Hlavní stránka
Škola
Doprava
Táboření a kluby
Reportáže
Fotografie
Témata
Ostatní
Rozcestník
Ke stažení
Sázky
Návštěvní kniha
Kalendář
Kontakt
Home
Česká verze. English version. Российская версия.
Deutsche Version. Wersja polska.
Jméno:
Heslo:

Nová témata:

Beskydské UFO
Stoka C02 pod Moravským náměstím
Železniční trať Brno–Jihlava
Lihovarský sklep v Přibyslavi
[R] Trig
Pasilský tunel
Sklepy hospody U veliké dýmky
Železniční trať Lipová Lázně – Javorník ve Slezsku
Spojené uměleckoprůmyslové závody Brno
Úzkokolejka v továrně UP
Fotka

Odešel profesor Hřebíček


17. 11. 2017
17. listopadu 2017 večer se světem rozletěla smutná zpráva. Nečekaně nás opustil pan profesor Jiří Hřebíček, silná osobnost a člověk, který za sebou zanechal hlubokou, nejen odbornou, stopu. Sám v ní kráčím - pan profesor byl vedoucím mých tří kvalifikačních prací od bakalářské až po disertační, člověkem, který mě uvedl do akademického světa a neustálým zdrojem inspirace, zkušeností, příležitostí i zpětné vazby. A troufám si říci, že také přítelem.

Profesor Hřebíček byl pro mnoho svých studentů včetně mě ochotným a laskavým průvodcem na cestě akademickým světem.
Profesor Hřebíček byl pro mnoho svých studentů včetně mě ochotným a laskavým průvodcem na cestě akademickým světem.

Je těžké stručně charakterizovat člověka jakým pan profesor Hřebíček byl, zvlášť, když jde o člověka natolik blízkého, zůstanu proto subjektivním. Poznal jsem jej před více než deseti roky - v únoru 2007, v době, kdy jsem se rozhodoval o výběru bakalářské práce. Tehdy mně učarovala možnost spojit své chemické a matematické znalosti při modelování procesů bioderadace ve skládkách. Dobře si vzpomínám, jak jsme se tehdy poprvé potkali na dočasném pracovišti IBy na ulici Jana Uhra a dohodli se na spolupráci, která nakonec trvala více než 10 let.

V té době pan profesor zvládal jen stěží uvěřitelné množství aktivit. Působil v různých funkcích na třech brněnských univerzitách, každoročně vedl přes 20 studentských prací, zasedal ve vědeckých radách několika institucí včetně ministerstev a mezinárodních komisí, pořádal konference, byl jednatelem dvou firem zaměřených na IT a životní prostředí a kromě toho všeho také nastávajícím dědečkem. A to všechno v době, kdy měl za sebou dlouhou kariéru ve vědeckém i obchodním prostředí. Chvílemi bylo těžké jeho výkonu, či přímo zápalu uvěřit. A bylo pro mě štěstím, že jsem mohl být při něm.

Bakalářská práce, kterou jsem pod jeho vedením zpracoval, sklidila úspěch, a tak jsem se rozhodl pokračovat u něj s diplomkou. Následně mně pan profesor nabídl zaměstnání ve své firmě specializované na odpadové hospodářství a já v ECO-managementu skutečně následující čtyři roky zakotvil. Ještě v průběhu studia jsem tak díky němu mohl nasbírat první cenné pracovní zkušenosti, poznat zajímavé lidi a vydělat si peníze na cestování po světě. Jako zaměstnavatel byl pan profesor neobvykle vstřícný - ten, kdo odváděl dobrou práci, dostal příležitost k samostatnému rozhodování a také jedinečnou svobodu.

S obrovskou mírou vstřícnosti a nesobeckosti mě pak pan profesor zasvětil také do sféry vědy. Byl mým prvním a nejdůležitějším průvodcem v akademickém světě, který mně vysvětlil, jak publikovat odborné texty, co obnáší účast na konferencích a co je to akademická politika. Mnohokrát mně umožnil nahlédnout dál, než bych já sám kdy dokázal, a poskytl mně řadu příležitostí k odbornému růstu. Společně jsme publikovali přes třicet článků a konferenčních příspěvků.

A samozřejmě byl osobností namnoze diskutabilní - mnohokrát jsem nesouhlasil s jeho postoji a také dostal prostor svůj nesouhlas projevit. Pan profesor uměl brát vážně protesty svého žáka a nejednou jsme se pohádali. Snad i díky tomu jsem jej rád považoval za přítele zvláštního druhu. V kritické situaci ale uměl své podřízené i studenty podržet a občas jim doslova zachránit kůži.

Procestovali jsme spolu kus světa - díky němu jsem se v Austrálii naučil řídit vlevo a navštívil jsem Andorru, společně jsme prožili dlouhé cesty po Evropě, veselé i smutné zážitky, pár trapasů i občas drsný život na cestách po cizích zemích. Teprve, když tohle všechno jednou provždy skončí, uvědomí si člověk, že se mu bude stýskat.

Díky panu profesorovi jsem zvládl první část svého doktorského studia, výuku studentů, složení potřebných zkoušek. A i přesto, že se nám nakonec nepodařilo naplnit původně zvolené téma a změnil jsem zaměření práce, byl Hřebíček mým vedoucím až do posledních dnů svého života. O to smutnější a neuvěřitelnější je fakt, že odešel po sedmi letech studia pouhých šest dnů před obhajobou mojí disertační práce a úspěšného završení se nedožil - ještě 20. října mně za práci udělil ten úplně poslední nutný zápočet. Věnoval jsem profesoru Hřebíčkovi na začátku obhajoby vzpomínku a poděkování, nejen proto, že díky všemu, co pro mě udělal, zůstane jeho odkaz navždy hluboce vrytý do mé paměti.

Pan profesor zemřel po krátké nemoci 17. listopadu 2017. Ironií osudu se tak stalo zrovna na mezinárodní den studentstva - vzpomínat na něj budou stovky jeho studentů, ze kterých se nezřídka stali později jeho přátelé a kolegové. Pro mě zůstane navždy nejdůležitější osobností mého profesního života.

Oficiální parte profesora Hřebíčka.
Oficiální parte profesora Hřebíčka.
Oficiální parte profesora Hřebíčka.
Oficiální parte profesora Hřebíčka.
Nebudeme se však loučit šedivým a smutným parte. Zajímavé zážitky z cest po světě zůstanou součástí vzpomínky na pana profesora nejen jako vědeckou osobnost, ale také jako blízkého člověka a přítele.
Nebudeme se však loučit šedivým a smutným parte. Zajímavé zážitky z cest po světě zůstanou součástí vzpomínky na pana profesora nejen jako vědeckou osobnost, ale také jako blízkého člověka a přítele.

Zpět

Komentáře:

Jméno autora:
Email (nebude zveřejněn):
Komentář:
Sem napiš slovo Adamov:




Stránka:

Náhodné foto:

Náhodné foto.


Místo: Adamov (CZ).

Datum: 8. 1. 2009

Poslední komentáře:

Autor: alena
Text: Svého času ve Vlněně realizovali svá umělecká díla tvůrci artprotisů.Nabízímm ke poupi dílo Evy Trizuljakové Morena I.Z roku 1977.Nehodil by se do vzpomínkové expozice?
Číst

Autor: Miroslava Gregušová
Text: Jsem nar. v r.1937 a jezdívali jsme Líšenkou za války i po válce.Jediná má silná vzpomínka na jízdu z Brna na zastávku Holcova se uskutečnila někdy po osvobození v roce 1945. jezdil tam vláček s vozy vybavenými jako 1.tř.pro nás t.zv. blešáky. V nádražní budově se prodávaly lístky. Do kdy jezdil vláček si nepamatuji. Proč tato jízda byla pro mě nezapomenutelná? Vznikl tam hluk, nevím jestli od lokomotivy nebo něčeho jiného, ale moc mě vyděsil, protože mi připomněl nálet na Ostmarku, z kterého jsem se ještě tehdy nevzpamatovala. Bydleli jsme ve Slatině a při náletu jsme byli s maminkou ve sklepě a vše se s námi hýbalo jako o zemětřesení. ( Z Holcové jsme chodili pěšky na ul. Krejčího do Slatiny.) Vzhledem k mému věku už vám k tématu nemám co říct.
Číst

Autor: Gilotina
Text: Nedávno jsme zde byli o mezi 2-3 hodinou ranní vyvolávat duchy. To co se nám té noci stalo se mi dokola honí hlavou, neuvěřitelné ale kdo nevěří může se o paranormalitě v téhle budově přesvědčit sám na vlastní oči a uši. Brrr
Číst

Autor: Marie
Text: Lze volat na -O2- 602585038,děkuji,m
Číst

Autor: Marie
Text: Komentář na trochu jinak a sice, Vlněna,vyráběla Tapiko-koberečky apod.,nelze se dopátrat něž, zkouším takto.Chybí mi k dokončení "RIO" koberce, sv. tyrkysové a stř. modré,dále jsem pozbyla 2 svazky na obšití stř. modré.Prosím nabídněte.Děkuji za ochotu,Marie
Číst