Hlavní stránka
Škola
Doprava
Táboření a kluby
Reportáže
Fotografie
Témata
Ostatní
Rozcestník
Ke stažení
Sázky
Návštěvní kniha
Kalendář
Kontakt
Home
Česká verze. English version. Российская версия.
Deutsche Version. Wersja polska.
Jméno:
Heslo:

Nová témata:

Immerův seznam úzkokolejek
Kaple sv. Františka Xaverského v Muzlově
Rodinný dům Poděbradova 23
Podzemí Přeskače
Sklepy pivovaru Moravia
Minérské chodby pod Smetanovými sady
Hotel Vaníček Praha
Chľaba (žzast)
Obchodní dům Letná v Bystrci
5. cvičení
Fotka

Přes Tibet do Nepálu


23. 11. 2018
Zemětřesení v Nepálu roku 2015 způsobilo sesuvy horských cest zbudovaných na strmých úbočích horských svahů a jediný tehdejší hraniční přechod mezi Nepálem a Čínou Dram byl uzavřen. To znamenalo také několikaletý odklad naší chystané cesty z vnitrozemské Číny přes Tibet do Nepálu. Letos se ovšem podařilo v nevídaném terénu otevřít novou silnici spojující Nepál s Čínou přes vesnici Kyorong a my se konečně mohli vydat na vysněnou cestu.

Do Asie jsme letos vyrazili jenom tři - s mým nerozlučným parťákem ¥em a jeho rodným bratrem Martinem jsme nejprve zamířili letecky z Prahy do pekingu, odtud vlakem do Lhasy a pronajatým autem (povinně i s průvodcem a řidičem, bez kterých to v Tibetu prostě nejde) pak na nepálskou hranici. Teprve v Nepálu jsme si užili svobody pohybu, nicméně vykoupené děsivě pomalým postupem vpřed a všudypřítomnou drásavou chudobou. Nakonec jsme místo k horskému jezeru Rara vyrazili na kompromisní vycházku po málo známých vecničkách okolo města Dailekh, kam turisté dosud nedorazili. Ve výšce necelých 2000 m jsme si v prosinci zopakovali léto a po 14 dnech se vrátili domů.

Pekingské jižní nádraží překypuje životem ve dne i v noci, po většinu roku zahalené pověstným smogem. Jeho zdrojem je mimo hustou dopravu ve městě taky jemný písek z pouští Vnitřního Mongolska.
Pekingské jižní nádraží překypuje životem ve dne i v noci, po většinu roku zahalené pověstným smogem. Jeho zdrojem je mimo hustou dopravu ve městě taky jemný písek z pouští Vnitřního Mongolska.
Jakmile jsme si na nádraží vyzvedli jízdenky na vlak zakoupené přes internet a přespali jsme v přilehlém parku, přišel čas na kulturu. Zejména tedy na návštěvu dvou pekingských železničních muzeí - v jednom z nich jsme našli na německém stroji tištěné Edmondsonovy jízdenky.
Jakmile jsme si na nádraží vyzvedli jízdenky na vlak zakoupené přes internet a přespali jsme v přilehlém parku, přišel čas na kulturu. Zejména tedy na návštěvu dvou pekingských železničních muzeí - v jednom z nich jsme našli na německém stroji tištěné Edmondsonovy jízdenky.
V Pekingu jsme se zdrželi jen něco málo přes jeden den. Upoutávka v metru na taneční představení o tklivém příběhu mladého Tibeťana, který zahyne při stavbě tunelu na nejvyšší železnici světa, nám již dopředu naznačovala, kudy povedou naše další kroky. Samotné představení jsme bohužel nestihli.
V Pekingu jsme se zdrželi jen něco málo přes jeden den. Upoutávka v metru na taneční představení o tklivém příběhu mladého Tibeťana, který zahyne při stavbě tunelu na nejvyšší železnici světa, nám již dopředu naznačovala, kudy povedou naše další kroky. Samotné představení jsme bohužel nestihli.
Cesta vlakem z Pekingu do Lhasy trvá 40 hodin a 40 minut. Pro nás šlo hned o několik rekordů (nejdelší pobyt ve vlaku, nejdelší trasa a nejvyšší dosažený bod vůbec!). Po cestě se několikrát mění lokomotiva, bez výjimky jde o stroje čínského původu a všechny relativně nové a silné.
Cesta vlakem z Pekingu do Lhasy trvá 40 hodin a 40 minut. Pro nás šlo hned o několik rekordů (nejdelší pobyt ve vlaku, nejdelší trasa a nejvyšší dosažený bod vůbec!). Po cestě se několikrát mění lokomotiva, bez výjimky jde o stroje čínského původu a všechny relativně nové a silné.
Nejvýše položenou stanicí, ve které vlak zastavuje, je Nagčhu v severním Tibetu. Nagčhu je hlavní město (i když vypadá spíš jako vesnice) stejnojmenné prefektury - zřejmě nejřídčeji osídlené v Číně (v některých okresech je tu hustota osídlení menší než 1 člověk/km2).
Nejvýše položenou stanicí, ve které vlak zastavuje, je Nagčhu v severním Tibetu. Nagčhu je hlavní město (i když vypadá spíš jako vesnice) stejnojmenné prefektury - zřejmě nejřídčeji osídlené v Číně (v některých okresech je tu hustota osídlení menší než 1 člověk/km2).
Hlavní město autonomního Tibetu Lhasa leží ve výšce 3650 m nad mořem. Po výstupu z vlaku se proto doporučuje pouze omezený pohyb, zvýšené množství tekutin a pohodová aklimatizace. Třeba při prohlídce starého města a stínadelských uliček v okolí kláštera Džókhang. Město je poseté kamerami, které hlídají všechny příchozí - třeba pro případ, že by se zatoužili upálit na náměstí.
Hlavní město autonomního Tibetu Lhasa leží ve výšce 3650 m nad mořem. Po výstupu z vlaku se proto doporučuje pouze omezený pohyb, zvýšené množství tekutin a pohodová aklimatizace. Třeba při prohlídce starého města a stínadelských uliček v okolí kláštera Džókhang. Město je poseté kamerami, které hlídají všechny příchozí - třeba pro případ, že by se zatoužili upálit na náměstí.
Okolo kláštera prochází tisíce tibetských poutníků v posvátném kroužení po směru hodinových ručiček zvaném khora. Někteří měří délku své pouti vlastním tělem, padajíce na zem, jiní točí modlitebními mlýnky a všichni se svorně mísí s činskými turisty, kteří si je fotí mobilem. Cizinců je tu minimum, středověk se tu mísí s budoucností.
Okolo kláštera prochází tisíce tibetských poutníků v posvátném kroužení po směru hodinových ručiček zvaném khora. Někteří měří délku své pouti vlastním tělem, padajíce na zem, jiní točí modlitebními mlýnky a všichni se svorně mísí s činskými turisty, kteří si je fotí mobilem. Cizinců je tu minimum, středověk se tu mísí s budoucností.
Palác Potála, odvěké sídlo tibetských králů a později dalajlámů - teokratických vládců Tibetu, slouží dnes současně jako budhistický klášter a muzeum.
Palác Potála, odvěké sídlo tibetských králů a později dalajlámů - teokratických vládců Tibetu, slouží dnes současně jako budhistický klášter a muzeum.
Druhým největším městem Tibetu je Žikace, sídlo druhého nejvýznamnějšího lámy - pančhenlámy. Posvátnou khoru okolo kláštera zde poutníci konají při strmém stoupání po úbočí nad kamenné klášterní budovy. Po cestě roztáčí stovky modlitebních mlýnků pod dohledem kamer a solárních lamp.
Druhým největším městem Tibetu je Žikace, sídlo druhého nejvýznamnějšího lámy - pančhenlámy. Posvátnou khoru okolo kláštera zde poutníci konají při strmém stoupání po úbočí nad kamenné klášterní budovy. Po cestě roztáčí stovky modlitebních mlýnků pod dohledem kamer a solárních lamp.
Pevnost Dzong je jednou z dominant Žikace. V 17. století v jejích zdech sídlili tibetětí králové, později guvernéři provincie Ü-Cang. V roce 1961 byla pevnost na příkaz čínské vlády rozbořena a v roce 2007 opět zrekonstruována. Dnes je vyklizená a předpokládá se, že v ní bude muzeum.
Pevnost Dzong je jednou z dominant Žikace. V 17. století v jejích zdech sídlili tibetětí králové, později guvernéři provincie Ü-Cang. V roce 1961 byla pevnost na příkaz čínské vlády rozbořena a v roce 2007 opět zrekonstruována. Dnes je vyklizená a předpokládá se, že v ní bude muzeum.
Ve čtvrtek večer jsme mezi vrcholky hor nad himalájskou dálnicí zahlédli také Mount Everest. Kde jsou ty časy, kdy patřil k nejnedosažitelnějším místům na světě - dnes si ho může vyfotit kdokoliv z okénka auta.
Ve čtvrtek večer jsme mezi vrcholky hor nad himalájskou dálnicí zahlédli také Mount Everest. Kde jsou ty časy, kdy patřil k nejnedosažitelnějším místům na světě - dnes si ho může vyfotit kdokoliv z okénka auta.
Jedním z neobvyklých zvířat, na která však není těžké v Tibetu narazit, je divoký osel. Pláně, na kterých se tato poloplachá zvířata pasou, mění Tibeťané a Číňané v pole - svými traktůrky ve výšce 4000 m nad mořem ořou kamenitou zem a sejí do ní ječmen a brambory.
Jedním z neobvyklých zvířat, na která však není těžké v Tibetu narazit, je divoký osel. Pláně, na kterých se tato poloplachá zvířata pasou, mění Tibeťané a Číňané v pole - svými traktůrky ve výšce 4000 m nad mořem ořou kamenitou zem a sejí do ní ječmen a brambory.
Sedlo Ma La je prozatím nejvyšším místem, kterého jsem na světě dosáhl. Ironií zůstává, že nikoliv pěšky či na laně, ale v pohodlné sedačce čínského vozu Buick, který nás dopravil až do výšky 5236 m nad mořem. Odsud už silnice klesá údolím řeky Trisuli až do Nepálu.
Sedlo Ma La je prozatím nejvyšším místem, kterého jsem na světě dosáhl. Ironií zůstává, že nikoliv pěšky či na laně, ale v pohodlné sedačce čínského vozu Buick, který nás dopravil až do výšky 5236 m nad mořem. Odsud už silnice klesá údolím řeky Trisuli až do Nepálu.
Oproti laickému očekávání prochází hranice mezi Tibetem a Nepálem poměrně nízko, zhruba ve výši 2000 m. Ještě na čínské straně tak z pustých náhorních plání klesne cestovatel do příjemných lesů mírného pásma, které postupně houstnou až k subtropické neprostupné džungli.
Oproti laickému očekávání prochází hranice mezi Tibetem a Nepálem poměrně nízko, zhruba ve výši 2000 m. Ještě na čínské straně tak z pustých náhorních plání klesne cestovatel do příjemných lesů mírného pásma, které postupně houstnou až k subtropické neprostupné džungli.
Po přechodu hranice mezi dynamickou a bohatou Čínou a chudým a zaostalým Nepálem nastává šok. Během týdne v Číně jsme snadno navykli vysokému standardu a nyní těžce bojujeme s hlukem, špínou, prachem, odpadky a všudypřítomnou chudobou. Údolí řeky Bhote Koši je plné kamionů, které se snaží se svým zbožím dostat do Číny, jejich počet je však čínskou vládou omezen. Na prašné cestě bez asfaltu se boří, převrací a lámou a k tomu všemu halasně troubí na všechny klaksony, co ještě mají.
Po přechodu hranice mezi dynamickou a bohatou Čínou a chudým a zaostalým Nepálem nastává šok. Během týdne v Číně jsme snadno navykli vysokému standardu a nyní těžce bojujeme s hlukem, špínou, prachem, odpadky a všudypřítomnou chudobou. Údolí řeky Bhote Koši je plné kamionů, které se snaží se svým zbožím dostat do Číny, jejich počet je však čínskou vládou omezen. Na prašné cestě bez asfaltu se boří, převrací a lámou a k tomu všemu halasně troubí na všechny klaksony, co ještě mají.
Autobus Tata 1512c je nezlomným dělníkem indických a nepálských silnic. Nazdobeným vozem jsme vzdálenost necelých 200 km do Káthmándú jeli celý den a skoro celou noc a nebylo nám veselo. O život šlo na horských rampách, kde ¥ i se sedačkou vyletěl metr vysoko a málem se ošklivě zranil, stejně jako na přecpaných silnicích s levostranným provozem, kde náš řidič předjížděl za pomoci klaksonu v těch nejnepřehlednějších místech. Mimo nedostižnou Afriku patří Nepál mezi země s největší úmrtností na silnicích - v každém dvěstěpadesátém autě se během jednoho roku někdo zabije.
Autobus Tata 1512c je nezlomným dělníkem indických a nepálských silnic. Nazdobeným vozem jsme vzdálenost necelých 200 km do Káthmándú jeli celý den a skoro celou noc a nebylo nám veselo. O život šlo na horských rampách, kde ¥ i se sedačkou vyletěl metr vysoko a málem se ošklivě zranil, stejně jako na přecpaných silnicích s levostranným provozem, kde náš řidič předjížděl za pomoci klaksonu v těch nejnepřehlednějších místech. Mimo nedostižnou Afriku patří Nepál mezi země s největší úmrtností na silnicích - v každém dvěstěpadesátém autě se během jednoho roku někdo zabije.
Místo velehor jsme v Nepálu netradičně zamířili do podhůří. Ve výšce srovnatelné s vrcholem Sněžky tady na začátku prosince skončila sklizeň a začala setba. Ve vesničkách v okolí Dailekhu, přístupných pouze po pěšinkách lesem, možná ještě nikdy nebyli Evropané. Působili jsme tu proto poněkud exoticky.
Místo velehor jsme v Nepálu netradičně zamířili do podhůří. Ve výšce srovnatelné s vrcholem Sněžky tady na začátku prosince skončila sklizeň a začala setba. Ve vesničkách v okolí Dailekhu, přístupných pouze po pěšinkách lesem, možná ještě nikdy nebyli Evropané. Působili jsme tu proto poněkud exoticky.
Nepálský venkov se od toho evropského ve středověku příliš neliší. Drtivá většina prací se tu provádí ručně, políčka se okopávají motykou nebo ořou trnem s volem, hnojí se převážně hnojem a popelem. Voda teče z hor, závlahy jsou zajištěny kanálky z bahna a kamení. Místo mletí se obilí roztlouká ručně v kamenné jamce. Doprava existuje na mnoha místech pouze pěší, byť se síť prašných cest velmi zvolna rozrůstá a občas lze spatřit i auto. Elektrifikace je sporadická, někdy celé obce nemají přístup k elektřině a jedinou technickou vymožeností zůstávají solární nabíječky pro mobily. Služby neexistují, obchody a restaurace splývají s kuchyněmi na zápraží majitelů domů - za pár rupií vám rád trošku rýže s vejcem uvaří kdokoliv.
Nepálský venkov se od toho evropského ve středověku příliš neliší. Drtivá většina prací se tu provádí ručně, políčka se okopávají motykou nebo ořou trnem s volem, hnojí se převážně hnojem a popelem. Voda teče z hor, závlahy jsou zajištěny kanálky z bahna a kamení. Místo mletí se obilí roztlouká ručně v kamenné jamce. Doprava existuje na mnoha místech pouze pěší, byť se síť prašných cest velmi zvolna rozrůstá a občas lze spatřit i auto. Elektrifikace je sporadická, někdy celé obce nemají přístup k elektřině a jedinou technickou vymožeností zůstávají solární nabíječky pro mobily. Služby neexistují, obchody a restaurace splývají s kuchyněmi na zápraží majitelů domů - za pár rupií vám rád trošku rýže s vejcem uvaří kdokoliv.
Typický rodinný dům nepálského venkova v mírném pásu - dvě podlaží, stěny z nepálených cihel, malebná veranda, hospodářská půda a sedlová střecha proti letním dešťům. Vaří se na vnější pícce pod schodištěm, topí se dřevem z horského lesa. Uvnitř vytápění neexistuje, nahrazují jej mohutné vrstvy přikrývek. Elektřina, voda, koupelna ani toaleta nejsou k dispozici, dům je ale čistý, úpravný a barevný.
Typický rodinný dům nepálského venkova v mírném pásu - dvě podlaží, stěny z nepálených cihel, malebná veranda, hospodářská půda a sedlová střecha proti letním dešťům. Vaří se na vnější pícce pod schodištěm, topí se dřevem z horského lesa. Uvnitř vytápění neexistuje, nahrazují jej mohutné vrstvy přikrývek. Elektřina, voda, koupelna ani toaleta nejsou k dispozici, dům je ale čistý, úpravný a barevný.
Z některých políček (pěstuje se tu ječmen, brambory, ale taky kukuřice, zelenina nebo rýže) by se člověku mohla i zatočit hlava. Nepálci se po staletí dokáží uživit na svazích tak strmých, že Evropané by se na ně báli jenom vkročit.
Z některých políček (pěstuje se tu ječmen, brambory, ale taky kukuřice, zelenina nebo rýže) by se člověku mohla i zatočit hlava. Nepálci se po staletí dokáží uživit na svazích tak strmých, že Evropané by se na ně báli jenom vkročit.
Terasovitá pole dosahují místy i několika stovek pater a po strmých nepálských svazích se táhnou kilometry. Voda se recykluje - to, co o pár usedlostí výše použili k jídlu a pití, umývání nádobí, či praní prádla, projde závlahovým systémem skrze půdu o několik pater níže, kde voda zase vyvěrá jako relativně čistý nový pramen. Někdy jsou v ní pijavice nebo cizopasníci, nakonec jsme ji ale stejně pili a nic nám z toho nebylo.
Terasovitá pole dosahují místy i několika stovek pater a po strmých nepálských svazích se táhnou kilometry. Voda se recykluje - to, co o pár usedlostí výše použili k jídlu a pití, umývání nádobí, či praní prádla, projde závlahovým systémem skrze půdu o několik pater níže, kde voda zase vyvěrá jako relativně čistý nový pramen. Někdy jsou v ní pijavice nebo cizopasníci, nakonec jsme ji ale stejně pili a nic nám z toho nebylo.
Typická ženská práce v Nepálu je sběr dřeva na vaření v domácích píckách. S nůšemi zavěšenými pásem přes čelo chodí Nepálky celé dny po okolí vesnic a sbírají suché větve a klest. Stromy se kácí málo a převážně pro stavební účely. V teplém a vlhkém podnebí Nepálu nicméně vše roste rychleji než v Evropě.
Typická ženská práce v Nepálu je sběr dřeva na vaření v domácích píckách. S nůšemi zavěšenými pásem přes čelo chodí Nepálky celé dny po okolí vesnic a sbírají suché větve a klest. Stromy se kácí málo a převážně pro stavební účely. V teplém a vlhkém podnebí Nepálu nicméně vše roste rychleji než v Evropě.
Také my jsme využili téměř absolutní svobody nepálského venkova a každý večer na naší okružní cestě jsme rozdělávali malý ohýnek a vařili si skromná jídla - vejce od místních slepic v potoční vodě, čínské těstoviny a pálivou bílou ředkev. Chyběla nám ale kytara.
Také my jsme využili téměř absolutní svobody nepálského venkova a každý večer na naší okružní cestě jsme rozdělávali malý ohýnek a vařili si skromná jídla - vejce od místních slepic v potoční vodě, čínské těstoviny a pálivou bílou ředkev. Chyběla nám ale kytara.
Fialový úsvit nad ránem poblíž městečka Dullu. Tady naše romantické putování skončilo, nastal čas na návrat do součanosti, do civlizace, do Evropy.
Fialový úsvit nad ránem poblíž městečka Dullu. Tady naše romantické putování skončilo, nastal čas na návrat do součanosti, do civlizace, do Evropy.
Poslední den jsme strávili v nepěkně přelidněném Káthmándů. Domy jsou tu na sebe tak nalepené, že některé místnosti nemají okna. Nejchudší dělníci dokonce spí v polopatrech o výšce asi 120 cm, kde se lze pohybovat potmě a pouze po čtyřech - postavit se uvnitř vůbec nelze. Občas se některý dům zhroutí a pohřbí své nuzné obyvatele v troskách.
Poslední den jsme strávili v nepěkně přelidněném Káthmándů. Domy jsou tu na sebe tak nalepené, že některé místnosti nemají okna. Nejchudší dělníci dokonce spí v polopatrech o výšce asi 120 cm, kde se lze pohybovat potmě a pouze po čtyřech - postavit se uvnitř vůbec nelze. Občas se některý dům zhroutí a pohřbí své nuzné obyvatele v troskách.
V Nepálu jsme si železnice neužili, o tramvajích ani nemluvě. Museli jsme si proto na zpáteční cestě spravit chuť návštěvou historické tramvaje v Istanbulu.
V Nepálu jsme si železnice neužili, o tramvajích ani nemluvě. Museli jsme si proto na zpáteční cestě spravit chuť návštěvou historické tramvaje v Istanbulu.

Zpět

Komentáře:

Jméno autora:
Email (nebude zveřejněn):
Komentář:
Sem napiš slovo Adamov:




Stránka:

Náhodné foto:

Náhodné foto.


Místo: Ostružná (CZ).

Datum: . .

Poslední komentáře:

Autor: come di ant
Text: Hospoda byla vždycky pod psa, ale na terase byla zahrádka s úžasným výhledem. Nejen jak píše autor, na spodní Bystrc a Údolí oddechu, ale je odtud vidět až na Babí lom.
"Jedna paní povídala", že když to převzal Julius Meinl, měl si vyhradit, že ze sousedství zmizne řezník a ovoce-zelenina - časově ta hypotéza sedí, jak moc je pravdivá nevím. Tyto prostory se už nikdy rozumně nezaplnily, Meinl se zdržel jen krátce, a to byl začátek konce. Nevybavím si, kdo kdy přesně zmizel, ale dlouhou řadu let objekt fungoval ve složení Česká spořitelna, drogerie, a Bytasen. Což na tak velký objekt byl už zánik v podstatě v té době, i když tam nějaký provoz ještě byl. Ve chvíli, kdy to zabalila Spořka, skončil i drogista, a bylo to zapikané. Něco dělat je s tím potřeba, nemůže to v tomto vegetativním stavu zůstat věčně. Autor článku si trošku rýpnul do majitelů aut. Ale ruku na srdce, kolik z vás na fotce u madam Vysočiny nemáte/máte auta? Situace s parkováním je zde zlá, stejně jako jinde v Brně. V ulici Černého se to pak ještě vyhrotilo dostavbou nadstaveb, a to tam v části průjezdu trolejbusu nebyla parkovací místa nikdy žádná. Zaparkovat na parkovišti na konci Černého ulice po 18.hodině je dnes nemožná věc, a nemálo lidí odtud parkuje přes Hitlerovku na Štouračově. Moc se ani netuší, že po dobu demolice a výstavby "nové" Letné zmizí parkovací místa kolem ní - tam parkuje aktuálně kolem 30 aut v oblasti bývalé rampy samoobsluhy, tento prostor padne na stavbu celý, dalších cca 50 aut parkuje ve smyčce před Letnou, tento prostor bude staveništěm z části. To bude teprve kalamita.
Číst

Autor: Záruba
Text: Ve střední části Kohoutovy ul.vlevo byla zástavba tvořena pěti či více
železničními vagony-nezachovaly se jejich snímky - před průrazem
do nynější Provazníkovy?
Číst

Autor: Jitka Hrušková
Text: Dobrý den,v červnu 2017 jsem si ve vaší žel.stanici nechala vystavi průkazku na slevu jízdného 65+,ale průkazku jsem ztratila.Chceme s manželem v červnu jet do Podhájské a proto se ptám jestli je možné vystavit duplikát.Děkuji Jitka Hrušková
Číst

Autor: Milena
Text: A TO JEŠTĚ NIKDO NEZMÍNIL (proč asi?), ŽE TOUTO ZBOŘENINOU PLNOU HNUSU A ODPADU CHODILY AŽ DO ROKU 2018 NAŠE DĚTI, NEBOŤ SOUSEDÍ BEZPROSTŘEDNĚ SE ZÁKLADNÍ ŠKOLOU LAŠTŮVKOVA. JEDINÝ PŘÍSTUP KE ŠKOLE OD MHD BYL PRÁVĚ PRŮCHODEM PŘES TUTO DNES RUINU!!!
ÚKLID A POTŘEBNÉ "ZAMASKOVÁNÍ HRŮZ" BYLO PROVÁDĚNO ZCELA PRAVIDELNĚ = VŽDY TÝDEN PŘED VOLBAMI. PROČ? V ZŠ LAŠTŮVKOVA SE PŘECE NACHÁZEJÍ VOLEBNÍ MÍSTNOSTI PRO BYSTRCKÉ OBČANY.
RODIČE ZDE BYDLELI OD ROKU 1980 A PAMATUJI TEDY JEŠTĚ I DOBU VÝSTAVBY TOHOTO STŘEDISKA OBČANSKÉ VYBAVENOSTI V TOM NEJLEPŠÍM SLOVA SMYSLU. SAMA ZDE BYDLÍM JIŽ 20 LET V BEZPROSTŘEDNÍ BLÍZKOSTI A CELOU TUTO DOBU JSME MĚSTSKOU ČÁSTÍ UBEZPEČOVÁNI, ŽE UŽ LETOS SE ZAČNE STŘEDISKO PŘESTAVOVAT NA MULTIFUNKČNÍ OBJEKT S PRIVÁTNÍMI BYTY.BYLA BYCH RÁDA, KDYBY SE TOHO DOŽIL ALESPOŇ MŮJ VNUK!

ZÁVĚREM BYCH DOPORUČILA NÁVŠTĚVU PRO POUČENÍ A ODSTRAŠUJÍCÍ PŘÍKLAD. MOŽNÁ BY ZDE MNOHO NÁMĚTŮ NAŠLA I BRNĚNSKÁ TELEVIZE. BOHUŽEL.....
Číst

Autor: Sumec
Text: Nikoliv žst. nýbrž odbočka Židenice.
Číst