Vernisáž Století trampingu

Nejen protože, že je hlavním kurátorem výstavy kamarád, který má k trampingu více než blízko, člověk jménem Přebral, byl jsem jako autor jedné z fotografií pozván na vernisáž ve čtvrtek odpoledne v letohrásku Kinských ve stejnojmenné pražské zahradě. V tradičních 17:17 se kolem letohrádku začaly z houští vynořovat desítky zelených postav v maskáčích s žebradly, chlebníky a usárnami na zádech a pomalu se blížily k pódiu a stánku, kde se stylově rozdával chleba se škvarkovou pomazánkou.

Přišly desítky skutečných trampů, kteří nad exponáty ve vitrínách tu zamáčkli slzu, tu živě rokovali nebo se smáli naivnímu provedení expozice. Nechyběl ani malý srub (jako náhodou s keramickým džbánem a lahví kofoly pod tvrdým dřevěným lůžkem), množství kronik, fotek z historie i současnosti trampského hnutí nebo artefakty jako klobouk Gézy Včeličky či kytara Wabiho Ryvoly, kterou dostal darem Roman Horký.

Protože VIP vstupenka s dvojitou porcí škvarkové pomazánky platila pro dvě osoby a Drobek se do Prahy vydat nechtěla, pozval jsem na vrnisáž kamaráda Mouku, který nejen přišel v rámci možností stylově oblečen, ale asi po hodince zvídavho prohlížení mě doprovodil ještě na několik železničně-zajímavých míst v Praze. Jsa stylově vybaven tábornickým oblečením a zeleným batohem s věcmi na přečkání víkendu, jsem pak v pátek po práci (díky za detašovanou kancelář Kawi a Přebralovi) vyrazil na stavěčku tábora Isla de Muerta u Brzkova.

Různě starých a různě zajímavých kronik trampských osad je na jejich výstavě hned několik. Škoda, že nelze otáčet stránkami, člověk by si s chutí početl o osudech jejich dávných pisatelů.

Jedním z nejlepších exponátů na výstavě byl klobouk Gézy Včeličky, který si na jeho dýnko značil všechna místa, jimiž na třech kontinentech při svém trampském putování prošel.

Kawi stojí za lecčíms tak trošku v pozadí, jako taková šedá (zelená, hnědá) eminence. Na kytrau prý hraje ale jen na fotkách.

Bočvare jsme u Bohouška, spíme jinde.

Po skončení vernisáže jsme s Moukou zamířili ještě prozkouzmat nádraží v Modřanech. Z levého břehu jsme se k železniční zastávce dostali díky jedné z linek městskodopravního přívozu.

Výstava by v letohrádku Kinských měla přetrvat nejméně do 1. dubna 2020. Přestože je rozsahem spíše menší, rozhodně doporučuji všem zájemcům účast, jsempřesvědčen, že nebudou litovat. Podrobnosti k výstavě lze nalézt na webu http://www.nm.cz/Historicke-muzeum/Pripravujeme-HM/Stoleti-trampingu.html.