Hlavní stránka
Škola
Doprava
Táboření a kluby
Reportáže
Fotografie
Témata
Ostatní
Rozcestník
Ke stažení
Sázky
Návštěvní kniha
Kalendář
Kontakt
Home
Česká verze. English version. Российская версия.
Deutsche Version. Wersja polska.
Jméno:
Heslo:

Nová témata:

Sklepy pod náměstím Na Marku
Podzemní rafinérie Havlíčkův Brod
Текстиль (žzast)
Letní kino v Dušanbe
Rozvodna továrny Kras
Velitelský kryt Adamovských strojíren
Huť Klamovka
Dětská železnice v Brně
Bytový dům Podnásepní 2
Úzkokolejka Kateřina
Fotka

Reportáže


Níže jsou všechny reportáže seřazené od nejmladší po nejstarší.
Malá Fatra

Panorama Malé Fatry.
Pět let mířily moje velikonoční cesty pravidelně na Ukrajinu. Po první výpravě v roce 2006 jsme jeli o rok později stavět totem, o rok později jsme zachraňovali kamarádku, zase za rok jsmenavštívili Київ a nakonec jeli na vodu. Po dlouhé době jsem letos tradici přetrhl a zamířil sice na východ, ale o poznání blíže - přijal jsem pozvání klubu Modrý Mauritius z Havířova a vyrazil poprvé v životě na Malou fatru.


Den první - pátek 22. 4. 2011
Čtyři železniční motivy z Głuchołaz.Na cestu jsem vyrážel od Drobka z Javorníka, která mě ochotně doprovodila až na jesenické nádraží a společně jsme ještě zašli na snídani. Do hor se jí se mnou ale nechtělo - nejen kvůli tomu, že jsme strávili v poslední době skoro každý víkend na akcích Karavany snů a ve všední dny má mnohem náročnější program než já. Protože Romain a Sova z Mauritia byli společně s Jouzou už od čtvrtka v horách, domluvil jsem se s posledním účastníkem - Svištěm, že pojedeme stopem z Ostravy. Jedním z důvodů totiž bylo mé přání, projet si po dlouhé době celou (trojúvraťovou) trasu rychlíku z Jeseníku do Ostravy a pozorovat v květoucím dubnovém hávu továrny v Głuchołazech, pláně u Krnova i honosné vily na okraji Opavy. Ve 12:12 jsem si pak na Svinově podal ruku se Svištěm.

Vyrážíme na hřeben.Jedeme stopem
Jízdenka do Kraľovan, kam jsme měli jet, sice není nijak drahá, ale stalo se již tradicí, vyrazit stopem. Stopování je fenomén, člověk při něm pozná nejen různé druhy lidských povah, od flegmatických strejců až po piráty silnic s rozšířenými zorničkami, ale také sílu náhody, nudu, rozmary počasí, překvapení, cizí jazyky, zapadlé vesnice a navíc zjistí nejednu zajímavou informaci. My jsme vyrazili přímo z Rudné ulice, asi kilometr od nádraží a přestože bylo dubnově krásně a my stopovali v čistých košilích a vypraných kraťasech, trvalo více než tři hodiny, než nám zastavilo první auto (Čáp:Svišť - 0:1) - dva kluci jedoucí do Havířova. Právě v tom okamžení se ale houpačka osudu přehoupla zrovna tak, jak se to stává právě jen na krajnici u silnice - v Havířově jsme čekali sotva čtvrt hodiny (0:3), další stop jsem téměř okamžitě sehnali v Jablunkově (2:3)a pán nás ochotně zavezl až za Žilinu. Ani tady jsme nemuseli dlouho čekat (4:3) a již jsme vytupovali v Kraľovanech. Vlak do Párnice nám bohužel ujel o 5 minut, proto jsme pokračovali autobusem a za Párnicou Svišť stopnul poslední auto (4:4), kterým nás mladý muž hodil až do Petrové. Mezitím se setmělo a když jsme si u Jánošíkovy krčmy na chvíli sedli, přiběhl najednou odněkud shora Jouza a jal se nás vést na tábořiště.

Tvrdý režim
Veľký Rozsutec.Šéfem výpravy se sám jmenoval Romain, který nám chvíli po našem příchodu na zalesněnou plošinkou na úbočí hor oznámil, že oheň je již uhašen, vařit nemáme a ať si rychle usteleme, neboť se vstává v 6 hodin ráno, abychom stihli 30 km, které nás čekají. Nevěřili jsme svým uším. Nejen, že se nebude konat posezení u ohně a vyprávění, nebudeme ráno vypsávat a vstávat probuzeni hřejivými paprsky slunce, ale z tichého Romaina se stal rázný horský vůdce! Patrně následkem zostřeného režimu následně Svišť asi třikrát vrhl do houští a s vyprázdněným žaludkem se odebral, stejně jako já, spát do smrkového mlází pod napnutou plachtu. Večeře se nesla ve velmi úsporném duchu, neboť nám kluci sdělili, že v horských vesnicích nesehnali dostatek jídla a proto se budeme nuceni podělit o své skromné zásoby s celým kolektivem. Tenké předivo rodících se snů nám ještě přetrhli skauti odněkud ze Zlínska, kteří se nahlas bavili, procházejíce po cestě nad námi, za což jsme je vystrašili nelidskými skřeky.


Pohled z Veľkého Rozsutce.Den druhý - sobota 23. 4. 2011
Nic se nejí tak horké, jak se to uvaří a proto i Romainův vojenský režim vzal v průběhu noci za své. Vstávali jsme v 8 hodin a bez snídaně (dělit se o jídlo bylo opravdu nutné, proto jsem šetřil) jsme se vydali nahoru. Kluci vyráželi ve čtvrtek již z Námestova na břehu Oravské přehrady, proto měli v nohách slušných pár kilometrů cesty, já se Svištěm jsme ale byli čerství a tak jsme za pár minut stáli v sedle nad Zázrivou, kde červená značka začíná svou hřebenovou pouť. Drobné zdržení přivodila ztráta foťáku, která trošku zkazila náladu Sovovi, protože jeho hledání nevedlo k žádnému cíli, ba ani skauti, kteří nakonec spali kousek nad námi, nic nenašli. Pokračovali jsme tedy dále bez něj na bezejmenný kopec před Malým Rozsutcem. Jako obvykle se výstup zvrhnul v závod o dobytí vrcholu 1284 m n. m.), který se schovával za několika nepříjemnými předvrcholky, což drásalo nervy každého závodníka. Prozatím jsem zvítězil nad Svištěm 1:0.

Rozsutce
Rozsutce.Na vrcholku jsme se skromně nasnídali a chvíli sušili zpocené svršky i sami sebe ve sluníčku, které mezitím začalo hřát. Narozdíl od údolí, nahoře v horách ještě stromy nezdobily zelené lístky a krajina oplývala pouze odstíny žluti a šedi včetně bílé a černé. O kousek níž v sedle pak Jouza pohlídal batohy a zbylá čtveřice se vydala dobýt další vrcholek - Malý Rozsutec (1344 m n. m.), kam jsem po řetězech vystoupal opět první a dráždil Sviště výsledkem 2:0 na vrcholy. Šplhat na Velký Rozsutec s batohy se nám nechtělo a tak jsme vrchol obešli po modré značce a na Romainův popud naplánovali okruh, který půjdeme bez batohů. Ty jsme schovali v bukovém houští opodál, přikryli je Jouzovou celtou a vydali se nejprve na Veľký Rozsutec (1609 m n. m.), kde stanul první Svišť a začal dotahovat na 2:1. Odsud jsme Zbytky původní architektury ve Štefanové.sešplhali do Horných dier a zamířili na večeři do Štefanové (nedostatek jídla zapříčinil, že jsme se šli najíst do restaurace). Hřebem večera pak byly makem plněné knedlíky s grankem, které si objednali někteří z nás (bohužel vyjma mě) a na něž mám dosud chuť. Když jsme s plnými břichy vystoupali zpět do sedla Medziholie, padl už na krajinu soumrak a začalo pršet, proto jsme narychlo postavili přístřešky a v místě, kde sedlo přecházelio v sráz jsme se vydali do říše snů. Protože pršelo, oheň jsme opět nerozdělali; ale přestože pršelo, bylo mně v zimním spacáku celou noc nepříjemně horko.

Mapa trasy.


Den třetí - neděle 24. 4. 2011
Autoportrét.Ráno se po obloze honila oblaka, mezi kterými však již vykukovaly zase sluneční paprsky a tak jsme si sbalili věci a traverzovali jsme dále k jihozápadu po žluté značce úbočím mohutné hory Stoh. Závod o vrchol tak na chvíli ustal a propukl až před horou Poludňový Grúň (1460 m n. m.), kde jsem oproti Svišťovi zvětšil náskok na 3:1. Odplata ale přišla záhy. Narozdíl od rozeklaného hřebene v okolí Rozsutců, se další cesta táhla po poměrně rovném, jen nevýraznými vrcholky a sedly členěném hřebeni, na kterém mně Svišť ohromnou rychlostí zmizel vpředu a vítězil na kopci Stienky 3:2. Počasí se měnilo z minuty na minutu. Prudký vítr chvílemi ustal, zvláště když začalo svítil slunce a během několika chvil bylo na nekrytém hřebeni příjemné horko. Nezřídka se ale obloha zase zatáhl a několikrát se spustil déšť, jednou tak silný, že jsme museli narychlo na hranici kosodřeviny postavit z celt provizorní přístřešek. Postupovali jsme rychle. Na Chleb (1646 m n. m.) jsem vyběhli, nicméně já o trošku rychleji (4:2) a po drobném deštíčku se již vyloupla za ohybem chata ve Snilovském sedle s horní stanicí lanovky. Mezi špinavými, větrem ošlehanými a sluncem spálenými horaly v zablácených pohorkách se najednou začaly objevovat nažehlené rodinky, důchodci, malé děti a voňaví turisté, kteří vyjeli do výšin v kovové kabince na laně, aby se prošli několik set metrů po okolí horské chaty.

Společné foto na Veľkém Kriváni.Veľký Kriváň
Kluci se na chatě občerstvili a očistili, načež jsme schovali batohy pod turistickou verandu se stoly a židlemi a vyrazili na lehko do posledního závodu. Chatrná strava se však na Svišti projevila a tak jsem za hřmení bouřky nad Štefanovou a v impozantním vichru dorazil jako první na nejvyšší bod Malé Fatry Veľký Kriváň (1709 m n. m.) a zvítězil nad Svištěm 5:2 se satisfakcí pro »starou generaci«. Vzhledem k větrnému a vlhkému počasí jsme se na vcholu zdrželi jen tak dlouho, aby nás mohla neznámá paní vyfotit (přičemž nám odřízla nohy) a seběhli jsme zpátky dolů k batohům. Únava z trojdenního putování už na nás byla znát a tak jsme vzali za vděk tím, že půjdeme už jenom z kopce, byť nás Romain vedl ještě asi dvakrát delší trasou, než byla nejkratší cesta do Šútova na vlak.

Mojžíšove prameny a Šútovský vodopád
Barvy Malé Fatry.Důvod jeho počínání byl zřejmý - jako rozený pedagog (a v souladu se svým pečlivě připraveným itinerářem, který jsme však - díky bohu - naprosto nedodrželi) nám chtěl představit dvě významné zajímavosti zdejšího pohoří - nejprve zvláštní Mojžíšove prameny, kde uprostřed pastviny ze skalky několik metrů vysoké tryská pramen horské vody zvící mužského stehna a o něco níže na potoku z pramenů vzniklém položený Šútovský vodopád, který i mě překvapil svojí výškou. Úvahy o chladivé sprše nadobro pohřbila další dávka běloskvoucích turistů, kteří právě dorazili procházkou od nedalekého parkoviště. Jsme tedy zpátky dole v civilizaci.

Nad Mojžíšovými prameny.Návrat
Naše další kroky již směřovaly mírně ukloněným údolím k prvním domkům osady Rieka a odtud přes státní silnici na nádražíčko Šútovo rozložené na břehu Krpeľanské přehrady. Mezi skálu, silnici a hladinu nádrže se vmáčkly už jen dvě koleje a zdemolovaná čekárna, ve které však chyběl jakýkoliv pozůstatek po jízdním řádu. Nezbylo nám než westernově čekat na příjezd vlaku. Jouza si sedl do kouta rampy tak, aby na něj nepršelo a přesto viděl na koleje, v dáli mizící v tunelu a když se asi za hodinu a půl z jeho chřtánu vyřítil vlak, nadobrou jme opustili krásné, ale ještě zimně zasmušilé malofatranské pohoří. Náš pobyt na Slovensku tím však nekončil - dle Romainova itineráře jsme totiž poslední noc měli strávit na Starém hradě nad Strečnem.

Strečno
Šútovský vodopád. Z vlaku jsme vystoupili naproti uzamčené nádražní budově ve Strečně a na hlavy se nám spustil déšť. Přestože pán ve vlaku nám tvrdil, že na Starém hradě je několik místností, ve kterých lze bez potíží přenocovat i při průtrži mračen, více než dva kilometry potmě a v dešti a ranní návrta za podobných podmínek nás nadoboru odradily od návštěvy impozantní zříceniny na skalním ostrohu nad údolím, kterou zná snad každý, kdo někdy projížděl směrem na východní Slovensko autem nebo vlakem. Ustlali jsme si v opuštěném strážním domku, jehož vcelku zachovalá střecha nás dokonale ochránila před kapkami deště, který ustal až někdy nad ránem.


Strečno se probouzí do mlhy.Den čtvrtý - pondělí 25. 4. 2011
Podle domluvy už Sova, Romain a Jouza, ve chvíli, kdy jsme se konečně probudil, byli dávno na cestě domů a tak jsme se Svištěm sbalili své skromné bydlení a vydali se stopovat v mlžném ránu na konec obce Strečno. Souhrou náhod se právě, když jsme šli kolem kostela, otevřela jeho brána a vzhledem k tomu, že bylo právě velikonoční pondělí, stali jsme se nechtěně součástí tisícihlavého davu táhnoucího z kostela vesnicí. Lidé štěbetali, nasedali do aut, strkali se, přáli si, pomlouvali se a my se nestačili divit, jak místní vesnice žije stejnotvárně. Za moderními halami závodu původem z Asie Svišť stopnul první vůz (4:6) a v Žilině jsme po snídani, jízdě trolejbusem, zjištění, že naše »nejlepší stopovací místo v Československu« vzalo za své při modernizaci silnice, průtrži mračen a třech hodinách stopování konečně chytli další vůz do Chocholné (6:6) a odtud pak dvojici sympatických Indiánů až do Brna k hlavnímu nádraží. Výsledkem 6:7 na stopování mně Svišť vrátil svoji porážku 5:2 na vrcholy a po večeři v našem oblíbeném bistru Ho Ian zmizel kdesi u krajnice ve směru na Svitavy.

Velikonoční Estonsko a Finsko
Reportáž
Velikonoční Estonsko a Finsko
Pátá velikonoční Ukrajina
Reportáž
Pátá velikonoční Ukrajina
Jak jsme se nedostali do Běloruska
Reportáž
Jak jsme se nedostali do Běloruska
Kornosilvestr 2013

Reportáž
Kornosilvestr 2013
Šarganska osmica a Sarajevo
Reportáž
Šarganska osmica a Sarajevo
Velikonoční Rumunsko
Reportáž
Velikonoční Rumunsko
Silvestr na Sicílii

Reportáž
Silvestr na Sicílii
Velikonoční Ukrajina
Reportáž
Velikonoční Ukrajina
Brusel s Bublinou
Reportáž
Brusel s Bublinou
San Marino 2009
Reportáž
San Marino 2009
Ukrajina posedmé - Київ
Reportáž
Ukrajina posedmé - Київ
Pokoření Křtinského potoka ve 14 bodech

Reportáž
Pokoření Křtinského potoka ve 14 bodech
Zimní tábor Výstup 2009
Reportáž
Zimní tábor Výstup 2009
Tmou 2008

Reportáž
Tmou 2008
Polsko 2008
Reportáž
Polsko 2008
Kypr, Řecko, Albánie 2008 (ve výstavbě)
Reportáž
Kypr, Řecko, Albánie 2008 (ve výstavbě)
Tábory 2008
Reportáž
Tábory 2008
Ukrajina 2008 podruhé
Reportáž
Ukrajina 2008 podruhé
Kino 2008
Reportáž
Kino 2008
Ukrajina 2008
Reportáž
Ukrajina 2008
Králickosněžnicko 2007

Reportáž
Králickosněžnicko 2007
Slezsko s Bantem 2007

Reportáž
Slezsko s Bantem 2007
Ukrajina a Turecko 2007
Reportáž
Ukrajina a Turecko 2007
Tábor Perpetuum 2007

Reportáž
Tábor Perpetuum 2007
Komín

Reportáž
Komín
Stínadla Praha březen 2007

Reportáž
Stínadla Praha březen 2007
Vandr na Ukrajinu duben 2007

Reportáž
Vandr na Ukrajinu duben 2007
Zimní tábor Dobytí jižního pólu 2007
Reportáž
Zimní tábor Dobytí jižního pólu 2007
Tábořiště u Siněvíru

Reportáž
Tábořiště u Siněvíru
Gruzie, Arménie, Ázerbajdžán
Reportáž
Gruzie, Arménie, Ázerbajdžán
Zimní tábor Sedm let v Tibetu 2008
Reportáž
Zimní tábor Sedm let v Tibetu 2008
Španělsko 2008

Reportáž
Španělsko 2008