Hlavní stránka
Škola
Doprava
Táboření a kluby
Reportáže
Fotografie
Témata
Ostatní
Rozcestník
Ke stažení
Sázky
Návštěvní kniha
Kalendář
Kontakt
Home
Česká verze. English version. Российская версия.
Deutsche Version. Wersja polska.
Jméno:
Heslo:

Nová témata:

სალიეთი (žst)
Rodinný dům Salieti
Štola pod Hutí svaté Antonie
Prostřední tunel Ivanovického potoka
Beskydské UFO
Stoka C02 pod Moravským náměstím
Železniční trať Brno–Jihlava
Lihovarský sklep v Přibyslavi
[R] Trig
Pasilský tunel
Fotka


12. 2. 2016
Druhá porada vedení SPJF v roce 2016 se po několika letech odehrála opět v Třebíči. Městě, kde jako pobočka SPJF působí se svojí bohatou činností klub katolického gymnázia Halahoj, jenž nám poskytl přístřeší, abychom společně s dalšími vedoucími projednali dlouhodobější vize našeho sdružení. A bylo to projednávání veselé i smutné, leckdy bouřlivé a náročné.

Dlouholetý člen vedení SPJF, šéf Halahoje a dobrý kamarád Vítek Oplatek nás však pohostil společně s kolgy již v pátek, kdy studentský klub ožil naší společnou přednáškou o cestě do Kyrgyzstánu pod vedením jiného dlouholetého kamaráda a vedoucího Radima Kejíka zvaného Rolf. Přednáška měla nečekaný úspěch a po diskuzi, která se protáhla dlouho do noci začalo v sobotu ráno urputné jednání vedené Sokim.

Sobotní dopoledne patřilo bouřlivé diskuzi, ve které jsem stál většinou na opačné straně názorového spektra vůči většině. Vyčerpávající diskuze s různorodými závěry si zřejmě vyžádala posilnění vydatným obědem. Jídlo bylo příjemné, až na podivné rybí nudle, kterými osud obšťastnil některé z nás.
Sobotní dopoledne patřilo bouřlivé diskuzi, ve které jsem stál většinou na opačné straně názorového spektra vůči většině. Vyčerpávající diskuze s různorodými závěry si zřejmě vyžádala posilnění vydatným obědem. Jídlo bylo příjemné, až na podivné rybí nudle, kterými osud obšťastnil některé z nás.
Následovala procházka třebíčskými Stínadly včetně společné fotky na mostě přes řeku Jihlavu. Alpín velebí místního výrobce kávy, pročež se Soki schovává půlkou obličeje ve stínu.
Následovala procházka třebíčskými Stínadly včetně společné fotky na mostě přes řeku Jihlavu. Alpín velebí místního výrobce kávy, pročež se Soki schovává půlkou obličeje ve stínu.
Procházka se protáhla až do pozdních večerních hodin. Ono není snadné najít cestu ven ze Stínadel, zvláště, když nejste zdejší.
Procházka se protáhla až do pozdních večerních hodin. Ono není snadné najít cestu ven ze Stínadel, zvláště, když nejste zdejší.
Kudy jenom vede cesta zpátky na Druhou Stranu?
Kudy jenom vede cesta zpátky na Druhou Stranu?
Třebíčské uličky patří k těm vůbec nejmalebnějším. Bývalé židovské město má neopakovatelnou atmosféru, která však nehezky trpí stálůe větším množstvím aut v ulicích. Podobné pohledy začínají být vzácné.
Třebíčské uličky patří k těm vůbec nejmalebnějším. Bývalé židovské město má neopakovatelnou atmosféru, která však nehezky trpí stálůe větším množstvím aut v ulicích. Podobné pohledy začínají být vzácné.
Ulička Pod Podloubím prochází průjezdem v jednom z domů a vede strmě vzhůru k nejkrásnějším místům v Židech.
Ulička Pod Podloubím prochází průjezdem v jednom z domů a vede strmě vzhůru k nejkrásnějším místům v Židech.
Vedení města si zasluhuje pochvalu za relativně příjemné bílé osvětlení, které působí mnohem přirozeněji než starší sodíkové výbojky s jednolitou oranžovou září.
Vedení města si zasluhuje pochvalu za relativně příjemné bílé osvětlení, které působí mnohem přirozeněji než starší sodíkové výbojky s jednolitou oranžovou září.
Po nábřeží tu a tam proběhne divoká tlupa Vontů. Jinak je tu v noci vcelku klid.
Po nábřeží tu a tam proběhne divoká tlupa Vontů. Jinak je tu v noci vcelku klid.
U pozvánky na ples třebíčských trampů jsem si vzpomněl na Prasklý džbán a naše zářijové setkání s Gogou a spol.
U pozvánky na ples třebíčských trampů jsem si vzpomněl na Prasklý džbán a naše zářijové setkání s Gogou a spol.
Že by zahrada Uctívačů břečťanu?
Že by zahrada Uctívačů břečťanu?
Máte-li štěstí, projdete nočními uličkami židovského města nepozorovaně. Smolaři však mohou narazit na známého pobudu a floutka v kožené bundě, který se na ně nalepí a nedá jim pokoj, dokud podroušen neodvypráví alespoň dvacet historek ze svého mládí. Nikdo přesně neví, kde se v Třebíči vzal, ale podle přízvuku rozhodně není zdejší.
Máte-li štěstí, projdete nočními uličkami židovského města nepozorovaně. Smolaři však mohou narazit na známého pobudu a floutka v kožené bundě, který se na ně nalepí a nedá jim pokoj, dokud podroušen neodvypráví alespoň dvacet historek ze svého mládí. Nikdo přesně neví, kde se v Třebíči vzal, ale podle přízvuku rozhodně není zdejší.

Zpět

Komentáře:

Jméno autora:
Email (nebude zveřejněn):
Komentář:
Sem napiš slovo Adamov:




Stránka:

Náhodné foto:

Náhodné foto.


Místo: ().

Datum: . .

Poslední komentáře:

Autor: JzA
Text: Krysy jsem sice neviděl (pokud mají, kam, před světlem utěčou), ale dal bych do ohně ruku za to, že tam jsou. V takovém kanále jsou vždycky.
Číst

Autor: Hans
Text: jak je to s tema krysama? jsou tam nejake?
Číst

Autor: jaro
Text: Hore na bunkri-VS som slúžil ako rádiový mechanik v rokoch 1968-1969.Dieľňu sme mali na dolu na rote.Moji mazáci boli Miroslav Antal a Jan Skřivánek.Spolubojovníci:Arnošt Uher,František Bláha a Jan Havelka.Neskôr som bol na vysielačoch vo Vinici.Tie stožiare bolo pekne vidieť z dialnice,ale už sú dávno preč..
Číst

Autor: alena
Text: Svého času ve Vlněně realizovali svá umělecká díla tvůrci artprotisů.Nabízímm ke poupi dílo Evy Trizuljakové Morena I.Z roku 1977.Nehodil by se do vzpomínkové expozice?
Číst

Autor: Miroslava Gregušová
Text: Jsem nar. v r.1937 a jezdívali jsme Líšenkou za války i po válce.Jediná má silná vzpomínka na jízdu z Brna na zastávku Holcova se uskutečnila někdy po osvobození v roce 1945. jezdil tam vláček s vozy vybavenými jako 1.tř.pro nás t.zv. blešáky. V nádražní budově se prodávaly lístky. Do kdy jezdil vláček si nepamatuji. Proč tato jízda byla pro mě nezapomenutelná? Vznikl tam hluk, nevím jestli od lokomotivy nebo něčeho jiného, ale moc mě vyděsil, protože mi připomněl nálet na Ostmarku, z kterého jsem se ještě tehdy nevzpamatovala. Bydleli jsme ve Slatině a při náletu jsme byli s maminkou ve sklepě a vše se s námi hýbalo jako o zemětřesení. ( Z Holcové jsme chodili pěšky na ul. Krejčího do Slatiny.) Vzhledem k mému věku už vám k tématu nemám co říct.
Číst