nejnižší část stoky B09 vedená štolou pod kopcem Jurankou je na mapce Brna vyznačena růžovou barvou.

Projdeme-li štolu pod Jurankou odspodu, začíná naše cesta v areálu Vojenského výzkumného ústavu na Veslařské ulici. Na zadním dvorku se pod svahem nachází nenápadný objekt nalepený na portál ukryté štoly. Na první pohled vypadá spíš jako nevinný zahradní domek než jako vstup do tunelu vedoucího pod celým kopcem.

Zdánlivě překvapivě je jedním z těchto míst také kopec Juranka na pomezí Pisárek, Kohoutovic a Jundrova. Napojení kohoutovické kanalizace na městskou síť probíhalo od počátku ve velkém stylu: odděleně pro dešťovou vodu (která je sváděna ze starých Kohoutovic do Kohoutovického potoka a z nových proudí speciální dešťovou stokou B09d) a splašky, které si ze starých kohoutovic zkracují cestu další raženou štolou pod Dřínovým kopcem. V okamžiku, kdy splašky dotečou až do Libušina údolí, spojí se s potrubím vedenou stokou B09 a společně se vlijí do štoly pod Juranku. Na místě spojení stojí na povrchu objekt vodáren a kanalizací 12C (čerpací stanice a vstup do štoly).

Štola pod Jurankou navazuje směrově na štolu pod Dřínovým kopcem, nicméně spíše než snaha o eleganci ji k tomu vede vektor definovaný hrotem údolí Šárky a Libušina údolí a poloha kanalizační shybky pod Svratkou nedaleko bývalé čerpací stanice u Kamenného mlýna. Štola ústí v nepřístupném areálu Vojenského výzkumného ústavu (VVÚ) na Veslařské ulici. Odtud pak splašky tečou nečekaně asi 50 m stokou pod ulicí přímo proti proudu řeky, než se shybkou pod jejím dnem dostávají na levý břeh a skrze komplikovaný objekt odlehčovací komory OKB16 s protisměrným prouděním do fenomenální ražené štoly na stoce BI pod celou Masarykovou čtvrtí až k ústí poblíž podzemního labyrintu zbouraného barokního domu na Hlinkách. To už je ale docela jiný příběh.

Samotná štola pod Jurankou má lichoběžníkový profil o rozměrech zhruba 1,5 m × 2,5 m a vede v celé délce přímo. Pravděpodobně vzhledem k technologii ražby se na délce štoly nachází tři rozšíření, které zřejmě sloužily jako výhybny pro vozíky úzkokolejné stavební drážky při stavbě (její pozůstatky ale ve štole nejsou k nalezení). Objekt u hornáího portálu se nachází celý v podzemí, jde o jediný sál uprostřed se sloupem a dvěma poklopy ústícími do oploceného areálu u provozní budovy a čerpací stanice Brněnských vodáren a kanalizací 12C. Dolní portál je zakryt domkem přistavěným ke svahu v areálu VVÚ. Splašky jsou vedeny kynetou ve dně o rozměrech cca 70 cm šířky × 50 cm hloubky a kromě nich neprochází štolou žádné další vedení ani zařízení.

Štola je v letním i zimním počasí naplněna smrdutým aerosolem ze splašků a díky tomu je celoročně běžně nepřístupná a vstup do ní může ohrozit zdraví infekcí přenášenou kapénkami.

Uvnitř portálového objektu: nerezové dveře, okno, které zůstává běžně zavřené, aby se intenzivní pach splašků nelinul po okolí, laminátové česle a hřmot splaškových vod propadajícíh se pod podlahou do stoky mířící ke shybce pod Svratkou.

Vykročmě nyní vzhůru samotnou štolou. Betonový nástřik jen špatně ukrývá výztuž tvořenou zřejmě lichoběžníkovými hajcmany. Podlaha je za normálních podmínek suchá, ale často bývá pokrytá hmotou, kterou se raději ani neopovažujeme pojmenovat. Ze stropu visí krápníky, jak se vápenné složky betonu pomalu rozpouští v průsakové vodě.

Kdo je dobře vybaven proti zápachu, infekci, hluku a všudypřítomné splaškové mlze, dospěje po necelém kilometru do Libušina údolí. Pokud by byly poklopy odemknuté, lze tady vystoupat po žebříku na světlo světa k vodárenskému objektu 12C. Shora, od Kohoutovic, se nazelenalé splašky valí rourou pro člověka neprůlezného profilu.

Loučí se s Vámi podzemní průzkumníci z Druhého Brna.

Texty na téma Kanalizační štola pod Jurankou (stoka B09)			Zpět | Nahoru
	Téma: Kanalizační štola pod Dřínovým kopcem Kanalizační štola pod Dřínovým kopcem je asi 700 m dlouhá ražená štola odvádějící splaškové vody ze starých Kohoutovic k vodárenskému objektu 12C v Libušin…