Hlavní stránka
Škola
Doprava
Táboření a kluby
Reportáže
Fotografie
Témata
Ostatní
Rozcestník
Ke stažení
Sázky
Návštěvní kniha
Kalendář
Kontakt
Home
Česká verze. English version. Российская версия.
Deutsche Version. Wersja polska.
Jméno:
Heslo:

Nová témata:

Spojené uměleckoprůmyslové závody Brno
Úzkokolejka v továrně UP
Odlehčovací komora Bítešská
Spalovna Chotíkov
Úzkokolejka Adamovských strojíren
Textilní továrna Kras
Colac (žst)
Rašelinová dráha v Osečné
Rodinný dům Jeronýmova 1
Úzkokolejka na Vlhké ulici
Fotka

Vandr do Rabštejna nad Střelou


12. 8. 2016
Vandr na Střelu.Rabštejn nad Střelou. Zvukomalebný název městečka, o kterém vím toliko, že šlo o nejmenší město v českém království a že leží kdesi v západních Čechách. Neváhal jsem proto dlouho, když nám kamarádi Ilič a Cibule nabídli, abychom s nimi strávili víkend poznáváním tamější přírody, památek a trampských osad.

Kemp osady Silver River z Kralup nad Vltavou leží v sevřeném údolíčku nad potokem, který protéká přímo pod lavicí v boudě za ohništěm.
Kemp osady Silver River z Kralup nad Vltavou leží v sevřeném údolíčku nad potokem, který protéká přímo pod lavicí v boudě za ohništěm.

Když mě poslední páteční vlak Os7610 ve 21:54 vyplivl jako jediného cestujícího do mrholení v Mladoticích zastávce, měl jsem o tom, kam půjdu, jen velice mlhavou představu. Doufal jsem tajně, že na osamělém nástupišti v lese bude čekat nějaká spojka, která mě doprovodí do kempu osady Silver River, kde na mě měli čekat kamarádi, ale zastávka zela prázdnotou a po odjezdu vlaku sem doléhaly jen tóny rytmické hudby z chatové osady v údolí řeky. Nezbývalo, než se vydat směrem, kde jsem tušil kemp a doufat, že dojdu až k cíli.

Po zelené značce jsem zamířil tmou proti proudu řeky. Cesta mě vedla nejprve odpudivým autokempem, posléze mezi desítkami blikotajících chatiček s trpaslíky, samorosty a solárními lampičkami, které jsou tou nejsprostší karikaturou někdejších trampských osad na břehu Střely, až po deštěm zvlhlé křoví. Nezbývalo, než vytáhnout baterku a spotřebovávat drahocennou energii z baterií, které jsem šetřil na pozdější průzkum a focení v podzemí. Když jsem na chvíli zhasnul, čelovku jsem tratil a musel jsem se vracet a šmátrat v mokré trávě. Po hodině cesty se starým batohem s koženými řemeny jsem měl svého putování už plné zuby.

Ilič pod gotickým mostem v Rabštejně nad Střelou vyčkává, až náruživé turistky opustí vymezenou oblast. Stárnoucí turistky naproti tomu vyčkávají, až bude Iličovi dost zima, aby musel vylézt z vody a ony uviděly to, na co se tolik těší.
Ilič pod gotickým mostem v Rabštejně nad Střelou vyčkává, až náruživé turistky opustí vymezenou oblast. Stárnoucí turistky naproti tomu vyčkávají, až bude Iličovi dost zima, aby musel vylézt z vody a ony uviděly to, na co se tolik těší.

Dusno, střídavé mrholení, nehybný vzduch a srpnové vedro způsobily, že jsem byl stejně mokrý od vlastního potu jako z kapiček na listech všude okolo mě. Když jsem konečně vystoupal sevřeným kaňonem bezejmenného potoka z temného údolí řeky do osady Strážiště a hledal nad mapou cestu do samoty s ponurým názvem Černá Hať, uslyšel jsem ve tmě kroky. Co za podivné setkání s půlnočním chodcem mě čeká tady, v osadě s několika desítkami obyvatel? Muž, který se vyloupl ze tmy, byl asi mého věku a k mému překvapení se zeptal: „Nevíte, kudy bych se dostal do Černé Hatě“? Popravdě jsem mu vylíčil obě varianty cesty, ale jeho reakce mě zarazila: „Já už jsem vás viděl,“ trošku mě vystrašil. Vynořil se pár vteřin po mém příchodu ze tmy, ptá se na místo, kam zrovna mířím a tvrdí, že mě viděl, tady, kde jsem nikdy předtím nebyl, stovky kilometrů od domova: „jeli sjme spolu ve vlaku.“ Teď jsem si vzpomněl. Zahlédl jsem ho krátce před výstupem na opačném konci vagónu. Vystupoval jsem ale sám - on musel pokračovat někam dál, snad do Mladotic a přijít jinou cestou, prakticky ve stejnou chvíli. Proč jde ale do Černé hatě, co tam hledá teď o půlnoci? Dřív, než jsem se ho stačil zeptat, popřál mě záhadný muž hodně štěstí a zmizel ve tmě. Do Černé hatě jsem to vzal po silnici přes kopec, protože do vlhkého údolí řeky se mně už nechtělo, a za celou cestu jsem se ani jednou neohlédl.

Za Hatí jsem musel opět použít baterku. Brzo jsem opustil značku a kuželem světla jsem ohmatával temné kmeny stromů na cestě dolů k řece, kde jsem spíš tušil brod a někde za ním ukrytý kemp. Moje šance, že správně přebrodím řeku a najdu neviditelné boční údolíčko vška rychle klesaly k nule. Ve chíli, kdy už jsem se rozhodl, že přespím pod olší a kamarády najdu ráno, jsem ale v dálce na dně údolí zahlédl světlo. Záchranná výprava. Díky Drobkovi s Cíbulí, kteří mě navedli z druhého břehu, jsem našel brod i skrytou cestičku do kempu Silver River, kde už bylo slyšet tóny Iličovy kytary a nad ohněm se ohřívala moje porce večeře. Bytelný srub, přístřešek a bouda s ohništěm, pod kterou zurčel romantický potůček, jako by vypadly z ilustrace v nějaké dobrodružné knížce. Opodál zařezávali tři vandráci, jejichž pes Charlie po mě vylízal kotlík a přespal jsem ve spacáku na lavičce nad potokem, která byla příjemnější než moje vlastní postel.

Autor článku se spouští otvorem ve skále do průzkumné štoly, kde očekává něco blíže neurčeného, ale zajímavého.
Autor článku se spouští otvorem ve skále do průzkumné štoly, kde očekává něco blíže neurčeného, ale zajímavého.

Naši tři noví přátelé byli trampští svérázové z Kralup nad Vltavou a ráno se s námi podělili ochotně o kafe i trošku ostřejšího pití; jen na kus uzeného masa, který nad ohništěm visel nejspíš už několik týdnů si netroufl nikdo z nás. Doplnili jsme místní zásoby dřeva, zapsali se do kroniky a vyrazili přes brod a proti proudu údolím Střely do Rabštejna. Tu a tam bylo vidět řopík, na kraji města pak zajímavý židovský hřbitov.

Po obědě v trampské hospodě, kterou jsme přezdili „U prsaté Bavorky“, si Drobek dala šlofíčka na hromadě našich batohů a naše zbývající trojice se vydla azimutem ke štole kousek za Rabštejnem, kterou nám k průzkumu doporučil Přebral. Po cestě jsme se ještě zastavili ke koupeli v řece pod kamenným gotickým mostem a chudák Ilič byl přistižen bez plavek partou dam ve středním věku, které se přivábeny zajímavou podívanou utábořily u zábradlí na mostě a vyčkávaly tak dlouho, že chudák ve vodě docela zmrznul. Vylézt mohl teprve, když to senzacechtivé dámy vzdaly.

Železniční zastávka Mladotice zastávka je tím správným romantickým místem pro začátek i konec vandru.
Železniční zastávka Mladotice zastávka je tím správným romantickým místem pro začátek i konec vandru.

Cibule při hledání štoly v lese našel krásnou hliníkovou konev na mléko, jenomže s utrženým dnem. Štola nebyla špatná, ale končila záhy, a tak jsem odpoledne po rychlé prohlídce hradu a zámku mohli vyrazit na další cestu. Dlouhými silnicemi s rozpáleným asfaltem mezi lány energodřevin jsme dorauli do vesničky Stvolny jež slibovala nabídku domácích moštů, ale ta se nakonec nekonala. Místo toho jsem nad půllitrem malinovky pokecali s místním vrchním, který nám k přespání doporučil rybník místními zvaný „Velkej Paroubek“.

Po dalších peripetiích jsme opravdu našli hezké místo ke koupeli i zatáboření na vyvýšeném borovicovém břehu rybníka a s kytarou a kovbojskou krmí jsme prozpívali celý večer. Nad korunami stromů pak vyšel zářící kotouč měsíce, který se krásně odrážel ve vlnách na hladině.

Velký Plasský tunel dodává údolí romantický vzhled. Podrobnější článek o něm najdete tady.
Velký Plasský tunel dodává údolí romantický vzhled. Podrobnější článek o něm najdete tady.

V neděli jsme zamířili do Manětína a po krátké prohlídce zámecké zahrady a nutném obžerstvení jsme rozlosovali stopovací dvojice ve složení Drobek + Cibule a Čáp + Ilič, ppomocí kterých jsme se během necelé hodiny přepravili zpátky k mladotické zastávce. tady na nás čekala poslední část programu - průzkum podzemního velitelského stanoviště letectva československé armády. Po hodině plížení, prolézání děr v plotě a opatrného průzkumu terénu v nedalekém údolí nezbývalo než konstatovat, že hlavní vchod je zabetonován a vedlejší opatřen velmi bytelnou dvojicí závor, které nám nedávaly mnoho nadějí na proniknutí dovnitř.

Zatímco kluci s drobkem se rozhodli utiopit žal v jídle a při koupeli v řece, já jsem se bez barohu rozhodl dosáhnout před odjezdem vlaku následující zastávky Horní Hradiště a vydal jsem se pom kolejích přes čtyři mosty a dva tunely za železniční romantikou. A že jí na trati 160 není málo, jsem zjistil poměrně záhy. Údolí Střely tak boduje nejen pěknou přírodou, relativně čistou vodou, ukrytými trampskými osadami, památkami či podzemím, ale také krásnou železnou dráhnou, kterou lze přijet i odjet tak, jak se sluší a patří.

Zpět

Komentáře:

Jméno autora:
Email (nebude zveřejněn):
Komentář:
Sem napiš slovo Adamov:




Stránka:

Náhodné foto:

Náhodné foto.


Místo: Brno (CZ).

Datum: . .

Poslední komentáře:

Autor: Pavel Spišák
Text: Přispěji svou troškou do mlýna. Na ulici U Vlečky jedna jsem vyrůstal. Pamatuji si tady i vagóny před domem. Takže vlečka nemohla být snesena dříve než kolem roku 1976. (jsem ročník 1968) Jinak bych si to nepamatoval. Ten podnik byl za mého dětství Moragro osevářský podnik. Nedaleko na ulici Dornych byla hospoda u Moragra. Dědeček tam seděl na vrátnici a babička tam uklízela a vydávala obědy.
Číst

Autor: Eva Mattušová
Text: V uliční funkcionalistické budově v nejvyšším patře byl sál a tam sídlila za 2. sv. války škola rytmiky paní Karly Hladké. Pod ním byly ještě místnosti, kde měla zřízenou kosmetiku, a dámy tam sedaly na venkovních terasách na slunku. Jako děti jsme tam po zrušení Sokola nějaký čas chodily cvičit. Známé školy rytmiky a gymnastiky byly v Brně tehdy tři:Andy Šartové, Elmarity Diviškové a právě Karly Hladké.
Číst

Autor: JzA
Text: Díky, na úzkokolejce Kateřina u Soosu jsem byl před 14 dny, chystám o ní článek v nejbližší době.
Číst

Autor: Adam
Text: Dobrý den,

na dovolené jsme jeli úzkokolejkou vedle rezervace SOOS, kterou jsem v seznamu nenašel: http://www.csimc.cz/soos.php
Číst

Autor: Bizon
Text: Je to drážka tady 49.2969558N, 16.6498769E nebo jde ještě o nějakou jinou?
Číst