Hlavní stránka
Škola
Doprava
Táboření a kluby
Reportáže
Fotografie
Témata
Ostatní
Rozcestník
Ke stažení
Sázky
Návštěvní kniha
Kalendář
Kontakt
Home
Česká verze. English version. Российская версия.
Deutsche Version. Wersja polska.
Jméno:
Heslo:

Nová témata:

Podzemní rafinérie Havlíčkův Brod
Текстиль (žzast)
Letní kino v Dušanbe
Rozvodna továrny Kras
Velitelský kryt Adamovských strojíren
Huť Klamovka
Dětská železnice v Brně
Bytový dům Podnásepní 2
Úzkokolejka Kateřina
Kaple sv. Jana Křtitele v Boru
Fotka

Zemřel dědeček Žaža


5. 8. 2018
Ta smutná zpráva mě zastihla ještě na cestě z Ukrajiny. Do naší nevelké rodiny opět vstoupila smrt, tentokrát aby zasáhla nejstaršího z nás, mého dědečka Stanislava Žažu.

Stanislav Žaža.
Stanislav Žaža.

Stalo se snad jen smutným paradoxem, že dědeček zemřel v době, kdy jsem cestoval krajem, o kterém mě kdysi právě on poprvé vyprávěl. Ze světa odešel po delší nemoci, v době, kdy jsem projížděl Podkarpatskou Rusí, kdesi mezi Rachivem a Solotvinem. Prvorepublikové ozvěny toho kraje ke mně doléhaly už v dětství skrze jeho romantickými dálkami vonící vyprávění. Myslím, že mezi námi bylo nějaké zvláštní, neobvyklé pouto.

Nemá snad ani smysl líčit dopodrobna složitý a intelektuálně bohatý život mého dědečka z máminy strany. Ostatně to nejdůležitější už dávnoi visí na Wikipedii. Proto snad jen několik osobních útržků.

Ačkoliv jeho (a tedy naše) rodina pocházela z různých koutů Čech i Moravy, prožil celý svůj život v Brně, které měl velice rád. Narodil se v roce 1929 a z jeho dětství si kromě mnoha jiných příhod pamatuji zvláštní příběh o tom, jak mu po nedělním výletě do Bílovic onemocněl na zápal plic tatínek a zanedlouho zemřel. Psal se rok 1939. Z 2. světové války mám po dědečkovi malou modrou kapsičku na šňůrce na krk. Ručně našité bílé písmeno M (tedy Melder, německy spojka) opravňovalo k pohybu po povrchu nositele i v době leteckého poplachu. Nelegálně vyrobená pomůcka tehdy znamenala o něco málo víc svobody, ale také rizika při porušování nacistických nařízení. Po válce se seznámili s babičkou a zahájil studia na Filozofické fakultě dnešní Masarykovy univerzity, které zůstal věrný po zbytek života. Dopracoval se zde až k profesuře a získal snad všechna ocenění, které naše alma mater zná. Dokud mu stačily síly, podílel se na odborné jazykovědné práci, zejména v oboru morfologie slovanských jazyků - především ruštiny, ale mimo to také latiny a staré řečtiny. Ostatně dnes, v půlce září, ještě ani nestihl vyjít poslední text, který napsal…

Dědeček uměl třináct jazyků, naučil mě školku se zavíracím nožem a morzeovku tak rychle, že ji nikdo z oddílu neuměl rychleji. Napsal se mnou moji první knihu, když mně bylo osm let. Půjčil mně auto, abych zvládnul udělat řidičák a naučil mě, jak se představit do telefonu, když zvednu sluchátko. Nesmlouvavě mně opravil všechny chyby v každém textu, který dostal do ruky, a na Vánoce zpíval indonézskou hymnu hrozně hlubokým hlasem. Třikrát jsem ho slyšel hrát na housle, ale nebylo to nic moc. Starosvětsky slušné a přísné vychování se snad naučil od svého jmenovce Gutha-Jarkovského a jeho příhody z války jsme milovali všichni od vnoučat až po studenty. Těch prvních neměl moc, druhých byly stovky.

V roce 1991, v den, kdy jsem šel k zápisu do 1. třídy, mě vezli do školy do Adamova právě dědeček s babičkou. Pro mě šlo o zatím nejvýznamnější událost v životě, hrdě jsem prošel zkouškami, byl jsem na školu přijat a za odměnu jsem získal od dědečka maličkost - zvláštní gumu (na gumování) v barvě zelené měděnky a ve tvaru lva s klepadlem v tlamě. Nevím, odkud pocházela, ale svým podivně neobvyklým, honosným tvarem mně vždy připomínala cosi starobylého, masarykovsky vznešeného. Vážil jsem si jí, protože byla za odměnu od dědečka, a skoro nikdy jsem s ní negumoval. Uložil jsem si ji do šuplíku svého prvního školního stolu, na kterém jsem se učil nejprve psát, pak rýsovat, a vytahoval jem ji vždycky jen, abych se na ni na chvíli podíval a zase ji schoval. Stěhovala se se mnou všude jako památka na dědečka, jen výjímečně jsem ji použil v průběhu studia na gymnáziu a na vysoké škole. Vypadala vlastně pořád jako nová, i když jsem studoval celkem 26 let! Dokončit studium a zvládnout doktorát pro mě bylo kromě všeho ostatního také otázkou cti, abych mohl jednoho dne přijít za dědečkem s talismanem, který mně věnoval ve chvíli, kdy jsem šel do první třídy a s poděkováním, že mě provázel studiem po více než čtvrt století.

Jsem rád, že jsem to loni stihl a nad malou zelenou gumou jsme se tomu mohli společně zasmát. Dědeček mně bude chybět, ale tak už to na světě chodí.

Šťastný je život v souladu se svojí přirozenou povahou.
Šťastný je život v souladu se svojí přirozenou povahou.

Zpět

Komentáře:

Jméno autora:
Email (nebude zveřejněn):
Komentář:
Sem napiš slovo Adamov:




Stránka:

Náhodné foto:

Náhodné foto.


Místo: Bruxelles (B).

Datum: 23. 1. 2010

Poslední komentáře:

Autor: Lukáš
Text: Víme. Funguje každý den.
Číst

Autor: Vladimír
Text: Pohled z ulice...
https://www.google.cz/maps/@49.1764622,16.6157181,3a,75y,15.63h,87.95t/data=!3m6!1e1!3m4!1syBd8qTLXtfwgj-hJeeBYOQ!2e0!7i13312!8i6656
Číst

Autor: Ondřej
Text: V seznamu chybí úzkokolejná drážka s humánním pohonem, 3 točnami a zdviží ve staré čistírně odpadních vod v Praze - Bubenči, kde sloužila k vyvážení čistírenských kalů.
Číst

Autor: JzA
Text: Díky, opraveno.
Číst

Autor: Václav
Text: http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=15331
Číst