Hlavní stránka
Škola
Doprava
Táboření a kluby
Reportáže
Fotografie
Témata
Ostatní
Rozcestník
Ke stažení
Sázky
Návštěvní kniha
Kalendář
Kontakt
Home
Česká verze. English version. Российская версия.
Deutsche Version. Wersja polska.
Jméno:
Heslo:

Nová témata:

Úzkokolejka na Vlhké ulici
Vlečka Brno dolní nádraží - šrotiště
Rašelinová dráha v Tootsi
Rašelinová dráha v Lavassaare
Sklady střeliva na ostrově Länsi-Mustasaari
Dům U sedmi Švábů
Dětská železnice v Užhorodě
Podzemní pískovna Indiánka
Prokopova vila
Stínadelské šestnáctero
Fotka

Ucho


22. 2. 2010
Ucho.Filmové Ucho se dočkalo divadelního zpracování. Můj oblíbený film o náměstkovi ministra a jeho ženě, odehrávající se v hloubi padesátých let se objevil na divadelních prknech. Společně s Jerrym a Ivčou jsme si nemohli nechat tuto příležitost ujít!

Ucho.Nemůžu o sobě říct, že bych byl nadšeným návštěvníkem divadla. Vlastně se dá tvrdit, že jsem šel do divadla dobrovolně jen tolikrát, co by se dalo na prstech jedné ruky napočítat. Tentokrát to však stálo za to.

Při mých nemnohých zkušenostech musím tvrdit, že jsem byl poprvé v divadle rád a nadšený tím, co se na jevišti dělo. Film Ucho o blíže neurčeném náměstkovi ministra a jeho ženě, kteří se vrátí do své vily a zjistí, že nejde proud ani telefon a v zahradě se pohybují cizí muži, jsem viděl už před lety a nadchnul mě. Děj celého filmu se odehrává během jediné noci, kdy se manželé uvěznění v několika místnostech probíjí z opilosti skrze beznaděj, zoufalost, vzájmené osočování a vzápětí sblížení a také řadu dohadů a planých nadějí o svém osudu k ránu. Ministři a funkcionáři z ostatních domů byli večer zatčeni, v domě je nainstalováno několik odposlouchávacíh zařízení - ale kde? A poslouchá je někdo? Každé slovo může být krůčkem na cestě k šibenici a přitom jich zazní tolik bez uvážení!

Propracovaná psychologie postav ze scénáře byla (dle mého skromného úsudku) kvalitně umocněna výborným výkonem Martina Siničáka a hlavně Petry Bučkové, která mě nadchla výbornými projevy strachu, rozčilení, vzteku a vlastně skoro všech dalších emocí.

A na závěr hodnotím chytré zpracování scény, zejména ústředního předmětu na jevišti, kterým byla vana, sloužící jako prostor pro sebevraždu, vášnivé milování, symbol domácího klidu i prostředek ke zklidnění hysterického záchvatu.

Ucho jsem si doopravdy užil!

Zpět

Komentáře:

Jméno autora:
Email (nebude zveřejněn):
Komentář:
Sem napiš slovo Adamov:


Autor: KawiČas: 25. 2. 2010, 14:35
To mohlo být dost zajímavé představení, škoda, že jsem s tebou nešla.



Stránka:

Náhodné foto:

Náhodné foto.


Místo: ().

Datum: . .

Poslední komentáře:

Autor: Peter Soják
Text: Už som napísal. P. S.
Číst

Autor: Peter Soják
Text: Chlapci som veľmi rád, že Ste si našli čas a aj prostriedky na zdokumentovanie tejto zaujímavej časti našej histórie. Ja som slúžil na veliteľstve 76. plrb v Řečkoviciach. Vtedy sa tieto 4 oddiely stavaly, resp. boli vo výstavbe. Hlavné veliteľstvo tejto "dostavby" (to bol aj volací znak) bolo v Ořechove. Išlo rakety známejšie pod názvom Neva. Na Slovensku už boli v prevádzke. 2. divízia ich mala alokované tak, napr. Dunajská Lužná, Devínska Kobyla a ďalšie. Chodili sme to tam obzerať a trochu na nich aj cvičiť. Oproti Dvinám to bol veľký rozdiel, ale aj účel použitia bol iný. To len doplnenie veľmi dobrého príspevku. Len tak ďalej.
Číst

Autor: JzA
Text: Děkujeme za vyjasnění vzniku a účelu úzkokolejky panu Robertu Dujkovi, text jsem podle něj opravil.
Číst

Autor: JzA
Text: Nejspíš máte pravdu a šlo jen o velmi lokální drážku sloužící k transportu materiálu/zboží ve dvoře. Ale podle reakcí na FB existovala velmi podobná drážka také o několik domů dále ve stejném bloku, takže možná mohly být i propojené. Zkusím ještě na místě zjistit víc. Bylo by krásné zmapovat, kde všude podobné zařízení měli (nebo třeba taky koleje pro dopravu materiálů u domů ve strmých svazích jako jsou v Libušině údolí nebo Řícmanicích)…
Číst

Autor: Michal Hartl
Text: Takových drážek bylo v Brně více. Vzpomínám si, že podobná byla i na Lidické, v tom domě bylo nábytkářské družstvo Dyha. Na vozíky většinou nakládali řezivo a jiné zboží přímo z korby nákladních aut a vozík pak ručně tlačili do dvora na vyhybky a dle kolejí to rozdělovali do skladišť. Někdy vedly koleje až na ulici, někdy vozík vykolejili a nějak jej přesunuli na chodník a pak opět se zbožím nahodili na koleje.
Číst