Dvaačtyřicet fotek z Gruzie

Čiatura je neuvěřitelné město v horách, obklopené doly, osobními a nákladními lanovkami a spoustou rozpadajících se betonových staveb. Kdysi tu jezdily i československé trolejbusy. Představit si ji lze nejlépe jako čtyřikrát zvětšený, padesát let neudržovaný Adamov z nějakého paralelního steampunkového vesmíru.

Jedna z horních stanic. Podstatná část obyvatel města bydlí nad strmými útesy, odkud vede cesta pro auta často dlouhá i přes deset kilometrů. Lanovka je tak jediným dopravním prostředkem pro každodenní cestování do centra a zpět.

Pravděpodobně nejstarší linka vede ze severní části centra na strmý útes, na němž překapivě stojí několik částečně obydlených paneláků. Stanice byla postavena v roce 1953 a od té doby se na lanovce mnoho nezměnilo. Obě kabinky se potkávají poblíž středového sloupu stojícího na osamělé skále.

Lanovky v Čiatuře vypadají jako plechovky od olivového oleje, do kterých někdo udělal kruhové otvory. Místo skla je v nich drátěná síťka, přes kterou se dá i fotit.

Modré kabinky nahoře „přistávají“ u betonového mola vytrčeného do prostoru nad skálou obzvláště akrofobickým způsobem. V růžové boudě sedí paní lanovkářka, která po druhém zazvonění zvonku ze spodní stanice spouští motor.

Pohled na večerní Čiaturu z kabinky zřejmě nejstrmější městské lanovky. Jako na ostatních linkách, také zde se jezdí zadarmo a bez omezení počtu jízd.

Drobek pozorně prohlíží osiřelou kabinku lanvky, která se už několik let houpá prázdná pár matrů nad stanicí.

Naše jediné společné foto v Čiatuře pod jednou z uzavřených stanic místních lanovek. V samotném městě bylo 12 linek a 20 stanic.

Zpátky do Česka jsme přijeli zánovní elektrickou jednotkou 45WE polských Kolejí Dołnośląských, která náz z Wrocławi zavezla až do Lichkova. KD mají docela stejný design žluto-černo-bílých jednotek jako dráhy v Londýně - čímž se kruh protentokrát uzavírá.