Hlavní stránka
Škola
Doprava
Táboření a kluby
Reportáže
Fotografie
Témata
Ostatní
Rozcestník
Ke stažení
Sázky
Návštěvní kniha
Kalendář
Kontakt
Home
Česká verze. English version. Российская версия.
Deutsche Version. Wersja polska.
Jméno:
Heslo:

Nová témata:

Manská elektrická dráha
Snaefellská horská dráha
Úzkokolejka na pile ve Výprachticích
Železniční trať San Salvador – Santa Tecla
Železniční trať San Salvador – Ahuachapán – San Jeronimo
Mezinárodní dráhy Střední Ameriky
Železniční trať Cutuco – San Salvador
Fosfátová drážka na Nauru
Salvádorská dráha
Pozorovatelna civilní obrany nad továrnou Mora
Fotka

Železniční trať Cutuco – San Salvador


Železná dráha z pobřežního města La Union do San Miguelu ve vnitrozemí Salvádoru se v roce 1897 stala základem páteřní sítě Salvádorské střední dráhy (Salvador Central Ry.), později zahrnuté do sítě Mezinárodních drah Střední Ameriky (IRCA). Trať byla následně prodloužena na východě do přístavu Cutuco a na západě do hlavního města San Salvadoru, kde navázala na síť tzv. Salvádorské dráhy.

Na mapce skromné sítě salvádorských železničních a tramvajových tratí (v roce 2024 všech zaniklých) je dráha Z Cutuca do San Salvadoru vyznačena purpurovou barvou.
Na mapce skromné sítě salvádorských železničních a tramvajových tratí (v roce 2024 všech zaniklých) je dráha Z Cutuca do San Salvadoru vyznačena purpurovou barvou.

Historie

První realistické plány na výstavbu železnice spojující hlavní město Salvádoru San Salvádor s pacifickou zátokou Bahía de la Unión pochází z roku 1888. Autory nápadu byla skupina Američanů z New Yorku pod vedením Daniela Butterfielda Crockera, který navrhl spojení z výhodně umístěného přístavu u města La Unión (později nazvaného Cutuco) do metropole trasou dlouhou 251 km.

Přes počáteční neshody mezi investory se podařilo během následujících pěti let dráhu vyprojektovat, získat koncesi a po prodeji celého podniku C. P. Huntingtonovi se v roce 1893 opravdu začalo se stavbou, která však dospěla pouze do města San Miguel, vzdáleného od La Uniónu 68 km. Provoz byl zahájen v roce 1897 a na další prodloužení musela železnice čekat až do roku 1912.

Po Salvádorské dráze (Acajutla – San Salvador – Santa Ana) tak získala země svoji druhou železniční trať. Společnost byla pojmenována Salvador Central a se dvěma lokomotivami provozovala dopravu až do svého sloučení s Mezinárodními drahami Střední Ameriky.

V roce 1912 vznikla sloučením Guatemalských drah (Guatemala Railway) a Salvádorské střední dráhy (Salvador Central) významná společnost Mezinárodní dráhy Střední Ameriky (IRCA), která se na dalšího půl století stala dominantním železničním dopravcem v Guatemale a Salvádoru. Pod vedením IRCA byl ještě v roce 1912 kompletně zrekonstruován stávající úsek Cutuco – San Miguel a bezprostředně na to začala stavba prodloužení podle původníhoprojektu k hlavnímu městu San Salvádoru.

V roce 1913 dospěly koleje od Pacifiku k městu San Marcos a řece Lempě, v roce 1916 do Zacatecolucy, v roce 1918 do Molineros, v roce 1920 do Cojutepeque a konečně koncem roku 1921 do San Salvadoru. Pod hlavičkou IRCA bylo též v roce 1929 dobudováno spojení se sítí guatemalských drah přes Soyapango a hraniční hory do města Zacapy na Severní guatemalské dráze, čímž se síť železnic v této části Střední Ameriky konečně sjednotila.

Jako součást IRCA byla dráha Cutuco – San Salvador provozována do roku 1974, kdy došlo k postátnění společnosti a vzniku státních Salvádorských drah FENADESAL (Ferrocarriles Nacionales de El Salvador). Salvádor tak následoval Guatemalu, kde došlo k postátnění o 6 let dříve za vzniku státní Guatemalské dráhy FEGUA (Ferrocarriles de Guatemala).

FENADESAL provozoval dráhu do roku 2002, kdy došlo ke zrušení osobní i nákladní dopravy. Krátce byl provoz osobních vlaků obnoven ještě na přelomu let 2004 a 2005 ve čtyřkilometrovém úseku Soyapango – San Salvador, kde vlaky pomáhaly odlehčit ve špičce zácpám aut na předměstí metropole státu, který se sám připravil o železniční dopravu.

Popis

Železniční trať byla celkem 251 km dlouhá, od přístavu Cutuco u města La Unión přes San Miguel a Soyapango na předměstí až na hlavní nádraží v San Salvadoru. Od počátku po celou dobu svého provozu měla dráha rozchod 914 mm (3 ft), stejně jako prakticky všechny ostatní železnice v Salvádoru a Guatemale.

Po roce 2002 byla převážná většina trasy (Cutuco–Soyapango) zlikvidována a přeměněna na místní komunikace a cyklostezky. Až na výjimky (např. nová ranvej letiště v Ilopangu) je v roce 2024 prakticky v celé trase zachováno zemní těleso dráhy a na mnoha místech jsou patrné pozůstatky po železnici (mosty, staniční a další budovy se sekundárním využitím). V úseku Soyapango – San Salvador jsou částečně zachovány koleje a objevují se úvahy o muzejním provozu v návaznosti na železniční muzeum na místě bývalého hlavního nádraží v metropoli.

Zdroje

  1. Best, G. M.: The Railroads of Guatemala and El Salvador. The Railway and Locomotive Historical Society Bulletin, 1961. Dostupné z https://www.jstor.org/stable/43517987.
  2. Lindo-Fuentes, H. Weak Foundations, The Economy of El Salvador in the Nineteenth Century. Dostupné z https://publishing.cdlib.org/ucpressebooks/view?docId=ft3199n7r3;brand=ucpress.
  3. Wikiwand: Rail transport in El Salvador. Dostupné z https://www.wikiwand.com/en/Rail_transport_in_El_Salvador.
  4. Encyclopedia.com: International Railways of Central America (IRCA, FICA). Dostupné z https://www.encyclopedia.com/humanities/encyclopedias-almanacs-transcripts-and-maps/international-railways-central-america-irca-fica.


Článek na dané téma si můžete přečíst rovněž na serveru Správným směrem.cz

Článek ze dne 11. 2. 2024 byl naposledy upraven dne 17. 2. 2024 a zobrazen celkem 281×, naposledy dne 11. 4. 2024 v 22:51.

Komentáře:

Jméno autora:
Email (nebude zveřejněn):
Komentář:
Sem napiš slovo Adamov:




Stránka: