Hlavní stránka
Škola
Doprava
Táboření a kluby
Reportáže
Fotografie
Témata
Ostatní
Rozcestník
Ke stažení
Sázky
Návštěvní kniha
Kalendář
Kontakt
Home
Česká verze. English version. Российская версия.
Deutsche Version. Wersja polska.
Jméno:
Heslo:

Nová témata:

Železniční trať Brno–Jihlava
Lihovarský sklep v Přibyslavi
[R] Trig
Pasilský tunel
Sklepy hospody U veliké dýmky
Železniční trať Lipová Lázně – Javorník ve Slezsku
Spojené uměleckoprůmyslové závody Brno
Úzkokolejka v továrně UP
Odlehčovací komora Bítešská
Spalovna Chotíkov
Fotka

Stovka 2015


22. 5. 2015
Stovka 2015.Téměř po deseti letech se kamarád Ďábel rozhodl sezvat náš původní chodecký tým a zopakovat legendární a zničující akci zvanou Stovka. Po trojici úspěchů a jednom propadáku v předchozích letech jsem s Vojtou, Ďáblem a navíc Standou, Kájou a Evčou stanuli na samém okraji Brna, abychom následujících 25 hodin bojovali s únavou, bolestí, zimou, tmou a vyčerpáním na cestě do Hlinska.

Ze samotného okraje Brna - jeho nejzápadnější výspy u přístaviště na konci, či spíše začátku, brněnské přehrady u Veverské Bítýšky jsme vyrazili ve složení Ďábel, Vojta, Čáp a Kája po zrušené dráze, v Bítýšce nás dohání Standa a za soumarku po červené značce dosahujeme proti proudu Svratky města Tišnova. Těsně před ním se k nám přidal Stopař, který si na chvíli odskočil z Hajánek a tak nás doprovodil pouze na nádraží do Borače, odkud se vrací zpět na rodinnou oslavu. Další cesta nocí vede v šesti.

Téměř nejzápadnější cíp Brna se nachází paradoxně za přístavištěm Veverská Bítýška.
Téměř nejzápadnější cíp Brna se nachází paradoxně za přístavištěm Veverská Bítýška.

Červenou značku a Svratku jsme neopustili ani za Tišnovem, ani za Nedvědicí, kde se od nás o půlnoci oddělila železnice a údolí se ještě více sevřelo a ztichlo. Osuový okamžik nastává na začátku Ujčova, ve čtvrti zvané Kasany. Užíváme si zrovna krátkou přestávku (Ďábel nám stopuje čas), když v mém chodidle něco hrozivě zapraští a ucítím prudkou bodavou bolest. je čast vyzout sandálky. Jenže ani drahá kožená obuv značky 24 hrs+, kterou jsem si loni dovezl z Barcelony mým nohám nepomáhá. Právě naopak, zcela neortopedické vložky stupňují bolest až do nesnesitelné míry. Vážně uvažuji, že závod vzdám, ale přitom se snažím bolest rozchodit.

Nejkritičtější chvíle pochodu se blíží. O půl páté ráno přecházíme přes tichou hráz vírské přehrady, opouštíme civilizaci a jdeme lesem a mokrou trávou. Od ukončení pochodu mě dělí nepatrný kousek, který překonaly Vojtovy posměšky.
Nejkritičtější chvíle pochodu se blíží. O půl páté ráno přecházíme přes tichou hráz vírské přehrady, opouštíme civilizaci a jdeme lesem a mokrou trávou. Od ukončení pochodu mě dělí nepatrný kousek, který překonaly Vojtovy posměšky.

Mírně bloudíme, procházíme Štěpánovem a k další změně dochází až pod hrází Vírské přehrady, kde nás dvě hodiny před svítáním opouští Kája, která se dle plánu vrací do Brna. Zbývající pětice je odsouzena k tomu, celou trasu dojít až do cíle v Hlinsku. Předtím nás ale čeká ještě dramatická cesta. O půl páté ráno překonáváme psychologickou bariéru tvořenou hrází vodní nádrže Vír a loučíme se s civilizací. Další cesta vede po značce lesem a já si už hledám místo k přespání až do rána, neboť bolest je nesnesitelná. S nohou zřejmě není něco v pořádku a myšlenky na trvalé následky jsou snad ještě horší než pocit trhání šlach při každém došlápnutí. Již pevně rozhodnut, že skončím, se ale nakonec nehodlám smířit s vojtovými posměšky na svoji adresu a překonávám ukrutné trápení.

Do Dalečína přicházíme za kalného svítání, ale denní světlo přecejenom vlévá trošku čerstvé krve do našich žil. Na pastvinách nad obcí snídáme a přes Unčín scházíme po loukách a přes lesíky jako z obrazů dávných místrů do Jimramova, který právě povstává z ranní mlhy. Tady číhá zákeřná krize jiného druhu. Ďábla zničehonic posedne neodbytná touha nepokračovat v cestě, která mu najednou připadá jako zbytečná ztráta času, a nám trvá půl hodiny, než ho přesvědčíme, že dojít závod, na který nás pozval, je víc než jen jeho morální povinností.

Ochablost všech myslí je nakonec zažehnána a po nechtěném rozdělení, ke kterému dochází vlivem pochodové chromatografie (nejzdatnější je překvapivě Evča, která se Standou mizí kdesi vpředu s Ďáblem v závěsu, po němž následuje velká mezera, uzavíraná Vojtou a nakonec zcela vzadu mnou s pokřivenou tváří) kdesi mezi Novým Jimramovem a Líšnou se všichni potkáváme za stolem v restauraci na Sněžném. Navždy v našich myslích zlatým písmem zapsaná pórková polévka nám definitivně dodává síly k dokončení pochodu a přestože nám zbývá ještě 20 km mezi zástupy turistů, kteří nechápou, proč jdeme tak pomalu, míříme samotným nitrem CHKO Žďárské vrchy k cíli.

Důležitým bodem na trase je pak ještě Devět skal, kde Ďábel rozděluje dorážecí zkaženou česnekovou čokoládu, kterou přivezl z konference v Estonsku a pak již částečně mimo své vědomí dorážíme k odpolednímu přes Herálec a nekonečných posledních 10 km do vysněného Hlinska. Ani dobytí jižního pólu by mě v tu chvíli nepotěšilo víc než prostá plechová cedule se sedmi černými písmeny.

Neuvěřitelné se stává skutečností. Počtvrté jsme ušli stovku. S bolestí téměř nepopsatelnou se belhám k nádraží a následující týden trávím v posteli se zánětem šlach.
Neuvěřitelné se stává skutečností. Počtvrté jsme ušli stovku. S bolestí téměř nepopsatelnou se belhám k nádraží a následující týden trávím v posteli se zánětem šlach.

Cestu na nádraží si již téměř nepamatuji. Bolesti v chodidle se vystupňovaly do té míry, že mě v Brně musela Drobek od vlaku téměř dovléct domů a po pondělní návštěvě MUDr. Kuchařové v Adamově, kam mě odvezl Honza naší věrnou Patricií, jsem strávil týden upoután na lůžku, léčením zánětu šlach na který jsem dostal antibiotika a dvě růzé mastičky. Když mně paní doktorka nohu prohmatala a ucítila děsivé vrzání, konstatovala prostě: „to musel být pořádnej pochod“.

Zpět

Komentáře:

Jméno autora:
Email (nebude zveřejněn):
Komentář:
Sem napiš slovo Adamov:




Stránka:

Náhodné foto:

Náhodné foto.


Místo: Brno (CZ).

Datum: 3. 12. 2007

Poslední komentáře:

Autor: alena
Text: Svého času ve Vlněně realizovali svá umělecká díla tvůrci artprotisů.Nabízímm ke poupi dílo Evy Trizuljakové Morena I.Z roku 1977.Nehodil by se do vzpomínkové expozice?
Číst

Autor: Miroslava Gregušová
Text: Jsem nar. v r.1937 a jezdívali jsme Líšenkou za války i po válce.Jediná má silná vzpomínka na jízdu z Brna na zastávku Holcova se uskutečnila někdy po osvobození v roce 1945. jezdil tam vláček s vozy vybavenými jako 1.tř.pro nás t.zv. blešáky. V nádražní budově se prodávaly lístky. Do kdy jezdil vláček si nepamatuji. Proč tato jízda byla pro mě nezapomenutelná? Vznikl tam hluk, nevím jestli od lokomotivy nebo něčeho jiného, ale moc mě vyděsil, protože mi připomněl nálet na Ostmarku, z kterého jsem se ještě tehdy nevzpamatovala. Bydleli jsme ve Slatině a při náletu jsme byli s maminkou ve sklepě a vše se s námi hýbalo jako o zemětřesení. ( Z Holcové jsme chodili pěšky na ul. Krejčího do Slatiny.) Vzhledem k mému věku už vám k tématu nemám co říct.
Číst

Autor: Gilotina
Text: Nedávno jsme zde byli o mezi 2-3 hodinou ranní vyvolávat duchy. To co se nám té noci stalo se mi dokola honí hlavou, neuvěřitelné ale kdo nevěří může se o paranormalitě v téhle budově přesvědčit sám na vlastní oči a uši. Brrr
Číst

Autor: Marie
Text: Lze volat na -O2- 602585038,děkuji,m
Číst

Autor: Marie
Text: Komentář na trochu jinak a sice, Vlněna,vyráběla Tapiko-koberečky apod.,nelze se dopátrat něž, zkouším takto.Chybí mi k dokončení "RIO" koberce, sv. tyrkysové a stř. modré,dále jsem pozbyla 2 svazky na obšití stř. modré.Prosím nabídněte.Děkuji za ochotu,Marie
Číst